Švejda: Smrt mu sluší (Švandovo divadlo)

Ředitel Švandova divadla Daniel Hrbek si k desátému výročí uvedení svého úspěšného a dodnes hraného kusu Kdo je tedy ředitel? nadělil novou inscenaci, vzniklou na základě vlastní hry, Smrt mu sluší (a rozhodl se ji - jak uvádí v programu - věnovat k desátým narozeninám své dceři Rózičce...). Jde o oddychovou, provozními záležitostmi obhajitelnou komedii, zasazenou do vděčného prostředí divadla a napsanou pro sehrané herecké duo Michal Dlouhý - Kamil Halbich.

Mikulka: Divadelní svět Brno (neděle 26.5.2019)

Teatro Matita: Pulcinella
Nowy Teatr Varšava: Francouzi

Mikulka: Divadelní svět Brno (sobota 25.5.2019)

Compagnie Rêvages: Europeana
8 lidí: Press Paradox

Mikulka: Misantrop (Národní divadlo)

Moliere vs. hipsteři

Ve Fričově Misantropovi by bylo možné - účelově a s velkým zjednodušením – nalézt dva hlavní tematické okruhy. „Molierovský“, ve kterém jde především o vztah ad absurdum zásadového titulního hrdiny k pragmaticky uvažujícím blízkým, a „hipsterský“, v němž je francouzská ludvíkovská lepší společnost nahrazena ryze současnou partičkou kavárenských trendařů.

Škorpil: Misantrop (Národní divadlo)

závorkové peklo na okraj Misantropa

Jan Frič je bezpochyby (či jak říká profesor Just: „každému trochu soudnému je po pěti minutách jasné“) režisér schopný výrazného režijního gesta (což dnes není zas tak běžné) a výjimečných divadelních obrazů. Byla jich řada ve Faustovi, ve Vyhoř a samozřejmě jsou k vidění i v Misantropovi. Namátkou třeba – opět podobně jako ve Faustovi - finální scéna.

Jan Frič je ale zároveň bezpochyby režisér, který k inscenacím přistupuje dosti živelným stylem a nezřídka připomíná děcko, které dostalo hračku a zkouší, co vše s ní lze ještě provést.

Švejda: Misantrop (Národní divadlo)

Fričova inscenace Misantropa začíná již před zhasnutím světel v sále - technici připravují scénu, po jevišti se pohybují Filint (David Matásek) a Alcest (Vladimír Javorský) - a z tohoto dění se pak plynule přejde - dialogem Filinta a Alcesta - do samotného představení. Inscenace, po tylovsku řečeno, vystupuje z reality - a také u ní zůstává.

Švejda: Dva sešity (Handa Gote - Alfred ve dvoře)

Nová inscenace Handa Gote Dva sešity je rozkročena mezi jejími předchozími Mraky (2011) a Safírovou hlavou (2013). Jeden ze tří protagonistů Jan Dörner se v ní snaží zrekonstruovat "příběh jednoho filmu /o nebezpečném vetřelci, přicházejícím z vesmíru/, který jsem nikdy nenatočil". K dispozici má jediný dochovaný (značně nekvalitní) záběr, dva sešity scénáře a pozdější svědectví aktérů (která promítá z VHS). Vše se odehrává v lepkavých kulisách sedmdesátých a osmdesátých let, evokovaných dobovými proprietami, jež "domácky" zabydlují prostor, oblečením účinkujících či tehdejší "večírkovou" hudbou, jež celou dobu podresluje dění na scéně. Dörner dává divákům nahlédnout do typického "klučičího" světa té doby: určovaného časopisem ABC a tehdejšími vědeckými poznatky a představami.

Švejda: Ad "Mizerná sezóna Divadla Na zábradlí"

Josef Chuchma zveřejnil na webu artZÓNA v souvislosti se zrušením premiéry Divadla Na zábradlí, inscenace Děvčátka, na slovíčko, glosu, ve které hovoří o tom, že renomovaná pražská scéna prochází krizí.
Chuchma tvorbu Divadla Na zábradlí kritizuje opakovaně. A ve více ohledech oprávněně. Ale nelze si také nevšimnout, že - tak jako v této glose - hledá na jeho vedení mouchy za každou cenu a že sebemenší argument se mu hodí k potvrzení jeho přesvědčení.
Nebo také ještě jinak: pro někoho může být láhev poloprázdná, pro jiného poloplná.

Mikulka: Stiller (Studio Hrdinů)

Do půlky s dechem 

Adaptací Frischova „deníkového románu“ se ve Studiu hrdinů premiérově představilo docela překvapivě složené duo Ivan Buraj (režisér a umělecký šéf HaDivadla) a Jan Kačena (v nezvyklé pozici dramaturga). V titulní roli se objevil - rovněž trochu nečekaně - Petr Reif, jenž v uplynulých letech zazářil v Kačenových inscenacích v Autobufu.