Dubský: OST-RA-VAR 2019 (středa 27.11.)

Mistr a Markétka (Divadlo Petra Bezruče)

Mandragora (Komorní scéna Aréna)

Rádce (Národní divadlo moravskoslezské)

Švejda: Klišé nejzahnízděnější

Jedním z nejzahnízděnějších klišé v současném "progresivním" divadle je vkládání samostatných hudebních čísel do inscenací. Módní efemerity (typu snímání dění na scéně videokamerami) přicházejí a odcházejí, ale tenhle postup se drží dál. Zajisté se u nás poprvé objevil při některém ročníku Pražského festivalu divadel německého jazyka (i na nějakou inscenaci Thomase Ostermaiera si vzpomínám), ale rozšířen je všude (zvlášní vytrvalostí, pokud jde o hostování zahraničních souborů u nás, vyniká Kornél Mundruczó, jehož inscenace můžeme pravidelně vidět na plzeňském festivalu Divadlo).

Škorpil: Dnes večer nehráme (Slovenské národné divadlo)

Jiřího Havelku jsem měl – a myslím, že nikoli neprávem – fixovaného jako ironika, milujícího jevištní paradoxy a konstruujícího rafinované inscenace, v nichž se nebál patosu či sentimentu shozeného ovšem v tu pravou a přesně odváženou chvíli. Jenže marná sláva, nechá-li na závěr inscenace SND Dnes večer nehráme Emilii Vášáryovou s Emilem Horváthem coby Doktora Stockmanna a jeho ženu Kateřinu a zároveň coby ještě nedávno jasně identifikované reprezentanty a svědky slovenského Listopadu 1989 odcházet pomalu padajícím sněhem (který byl také jasně identifikován s listopadovými shromážděními) k horizontu (pochopitelně do protisvětla) a když k tomu ještě sbor zpívá píseň „Aká si mi krásná ty moja rodná zem“, je po jakékoli ironii, paradoxu (jako například když rozhodování zda stávkovat přeruší právě zkoušení „hry o pravdě“ Nepřítel lidu atp.) a nadhledu veta a zbývá jen uplakaný sentiment nepřípadný vůči všemu, o čem a jak se dosud hrálo.

Švejda: A osel na něj funěl (MDP - Komedie)

A osel na něj funěl Šimona Olivětína aka Reného Levínského (soudě podle inscenace, samotný text jsem nečetl) je, dalo by se obecně říct, vzýváním liberalismu. Náboženské tolerance, genderové rovnoprávnosti (a přirozeně tedy i kritikou patriarchálního modelu společnosti) atd. Točí se kolem témat, kterým se autor aktivně věnuje i ve veřejném životě.

Mikulka: Potíže s koncepty (Kosmos, Tanec v temnotách)

Divadlo (přesněji řečeno, koncept)

V minulých dnech jsem v hledišti Nové scény zažil (přesněji řečeno, protrpěl) dvě představení, která měla přes řadu odlišností jednoho společného jmenovatele: dalo by se o nich (přesněji řečeno, o jejich konceptu) vznešeně hovořit, nekonečně dlouho diskutovat, ale nedalo se na ně dost dobře dívat. Mám na mysli domácí Kosmos a hamburský Tanec v temnotách.

Mikulka: Misantrop (Deutsches Theater Berlin - PDFNJ 2019)

Misantrop. Nic víc, nic míň

„To nebude klasika, Němci to vždycky nějak rozbijou“, vykládal jsem kamarádce nedivadelnici před výpravou na zahajovací představení Pražského divadelního festivalu německého jazyka. Vida, a oni nerozbili. Berlínský Deutsches Theater přivezl Misantropa, který staví na slově, ctí autora a nepouští se do žádných výstředností. Jen si teď nejsem tak docela jistý, zda to bylo spíš dobře nebo spíš špatně.

Etlíková: Naopak + Mein Kampf (Slovensko mladinsko gledališče + Teatr Powszechny, Palm Off Fest 2019)

Fašistický drag a zhroucení z Mein Kampfu

V závěrečných třech dnech se program Palm Off Festu zaměřoval na různé podoby evropského xenofobního radikalismu. Bezkonkurenčně nejsilnějším zážitkem se pro mne stal sobotní maraton dokumentárních filmů, bez kterého bych divadlu z hlavního programu porozuměla podstatně hůř. Režisérům se během natáčení pokaždé podařilo získat si důvěru antihrdinů svých filmů a vytvořit upřímný portrét lidí, kteří jsou nebo byli schopni páchat či schvalovat chladnokrevné surovosti a nestyděli se za to. Ve snímku Bernadett Tuza-Ritter V zajetí je to hrdá maďarská otrokářka, která režisérku dobrovolně nechá natočit dokument o své domácnosti, protože má jistotu, že jí policie nemůže nic udělat. V Exitu Karen Winter se o své příběhy dělí lidé, jež se v minulosti chovali krutě v rámci nějaké radikální skupiny. Třeba šťastný otec, který dřív dokázal kopnout těhotnou ženu do břicha a dívat se jí přitom do očí. Jan Gerbert natočil film Až přijde válka o vedení strany Slovenskí branci. Ti se přes své beránčí vystupování a tvrzení, že nemají s fašismem ani s jiným extremismem nic společného, stylizují do mussolinovských vojáků a nikdy se nedistancují od svých přátel se zálibou v nacistické symbolice.

Švejda: Mein Kampf (Teatr Powszechny Varšava - Palm Off Fest 2019)

Prvé, co mě napadalo při sledování Mein Kampfu varšavského Teatru Powszechny, bylo: česká společnost na tom zaplaťpánbů ještě není tak zle jako ta polská (či maďarská), aby tu musely vznikat takové inscenace jako Mein Kampf. Babišovo oportunní, čecháčkovské vládnutí, pragmaticky se držící prozápadních postojů, tu - přes všechno své nadělení - naštěstí nebuduje nějakou oficiální ideologickou linii, proti níž by bylo třeba se zuřivě vymezovat - tak jako to činí polští divadelnící.

Etlíková: Pozorovatelé (Trafó House Budapešť - Palm Off Fest 2019)

Inscenovaný svět po maďarsku (Pozorovatelé)

Fiktivní příběh z inscenace Kristófa Kelemena Pozorovatelé se odehrává v Maďarsku šedesátých let v prostředí začínajících umělců, o jejichž chování si touží udělat přehled tajná policie. Při psaní scénáře se tvůrci inspirovali ve státních archivech, a tak i když zobrazené události působí poněkud neuvěřitelně, jejich vzorce prý mají skutečný a ověřitelný základ. Jedna z největších hodnot tohoto díla pro mne spočívá právě v tom, že autoři veřejně prohlašují špionské praktiky komunistické policie za cosi, co existovalo ve všech vrstvách společnosti. V běžných soukromých rozhovorech je příliš snadné se podobným tématům pro jejich subtilnost a složitost trvale vyhýbat a vytěsnit je.

Mikulka: Politika na Palm Off Festu 2019

Visegrádské politické divadlo v Praze

Festival Palm Off se letos změnil ve festival visegrádského politického divadla. Nic proti tomu, jakkoli to vždycky hrozí překlopením do poněkud jednotvárného nebo v horším případě stádního aktivismu, kterým si bude dramaturgie potvrzovat názory se svou vlastní názorovou bublinou. I ve zvolených mantinelech se však lze nadít docela velkých rozdílů. Budu o tom podrobněji mluvit a nejspíš i psát jinde, takže jen pár bodů:

Etlíková: Maďarský akát (Trafó House Budapešť - Palm Off Fest 2019)

Inscenovaný svět po maďarsku (Maďarský akát)

Letošní ročník festivalu Palm Off zahájily dvě maďarské inscenace, jež vznikly pod záštitou budapešťské stagiony nezávislého divadla Trafó, kde často působí i umělci tvořící na mezinárodní úrovni jako je například švýcarský divadelní režisér a zakladatel Mezinárodního institutu politických vražd Milo Rau nebo maďarská taneční skupina Hodworks, která ve svých dílech odvážně kombinuje politično a intimitu. Inscenace Maďarský akát (režírovali Kristóf Kelemen a Bence György Pálinkás) a Pozorovatelé (režie Kristóf Kelemen), jež před pár dny uvedl pražský festival, dokumentují manipulativní strategie, které v Maďarsku uplatňují či dříve uplatňovaly zdejší politické strany. Pohledy na postavy v nedůstojných situacích či situace vyvolávající pocity nedůstojnosti byly během obou představení všudypřítomné.