Mikulka: Letní Letná 1 (Atelier Lefeuvre & André: 8m3)

Dva muži v bedně

Do Letenských sadů jsem se pro začátek vypravil opatrně, spíš tak na rozhýbání po delším divadelním nicnedělání. Komorní představení 8m3 Atelieru Lefeuvre & André bylo pro tento účel takřka ideální: žádná velká očekávání, ale ani zajíc v pytli, vždyť tihle dva pánové pokročilého středního věku už v Praze hráli několikrát. A je to duo veskrze sympatické, s dobře usazenou poetikou na pomezí cirkusových čísel a klaunérie s vážnou tváří. 8m3 se ovšem skládá ze dvou sólových drobniček, nejdřív hraje Didier André Chez Moi Circus a pak Jean-Paul Lefeuvre Ni Omnibus.



Chez Moi Circus toho má vzdor názvu s cirkusem společného jen pramálo. Posmutnělý artista si pořád dokola pouští záznam svého žonglérského čísla s jakousi krásnou ženou, zakončeného jejím odchodem. Marné čekání na to, že se mu vrátí, si pak krátí různými kouzelnickými triky (ale jen takovými domáckými, nic úžasného), zůstane také žertovně trčet v televizi, a nakonec se ukáže, že si její nadějeplné dopisy slibující návrat nejspíš psal sám. Hraje k tomu harmonika, celé je to přiznaně sentimentální a občas se skrz slzy prodere úsměv . Přiznám se, že jsem na tento typ dojímání trochu moc otrlý, představení ale naštěstí netrvá tak dlouho, aby i v letošním vedru přestalo být snesitelné.



Ni Omnibus má naštěstí úplně jiné grády. Jean-Paul Lefeuvre dokáže celý miniaturní hrací prostor vyplnit kuriózně stísněnou akrobacií, při které využívá nejen tyč či volně plandající lano, ale také stěny a strop, a všechno to důsledně prokládá nenápadnými vtipy, pošklebky či absurdními úlety. Velmi zdatný je navíc i herecky: s typickým plačtivě smutným výrazem pracuje sice minimalisticky, ale naprosto suverénně. Podivná artistická čísla (pro které je jízda autobusem spíš jen záminkou) se tu dějí jaksi sama od sebe, snad dokonce až nechtěně, ale to samozřejmě Lefeuvrovi nezabrání, aby si je před diváky i před svým kolegou za osvětlovačským pultem náležitě významnými pohledy hrdě nepřivlastnil. Ostatně právě napětí mezi pat-a-matovskou stylizací notorického nešiky a evidentní technickou zručností je pro celou produkci určující. Ale abych nezapomněl: pokud byste nevěděli, co si počít s úplně obyčejnými překližkovými bedničkami na ovoce, můžete se právě tady skvěle inspirovat.

P.S.

Jedna věc je ovšem na Letní Letné už tradičně protivná: člověk by očekával, že když přijde na místo činu půl hodiny před začátkem představení, stihne si v poklidu vyzvednout rezervované lístky a volným krokem dojít do příslušného šapitó. To by ale nesměla být pokladna tak poddimenzovaná a systém tak zoufale pomalý. Že se u jinak velmi dobře zorganizovaného festivalu tenhle problém opakuje rok co rok, mi nějak nejde do hlavy.

více informací zde
foto Andreas Kolarik
o dalších představeních Letní Letné budu psát pro aktualne.cz