středa 26. září 2018

Švejda: Teritorium (Divadlo X10 - DUP39)

Jan Frič v inscenaci Teritorium jako by sváděl boj s textem i prostorem - a přesto nakonec sehrává obstojný výsledek.
Hra Ondřeje Novotného jeví výrazné známky eurodramatu. Parafráze Aischylova Agamemnona, zasazená do blíže neurčených současných kulis, má všechny "správné" ingredience up-to-date dramatu - uprchlická krize, rozvrácené rodinné vztahy, násilí... jen osobitosti se jí nedostává. Projeví se to právě v samotné inscenaci - slova postav plynou a plynou a ne a ne se v nás něčím zachytit.
Interiér DUPu39 (bývalý ÚLUV) má nesporné architektonické kouzlo, ale již opakovaně se mi potvrdilo, že divadelně je notně problematický - především akusticky. S velkým echem, produkce jaksi en bloc odosobňuje - nedovoluje vytvořit sdílenou atmosféru mezi jevištěm a hledištěm i mezi diváky navzájem.

úterý 25. září 2018

Mikulka: Po konci světa (Spolek Spoluhra v Divadle v Celetné)

Divadelní spolek Spoluhra se pohybuje v nejasně určené „šedé zóně“ českého divadla, kdesi napůl cesty mezi nezávislými produkcemi a otevřeně komerčními projekty typu Studia Dva. S těmi má společnou jak sázku na známé tváře, tak volbu atraktivních, ale zas ne vysloveně profláklých komorních titulů. Po několika inscenacích v La Fabrice nyní Spoluhra přišla s premiérou v Divadle v Celetné: ve hře Denise Kellyho Po konci světa vystupuje Iva Pazderková a Daniel Krejčík, režíruje Adam Skala, stále ještě student DAMU (o jehož inscenacích Zářez a Žranice jsem nedávno psal i tady na Nadivadle).

pátek 21. září 2018

Mikulka: Sen v červeném domě (Divadlo v Dlouhé)

"Až se narodím..."


Je to nejspíš problém větší, než by se mohlo na první pohled zdát. Jak udělat chytlavou a divácky přitažlivou inscenaci z chumlu neurčitých, vlastně docela banálních vzpomínek všech účinkujících, a přitom se vyhnout všemu racionálně uchopitelnému, konkrétnímu, „příběhovému“.

Švejda: Opletal (Divadlo na cucky)

Opletal je asi nejzábavnější a nejdiváčtější (nejsrozumitelnější) inscenací Michala Háby z poslední doby. Tíhne, ba přímo vychází z lehčího, kabaretního žánru, žádnou z ingrediencí jeho rukopisu však nepostrádá - žánr kabaretu jen tyto ingredience činí zřejmějšími.

úterý 18. září 2018

Etlíková: Mezinárodní festival Divadlo 2018 (sobota 15.9. a neděle 16.9.)

Sobota, neděle s konvencemi a přetvářkou


Pravidla slušného chování v moderní společnosti
Linie krásy
Zdání života

pondělí 17. září 2018

sobota 15. září 2018

Etlíková: Mezinárodní festival Divadlo 2018 (čtvrtek 13.9.)

Čtvrtek mezi šelmou a člověkem


Bílý tesák
Tajný život Friedmanových

pátek 14. září 2018

Etlíková: Mezinárodní festival Divadlo 2018 (středa 12.9.)

Cestující v čase
Žluté-modrá-zelený
Ilias

Tak se rodí soucit, tak přežívá válka


Již tradičně se Plzeňanům během festivalu Divadlo stává, že je pouliční umělci (převážně) z jižní Evropy zatáhnou do nečekané situace. Předloni touto dobou jsem chvíli posedávala u Smetanových sadů s dvěma přerostlými batolaty z inscenace skupiny FADUNITO nazvané CECI.3 a s náhodnými kolemjdoucími. Kolovala mezi námi lahev s vodou a bylo pozoruhodné, jak hygienicky motivované zábrany nakonec ustoupily starosti o to, abychom neuvedli druhé do rozpaků, jelikož jsme soudě podle způsobu oblečení každý pocházel z jiné sociální vrstvy. V roce 2015 převrátil pořádky v ulicích Zelený Muž – Adrian Schwarzstein, který se sem letos vrátil s litevskou kolegyní Jüratė Širvytė-Rukštelė a s mnohem jemnější inscenací Cestující v čase.

středa 12. září 2018

Švejda: Skladiště jménem artZÓNA (webový portál)

Webový portál artZÓNA, paralelní projekt stejnojmenného televizního pořadu, který běží od ledna na ČT Art, sliboval být pokračováním přílohy Lidových novin Orientace, kterou Josef Chuchma - editor artZÓNY - vedl předtím, jinými prostředky.

úterý 11. září 2018

Švejda: Sen v červeném domě (Divadlo v Dlouhé)

Nikoli Racek (premiérovaný v květnu 2017), který se mi zdál být na úvod přeci jen příliš velkým soustem, ale právě Sen v červeném domě měl myslím být vstupní inscenací SKUTRu na jejich nové (prvé) domovské scéně, Divadle v Dlouhé. Pregnantněji a průkazněji předvádí jejich režijní poetiku.
Jde o styl, který je sice něčím příbuzný stylu zesnulého Jana Borny (kterého SKUTR v divadle de facto nahradil), ale přeci jen: je něčím jiný (více poetický, méně hravý, a - pochopitelně - "mladší") a odhaduji, že stálým divákům Divadla v Dlouhé, zvyklým na to "své", bude chvíli trvat, než si na něj zvyknou.

pondělí 10. září 2018

Švejda: Konec Faidry/Prosebnice (Vila Štvanice)

V rámci třetího ročníku Antické Štvanice uvedlo Divadlo Letí s Tygrem v tísni do sebe spletené současné parafráze dvou antických látek: hru Konec Faidry Mariny Carr (která se však spíš než o konkrétní dochované drama, Senecovu Faidru či Euripídova Hippolyta, opírá o celkovou historii Faidřina rodu) a Prosebnice Anny Saavedry (která vychází ze stejnojmenné Aischylovy hry). Přesněji řečeno. Martina Schlegelová a spol. do textu Mariny  Carr, který se hraje prakticky celý, vplétá Saavedřin text, který má sice sloužit jako podpůrný prostředek k charakterizaci hlavního "padoucha" příběhu, krále Thesea, jeho machistické samolibosti, ale působí hlavně jako provařená, bezzubá poltická satira stávající politické reprezentace s Jiřím Ovčáčkem "v čele" (je zobrazen v postavě Theseova tiskového mluvčího, který řeší problém s připluvšími "uprchlíky" - prosebnicemi).

Švejda: Élektra (Divadlo v Dlouhé)

Nad jedním tématem inscenačního textu 


Inscenační verze Sofoklovy Élektry v Divadle v Dlouhé - Otčenáškova úprava nového překladu Hany Burešové za "filologické spolupráce" Aleny Sarkissian (předpokládám ale, že tato práce šla ruku v ruce) - otevírá, alespoň pro mě, téma, které je nanejvýš aktuální (a které, proč to neříct, se i mě jakožto externího recenzenta Lidových novin osobně dotýká): prostřednictvím vztahu bojácné a přizpůsobivé Chrysothemis a zásadové a nekompromisní Élektry téma práce či činnosti financované Andrejem Babišem. Tedy: je či není možné přistoupit na to, že tvoji práci platí - přímo či nepřímo - tato krajně problematická a nedůvěryhodná osoba?

sobota 8. září 2018

Škorpil: Opletal + 29 a 1/2 + Král Karel (Divadlo na cucky, Stoka, Toy Machine)

páteční kutnohorské mžitky
Opletal – Klíčové slovo Hábovy inscenace připravené v olomouckém Divadle na cucky je provokace. O ničem jiném se tu vlastně nehraje. Tedy kromě dosti bláznivého „detektivního“ pátrání po tom, kdo zabil Jana Opletala. Provokováno, a všelijak pokoušeno, je tu leccos: česká potřeba hrdinů, klišé politického a vůbec angažovaného divadla, pravidla detektivek…

pondělí 3. září 2018

Mikulka: Nesnesitelná tekutost bytí (Letní Letná - Jatka78)

Akvárium poloplné nebo poloprázdné?


Přiznám se, že mě tahle otázka napadla nejdřív tak trochu ze zklamání, že se voda v postupně napouštěném divadelním akváriu došplhala zhruba jen do půlky asi třímetrové stěny - ale vlastně to docela odpovídá pocitům z představení jako takového. Nápad udělat inscenaci „herečka v akváriu“ je efektní, neokoukaný a z marketingového hlediska skvěle prodejný, otázkou ovšem je, kam se od něj tvůrcům podařilo odrazit. Jinými slovy, jestli je Nesnesitelná tekutost především atrakce (pro jistotu: nic proti tomu) nebo skrze atraktivní nápad říká i cosi podstatného.