úterý 16. října 2018

Švejda: Antieva (Masopust - Eliadova knihovna Divadla Na zábradlí)

Životní příběh emancipované, inteligentní ženy, poznamenaný nelehkým dětstvím a patriarchálním modelem společnosti. Tak by se dal stručně shrnout obsah inscenace Antieva, kterou pod hlavičkou společnosti Masopust nastudovala Anna Davidová (Petrželková). Čím byl však život Anny Pammrové jedinečný - a proč má tedy smysl po sto prvé vyprávět s prominutím již obligátní narativ - se z ní však příliš nedozvíme.

neděle 14. října 2018

Mikulka: Moře (Divadlo ABC)

Městská divadla pražská po letech začínají ve zcela nové sestavě, zdejší ambice jsou jasné a plány slibné. První premiéra skupiny vedené Danielem Přibylem a Michalem Dočekalem byla tudíž očekávána s mimořádným zájmem. Přestože si pro ni vybrali padesát let starou hru dnes už poněkud pozapomenutého anglického dramatika Edwarda Bonda a jako režiséra přizvali u nás prakticky neznámého slovenského režiséra Jána Luterána.

sobota 13. října 2018

Švejda: Moře (Městská divadla pražská - ABC)

Inscenace Jána Luterána začne utvářet Bondův alegorický portrét městečka, řízeného autokraticky osvícenou rukou paní Rafiové (jehož viktoriánská idyličnost se však nezadržitelně rozpadá a v dohledné době - pomyslíme si - se nadějeme lecčehos), až v jedné ze závěrečných scén, Collinova pohřbu, během monologu paní Rafiové. Je to pro charakter inscenace příznačné. Teprve slova paní Rafiové vlastně explicitně řeknou, jaké to v městečku je. Tohle sdělení jsme ale, myslím, měli získat z celého předchozího dění. Jenže jsme ho nezískali.

pátek 12. října 2018

Švejda: Toodle-Noodle (Divadlo Minor)

Východiskem Adámkových "nonsensových hrátek v angličtině" Toodle-Noodle, uváděných v Divadle Minor pro děti od osmi let, jsou konvence a zvyky "staré dobré" Anglie - konverzace, vystupování, společenské obřady (zvláště ten čajový) - a také svět, dejme tomu, gotického románu a nonsensové literatury.

čtvrtek 11. října 2018

Švejda: Stopy zbloudilých (Divadlo X10, Spolek Mezery - DUP39)

Bambuškova inscenace Handkeho hry Stopy zbloudilých si do programu jako motto dává citát "Nadále bloudit. Být trvale zmatený" - a to je také její hlavní téma.
To se dnes, pochopitelně, aktualizuje s případem uprchlické krize (Handke hru napsal již v roce 2006) a Bambušek také svou práci na tuto krizi do značné míry navléká - začíná, dalo by se říct nezávaznými, klaunskými čísly o "lidech v pohybu", ale postupně přitvrzuje, až končí v jakémsi utečeneckém táboře (s drezírujícím  dohlížitelem) a v celkové atmosféře civilizačního chaosu (se zmateně pobíhajícím Mesiášem) - byť autorovo alter ego přítomné na scéně nakonec inscenaci popostrkuje ke katarznímu sdělení, že - vypomůžeme-li si provařeným citátem - "i cesta může být cíl".

středa 10. října 2018

Švejda: Konce plné vážnosti a doslovnosti

Naposledy na tenhle problém narazil Vladimír Mikulka v případě If a Window Would Open (viz zde). Jde ale opravdu o obecný, ba troufl bych si na základě mnohaleté zkušenosti říct zákonitý jev: tvůrci vymyslí inscenaci plnou nefalšovaného, a nikoli bezduchého, veselí, krátce před koncem ale náhle přehodí výhybku a s patřičnou vážností se divákům snaží předat sdělení.

pátek 5. října 2018

Švejda: Být cool v českém divadle

Začnu vzpomínkou na prvou polovinu devadesátých let, kdy jsem začal intenzivně chodit do divadla, Vybavuji si, jaké novum a potěšení pro mě znamenal přístup bratří Formanů, Buchet a loutek či "Vondráčkovy" skupiny z DAMU (usadivší se posléze v Dejvickém divadle) k divákům. To, jakým způsobem navozovali, už třeba před samotným začátkem představení, pocit domácké, bezprostřední atmosféry; jak rušili "čtvrtou stěnu" a přiznávali divadelnost produkce - aby v nás vzbudili důvěru, pocit, že se není "čeho bát". Věřím, že to byla i reakce na činoherní produkce velkých domů, poznamenaných komunistickou vylhaností. Snažili se být cool - aby působili věrohodně, autenticky.

čtvrtek 4. října 2018

Švejda: Sons of Sissy (Pražské křižovatky 2018)

Sons of Sissy se zdáli být dle anotace lehkovážnou, byť experimentálně pojatou hudebně-pohybovou podívanou - jenže šlo o inscenaci úplně jiného kalibru.

Mikulka: Las ideas (Pražské křižovatky 2018)

Čirá radost


Předevčírem jsem byl na Křižovatkách s výhradami potěšený, včera už to byla čirá radost. A je nutné rovnou vyseknout poklonu festivalové dramaturgii: „nonsensová“ linka vyšla letos výtečně, a je to tím cennější, že nabízí jména, která nejsou v Česku moc známá. V největší stručnosti by bylo možné napsat, že argentinská dvojice Federico León a Julián Telle prozkoumá meze reality a fikci v divadelním představení, ale vzhledem k tomu, jaký ohňostroji nápadů a logických výkrutů ti dva předvedli, by to bylo hrubě nedostatečné.

středa 3. října 2018

Mikulka: If a Window Would Open (Pražské křižovatky 2018, Teatro Nacional D. Maria II)

Pakárna s vážným koncem (bohužel)


Tuhle větu obvykle píšu až na konec, ale tentokrát je možná lepší tak rovnou začít: inscenace If a Window Would Open portugalského Teatro Nacional D. Maria II byla pěkná pakárna. Ovšem povedená pakárna, přesně toho typu, na kterou se člověk dívá s vysloveným potěšením. Teda, byla by, kdyby…