úterý 2. července 2019

Raiterová: Fyzici (Slovenské národní divadlo)

Jan Klata u slovenského brata


Cesta do Bratislavy uběhla cobydup. Teplotní šok při výstupu z klimatizací vymraženého RegioJetu na rozpálenou placku před bratislavským nádražím spravilo studené kafe z pochybného stánku a už se šinu rozteklým městem směrem k Dunaji. Cestou přemýšlím o taktice, jakou se do Slovenského národního divadla dostat, pokud selžou instrukce, které mi poskytl bratislavský kamarád Matej. Mám v těchto taktikách velký vzor, můj táta na koncert Tiny Turner v roce 1981 prošel namaskovaný jako instalatér a následně zpřeházením čísel míst v sále vytvořil chaos, díky kterému se mohl se svými přáteli koncertu nerušeně zúčastnit. Nakonec ale není třeba nic vymýšlet, instrukce nezklamaly.

sobota 29. června 2019

Dubský: Divadlo evropských regionů (čtvrtek 27.6.)

Malý říjen (Klicperovo divadlo Hradec Králové)
Persony (Divadlo Na zábradlí)
Furianti (Klicperovo divadlo Hradec Králové) 

pátek 28. června 2019

Mikulka: Divadlo evropských regionů (čtvrtek 27.6.)

Klicperovo divadlo: Furianti


Čtvrtek byl den vynechávek, předčasných odchodů, koncertů a intenzivního poflakování. Takže zde jen o večerních Furiantech v Klicperáku.

čtvrtek 27. června 2019

Tynan: Černá a bílá (Richard Burton jako Jago)

Pro kalibrování měřítek i nahlédnutí do jiné doby i jiné kritické kultury nebude myslím na škodu na tomto blogu nabídnout text jednoho z klasiků – Kennetha Tynana, snad nejuznávanějšího anglického kritika 20. století. Recenze na inscenaci Othella v londýnském Old Vicu pochází z roku 1956 (to bylo Tynanovi mimochodem necelých devětadvacet).

Dubský: Divadlo evropských regionů (středa 26.6.)

Transky, body, vteřiny (Divadlo Petra Bezruče)
Salto w tył (Teatr Ludowy Krakov)


Středa byla v Hradci ve znamení tropických teplot a sportu. Obě produkce, které jsem navštívil, se inspirovaly životy významných českých sportovců.

Mikulka: Divadlo evropských regionů (středa 26.6.)

Odivo Banská Bystrica: Aero
Divado Petra Bezruče: Transky, body, vteřiny
Viktor Černický: Pli


Úvodem oprava. Nejmenovaná znalkyně z MKČR mne na odpoledním představení v Besedě vlídně upozornila, že zdrojem vůně, o které jsem se tu včera romanticky rozepisoval, nejsou jasmíny, ale lípy. S příjemným pocitem, že festivalové zprávy Nadivadla sledují i kompetentní orgány, se ke svému trapnému omylu přiznávám a slibuji, že na sobě přinejmenším v tomto ohledu zkusím trochu zapracovat. Nepoznat vůni lípy, co jsem to za vlastence. Mimochodem, když už jsme u tématu: podstatně méně libě vonící strom na schodech vedoucích od Klicperova divadla do Žižkových sadů (znalci i znalkyně jistě vědí) není letos cítit vůbec. Záhada.

středa 26. června 2019

Dubský: Divadlo evropských regionů (úterý 25.6.)

Soukromé rozhovory (Jedl)


Bergmanovská variace Soukromé rozhovory je třetím pokračování volné trilogie zkoumající mezní polohy ve vztahu mezi mužem a ženou. Zatímco Médeia trpěla přemírou exprese a bizarních kostýmů, tentokrát se režisér Jan Nebeský soustředil především na herce a na text, který na základě díla Ingmara Bergmana napsala Lucie Trmíková.

Mikulka: Divadlo evropských regionů (úterý 25.6.)

Klicperovo divadlo: Lakomec
Ufftenživot Praha: Neboj_Aneb show tanečníka Jiříka
Nové divadlo Nitra: 4 ženy na konci světa


Vedro už začíná být nesnesitelné, kde jsou ty roky, kdy jsme se rozčilovali, že na festivalu prší (tuším, že to bylo předloni). Ale zas to má jednu sympatickou výhodu, skoro po celém starém městě intenzivně voní jasmíny (tedy alespoň odhaduji, že je to tím vedrem a že to jsou jasmíny). Nejvíc v ulici mezi Malým náměstím a Klicperákem, přičemž vůbec není jasné, kde se dotyčný zdroj nachází. Tolik tedy drobný postřeh notorického romantika a hurá na divadlo.

úterý 25. června 2019

Mikulka: Divadlo evropských regionů (pondělí 24.6.)

NIE: Bratři a sestry
GUnaGU Bratislava: Horúce leto 68
Divadlo pod Palmovkou: Něco za něco
Divadlo na cucky Olomouc & Divadlo Petera Mankoveckého Bratislava: 1993

pondělí 24. června 2019

Dubský: Divadlo evropských regionů (pátek 21.6.)

Revizor (Městská divadla pražská) 


Nikdo asi nečekal, že by David Drábek připravil pietní nastudování Gogolova Revizora. Jako režisér si s oblibou bere základy slavných dramat, na nichž pak buduje vlastní konstrukci plnou odkazů, hlášek a gagů. K Revizorovi je ale až překvapivě uctivý. Samozřejmě jednotlivé situace vyšperkoval svým stylem humoru, udělal mnoho změn, zároveň ale zbylo dost i z Gogola. Dryáčnická komika se tu mísí s tepáním do hlouposti a zpupnosti mocných, tématem je i rasismus, což se ukazuje na připsané postavě přízraku černošského spisovatele a na stylizaci kupce do podoby Číňana. Režisér se naštěstí nenechal zlákat ke komunální satiře, takže tu nenajdeme přímé narážky na současnou politickou situaci. Přesto lze snadno vytušit, že se tu nehraje o Rusku 19. století.