pátek 15. října 2021

Mikulka: Terapie (Dejvické divadlo)

Z posledních dvou dejvických premiér jsem odcházel s dojmy poněkud nesourodými. Zatímco Vina? před měsícem nabídla dvě zcela rozdílně povedené poloviny, ve včerejší Terapii to bylo o poznání komplikovanější: povedená místa se s pasážemi dosti rozpačitými střídají zcela nepravidelně.

Švejda: Raut (Geisslers Hofcomoedianten - Vila Štvanice)

Ve smršti premiér, které se dnes valí českým divadlem, by neměla zapadnout jedna položka: Matija Solce nastudoval s Geisslery podle La Fontainových bajek inscenaci-kabaret Raut (premiéra měla být již loni v listopadu, předpremiéry nakonec byly až letos v červnu, od září ji soubor uvádí na své domácí scéně ve Vile Štvanice).

čtvrtek 14. října 2021

Švejda: Mašíni (Divadlo Na Jezerce)

Jan Hrušínský naznačuje v programu k inscenaci Mašíni okolnosti jejího vzniku: hledali s autorem a režisérem Janem Jirků téma pro nový kus divadla a Jirků se mu zmínil o svém dlouhodobém plánu nastudovat hru o bratrech Mašínových, kterou ovšem nikde nechtěli uvést.

úterý 12. října 2021

Švejda: Smrtholka (A studio Rubín)

A studio Rubín pokračuje ve svém programu "hovoříme o všedních věcech (jako jsou mateřství, vyhoření, stáří, a hlavně a především partnerské vztahy) očima dnešních mileniálů (nejlépe) prostřednictvím adaptací literárních (i jiných) děl" a nejnověji uvádí - v autorském přepisu Dagmar Fričové a režii Lucie Ferenzové - oceňovanou prózu Lucie Faulerové Smrtholka.

středa 6. října 2021

Švejda: Zlaté časy kritiků

"Vážený pane Švejdo, dobrý den, omlouvám se, že vás obtěžuji, ale dovolte, abych Vás pozval k nám do divadla na naši novinku /.../ Upřímně věřím, že by to pro Vás nebyl ztracený čas...", píší mi z nejmenovaného pražského divadla bulvárnějšího typu, ze kterého pozvánky na premiéry obvykle nedostávám.

sobota 25. září 2021

Mikulka: Špinarka (Divadlo Petra Bezruče – Dreamfactory)

Cílovky a necílovky


Lochneska, o které jsem psal včera, se poslední den „ostravské sekce“ Dreamfactory ustálila někde uprostřed. Dianiškova Špinarka je kousek předurčený k tomu, aby se stal diváckým hitem: zdejší oblíbenkyni připomíná způsobem velmi uctivým, velmi dojímavým a také naprosto bezpečným.

pátek 24. září 2021

Švejda: Zkrocení zlé ženy (Divadlo pod Palmovkou)

Směšné mužské hry pod Palmovkou

Inscenace Michala Langa je postavena na celkem jednoduchém, s duchem doby souznějícím nápadu: všechna ta různá "krocení žen" jsou dnes už jen (směšnými) hrami, které si muži mohou hrát tak maximálně "každý pátek" mezi sebou (tak to alespoň v závěru inscenace z rampy své manželce po telefonu prozradí ten největší macho - představitel Petruccia). Jinými slovy: patriarchát skončil. Proto i Lang obsadil všechny postavy mužskými představiteli.

Mikulka: Planu (Studio G - Dreamfactory Ostrava)

Škoda, že člověk může pořádně hořet jen jednou


Zatím to tu v Ostravě co do divadelních zážitků vypadá tak trochu jako na lochnesce. Inscenace Studia G, „nejmladšího ostravského divadla“ byla zážitkem opravdu intenzivním (nemluvě o tom, že prostor je to sympatický i sám o sobě). Což je tím cennější, že se hrálo na téma velmi nesnadné: Planu připomíná Ryszarda Siwiece, jenž se na protest proti účasti polské armády upálil v září 1968.

čtvrtek 23. září 2021

Mikulka: Karpatský thriller (Komorní scéna Aréna - Dreamfactory Ostrava)

Jak pejsek s kočičkou pekli thriller


V Aréně včera přišel přesný opak zážitku z Národního divadla. Goldoni po ostravsku byl přímočarý a jednoduchý, přitom ale plný energie a hezkých nápadů, které vzdor vší rozbíhavosti dávaly v kontextu smysl. Inscenace se netvářila hluboce, ale nebyla hloupá. Karpatský thriller se velmi hluboce a zásadně tvářil, přitom to ale byla inscenace v celé své upachtěné překomplikovanosti banální a navíc - s odpuštěním – tak trochu hloupá.

středa 22. září 2021

Švejda: Ošklivec (Činoherní klub)

Činoherní klub uvedl jako první premiéru pod svým novým uměleckým šéfem Martinem Fingrem (hle: po Martinu Myšičkovi a Miloslavu Königovi již třetí umělecký šéf pražské komorní činohry herec - znamená to něco?) hru Maria von Mayenburga Ošklivec. Tedy žádné razantně jiné vykročení jako pod předchozím "zimním králem" Ondřejem Sokolem, jenž zahajoval Sopranistkami (aby pak pokorně "zacouval" s K.Š.E.F.T.E.M.), nýbrž navázání na tradici "starého dobrého Činoheráku" - inscenace postavená na textu a jeho promyšlené herecké interpretaci.