pondělí 27. června 2022

Dubský: Festival Regiony (neděle 26.6.)

Divadlo Polárka Brno: Proces
Slovácké divadlo Uherské Hradiště: Tři sestry

Mikulka: Festival Regiony Hradec Králové 2022 (neděle 26.6.)

La Compagnie Bakelité: Hvězdná Show + Vetřelec
KALD DAMU: Lesem
ProFitArt Praha: Moetiv Caravan / Expedition Home
Divadlo Drak: Expedice: Má láska!
Slovácké divadlo Uherské Hradiště: Tři sestry

Dubský: Festival Regiony (sobota 25.6.)

Klicperovo divadlo: Na koho to slovo padne
Klicperovo divadlo: Prolomit vlny
Klicperovo divadlo: Maryša


Festivalová sobota v Hradci Králové tradičně patří průřezu repertoárem místního Klicperova divadla. Letošní vybraný trojlístek inscenací měl kvalitativně vzestupnou tendenci.

neděle 26. června 2022

Mikulka: Festival Regiony Hradec Králové 2022 (sobota 25.6.)

La Compagnie Bakelité: Nepřátelský (Hostile)
Klicperovo divadlo: Maryša
ProFitArt Praha: Roselyne


Loni jsem zprávy z hradeckého festivalu začínal psaním o covidových potížích, rouškách v sálech, omezené večerce v Žižkových sadech a tak podobně. Letos se tohle všechno zdá být úplně zapomenuté, a nijak viditelně se tu nepřipomínají ani ošklivé věci, které se odehrávají o pár set kilometrů dál na východ. No, uvidíme. Zatím je nálada na nezávazné veselení, budu se tedy veselit. A zkusím si nenechat zkazit optimismus ani tím, že se ceny za langoš nebo klobásu ustálily na hezky kulaté stovce.

pondělí 20. června 2022

Švejda: K situaci Činoherního klubu

Činoherní klub uvedl ve stávající sezóně, první naostro pod uměleckým vedením Martina Fingera, celkem pět inscenací (pomíjím přitom v září se zpožděním premiérovanou "covidovou" inscenaci Equus): Mayenburgova Ošklivce (prem. 21. 9. 2021; rež. Braňo Holiček), Lettsovo Linda Vista (prem. 21. 11. 2021, rež. Ondřej Sokol), Shakespearova Macbetha (prem. 21. 3. 2022, rež. Ondřej Sokol), Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše (prem. 19. 4. 2022, rež. Martin Čičvák) a Charmanův Večer na psích dostizích (prem. 17. 6. 2022, rež. David Šiktanc).
Co - alespoň telegraficky - o stávajícím Činoherním klubu vypovídají?

pátek 3. června 2022

Škorpil: Všem se nám uleví (Národní divadlo Praha)

Kdybych byl viděl Všem se nám uleví autorky a režisérky Elišky Říhové na její ještě donedávna domovské scéně, totiž DISKU pražské DAMU, dokázal bych ledasco odpustit a nejspíš i pochvalně zmiňoval některé povedené momenty textu (zejména „středový“ trialog) i režie (dotažení motivu krabičky, některé mizanscény). Jenže v kontextu Národního divadla a jako řádná premiéra činohry inscenace ani text zkrátka neobstojí. A to ani jako prezentace nepochybně záslužné aktivity jménem Studio pro nové drama.

pátek 20. května 2022

Mikulka: Manželka publikovaného básníka (Studio Hrdinů)

„A teď už tu zatracenou věc konečně napiš“


Myslím si to už dlouhá léta: Pavlína Štorková je nejnadanější herečka své generace. I když těch tzv. velkých příležitostí dostala za poslední roky až překvapivě málo. Nyní si tedy zahrála v monodramatu ve Studiu Hrdinů Sylvii Plath - a není důvod tohle přesvědčení nějak zásadně korigovat. Přestože mi inscenace Jana Horáka jako celek přišla spíš dobrá (nebo, jak se říkává, „zajímavá“) než úplně strhující.

pátek 13. května 2022

Škorpil: Mnoho povyku pro nic (Národní divadlo Praha)

Že je humor nejlépe vážit na lékařských vahách dokazuje Mnoho povyku pro nic, poslední inscenace Daniely Špinar ve funkci šéfky činohry Národního divadla. Nejde přitom zdaleka o celkový ráz „třeskuté komedie“, jak samo divadlo inscenaci propaguje, či celkové „crazy“ naladění. Nakonec prvky odkazující k travesty show, rozbíjení divadelní iluze i komunikace s publikem jsou vlastně zábavné a jediné co jim chybí je vážnější, smutnější (však Povyk je komedie i hodně krutá a smutná) protiklad.

čtvrtek 5. května 2022

Mikulka: Discoland (Divadlo Na zábradlí)

„Hned bych se tam vrátil“


„(Devadesátky) byly v zajetí pruderie mocensky vychýlené heteronormativity, která se děsí hlavně představy čehokoli jiného, neovládnutelného, paralelního, jakéhokoli trans, nebinarity, něčeho kam nedosáhne /…/ po dekády patriarchát „canceloval“ vše, co jej zneklidňovalo.“ Když jsem si před představením přečetl v programu úvahu Evy Klíčové o devadesátých letech, ovanul mně spíš duch doby, která devadesátým létům předcházela: i tehdy stačilo mít připravených pár správných termínů a ideologických pouček, na které se dalo spolehlivě a bez velké námahy narazit naprosto cokoli. Akorát, že tehdy to byl spíš třídní boj, imperialismus a vykořisťování pracujících. No nic. Moc vstřícně mě tahle četba vůči právě začínajícímu představení nenaladila.

sobota 30. dubna 2022

Škorpil: Discoland (Divadlo Na zábradlí)

 S klasikou žánru dokumentárního divadla, metodou verbatim, se již nesetkáváme tak často. Snad odtud pocházela moje počáteční nespokojenost s Discolandem Petra Erbese a Borise Jedináka. Na jazyk se mi dral můj starý argument, že sice byl shromážděn ultrazjímavý materiál, ale zda by nebylo pohodlnější přečíst si ho v časopise či knize. Zkrátka mi chvíli trvalo, než jsem se plně zasoustředil na reprodukované monologické výpovědi a přijal to, že obrazivostí se bude šetřit a že jen málokdy překročí tu více a tu méně povedenou ilustraci.