středa 8. července 2020

Švejda: Greta (Divadlo Letí - Letní scéna Štvanice)

Neujasněnost, jakým způsobem chci příběh Grety Thunbergové vlastně vyprávět; do jaké míry ho chci postavit na fiktivní story a do jaké na reálných faktech. Výsledkem je fantasy, která se ubírá, kam autora zrovna napadne (bez ohledu na soudržnost a smysluplnost), a jež je přetížená dokumentárními (faktografickými) pasážemi.

úterý 7. července 2020

Švejda: gomora ekocida (Chemické divadlo - Invalidovna)

V inscenaci gomora ekocida Vojtěcha Bárty a jeho Chemického divadla jako by se koncentrovala jedna z vyostřujících se otázek dneška: co vlastně s uměním v době stupňujícího se občanského aktivismu jeho tvůrců? Jak z toho vlastně může toto umění vyjít?

sobota 27. června 2020

Mikulka: Jeskyně slov (Divadlo X10)

líbilo / nelíbilo


Jak psát o inscenaci, která si hned v úvodu dělá legraci ze snahy kritiků divadelní inscenace interpretovat a hledat „autorský záměr“? A která pak až do konce pokračuje ve stylu interpretovatelném opravdu docela obtížně? Zkusím to tedy, čistě pro potřeby rychlé sumarizace dojmů, velmi neinterpretační metodou „co se mi líbilo – co se mi nelíbilo“.

neděle 21. června 2020

Mikulka: Kdo se bojí Virginie Woolfové (Klicperovo divadlo)

To nemůžeš udělat!


Některá setkání po dlouhých letech mohou být docela deziluzivní. Třeba to s proslulou Albeeho hrou Kdo se bojí Virginie Woolfové. Jasně, je to moderní klasika, o tom není sporu, ale četba textu byla jedním velkým nepříjemným zklamáním z toho, jak vykalkulovaně a staře tento kdysi tak provokativní kus vyznívá. A zdaleka to není jen tím, že se soustředí na předvádění špinavého prádla světa, který už vlastně dávno neexistuje.

čtvrtek 11. června 2020

Mikulka: La Moneda (8 lidí, Alfred ve dvoře)

Musím přiznat, že se mi už dlouho nestalo, aby mi byl vypravěč - který sám sebe stylizuje do podoby neodolatelného správňáka a neokázalého hrdiny – tak strašně protivný jako Miguel Littín v deníkové novele Gabriela Marqueze. A to navzdory tomu, že jeho mistrovský kousek je sám o sobě nepopiratelná frajeřina: chilský emigrant, obdivovatel svrženého marxistického prezidenta Salvadora Allenda, se v osmdesátých letech vypravil pod falešnou identitou do Pinochetovy Chile a tajně tam natočil dokumentární film. Protivně celé vyprávění působí, i když ponecháme stranou sebedojímavý obdiv, s jakým na svůj čin Littín vzpomíná. Tím spíš, že si s jistými životními zkušenostmi dost dobře nelze odmyslet kontext: kdyby zbožšťovaný Alledne zůstal u moci, Chile by pod jeho vedením skočila v lepším případě jako chávezovská Venezuela, v horším jako castrovská Kuba.

sobota 6. června 2020

Mikulka: Prezidementi (Spitfire Company - Jatka 78)

Takže po čtvrt roce zas naživo do divadla. Tisková zpráva slibně hlásala, že Prezidementi navazují na povedené havlovské Antiwords a taky, že to bude „multižánrové představení satiricky a ironicky pojednávající o nesmyslné tuposti naši politické scény“. Jenže přímo na místě se z toho vyklubalo, jak to jen napsat… takové rozvleklé nic.

čtvrtek 2. dubna 2020

Švejda: Zlaté časy historiků

Historici (nejen) divadla zažívají za stávajícího nouzového stavu v jistém ohledu zlaté časy. Některé z knihoven zpřístupnily online i ty (některé) části svých digitalizovaných fondů, které jsou jinak chráněné autorským zákonem.

úterý 31. března 2020

Škorpil: Filipika proti kulturnímu lančmítu

Je to fráze notně otřepaná, ale realita předbíhá (už zase) fantazii: v liduprázdném sále Rudolfina se střídají filharmonici v rouškách tak, aby náhodu neporušili limity výnosu vlády o maximálním možném počtu lidí, kteří se smí potkat na veřejnosti a mezi jednotlivými sóly a duety je dezinfikována klávesnice klavíru. Živá kultura? Ani náhodou! Kultura? No, možná.
Divadelníci se celosvětově předbíhají v tom, kdo vytáhne z archivu více záznamů lepší či horší kvality, které pak slavnostně a s poníženou prosbou o nějaký ten bakšiš od ctěného internetového publika odvysílá pod značkou „live stream“.
Živá kultura je první a totální obětí pandemických opatření. Obětí odříznutou bez mrknutí oka a bez výjimek. Obětí, která - protože je tak nějak zvyklá se přizpůsobit a radši moc neprovokovat - svůj úděl nese víceméně tiše a spořádaně.

neděle 29. března 2020

Mikulka: Rozmáhá se nám tady takový nešvar…

Kolega Škorpil v podobných případech na rádio křičí, já spíš rezignovaně vypínám živé vysílání a hledám v archivu něco přijatelnějšího. Teď si tedy návdavkem ulevím veřejným povzdychnutím. Všimli jste si, jak poslední dobou bují pseudodokumentární scénky, jejichž smyslem je tzv. oživit „neumělecké“ formáty, třeba pořady zabývající se historií? Typicky to vypadá tak, že chvilku mluví redaktor, pak se vyjádří někdo, kdo o tématu něco ví – a pokud máte smůlu, celé to oživí scénka. Toporně napsaná, šmírácky zahraná. Zparchantělá odnož rozhlasové hry, která změní libovolné téma na banalitu.

sobota 28. března 2020

Raiterová: A jakou barvu roušky máte vy?

Fascinuje mě, jak rychle se dokáže trh přizpůsobit aktuální situaci. Ať už mluvíme o narychlo „spíchnutých“ okénkách zavřených hospod nebo prodejní strategii RegioJetu, který nabízí ve vlacích místa vzdálená od sebe dva metry, objevily se tyto důmyslné improvizace zkrátka ze dne na den. RegioJet stihl dokonce už i natisknout a vyvěsit plakáty (fotky kvalitou vypadají, pravda, že jsou focené telefonem), stejně tak České dráhy, které se nesmí nechat zahanbit a vybízí k nákupu jízdenek v aplikaci Můj vlak, neboť tím „pomůžete účinně bránit šíření koronaviru,“ jak hrdě hlásá plakát přímo naproti tomu konkurenčnímu ve vylidněné chodbě na Hlavním nádraží.

pondělí 23. března 2020

Raiterová: Historie se odehrává dvakrát

Rozhodla jsem se v rámci domácí karantény sáhnout po nějaké bytelné knize a rozečetla Dekameron. Ze střední školy si pamatuju jen tu věčně omílanou maturitní mantru „deset příběhů vyprávěných deseti lidmi v deseti dnech,“ která mi přišla vždycky dost komplikovaná a nebylo mi úplně jasné, kolik těch lidí tam vlastně bylo a kolik příběhů že si to řekli.

pondělí 16. března 2020

Švejda: Předávání Cen divadelní kritiky (redakce časopisu Svět a divadlo)

Vivat ceremoniál


Redakce časopisu Svět a divadlo zvolila pro udílení Cen divadelní kritiky za rok 2019 podobu, která přesně vystihla atmosféru doby. Homemade. Ale stejně mi to nedá: bylo to nejpovedenější předávání cen tohoto typu, kam až mi paměť sahá. (Jasně, uznávám, neviděl jsem všechna).

středa 11. března 2020

Švejda: Jenom matky vědí, o čem ten život je (A studio Rubín)

Necelý rok po premiéře Promiňte, že rodim sdružení MAnaMA je v Praze k dispozici další inscenace, věnující se tématu "ženy na mateřské". Barbara Herz a spol. v A studiu Rubín na to ale jde oproti osobnějším MAnaMA vědečtěji a téma uchopuje ve velké sociologické šíři, všímajíc si jeho nejrůznějších aspektů - otázkou uplatnění po rodičovské dovolené počínaje a rolí otce konče.

sobota 7. března 2020

Švejda: Kabaret proti nám! (Kočovné divadlo Ad Hoc)

Kočovné divadlo Ad Hoc přišlo po třech letech s novým kabaretem, Kabaretem proti nám! 
Ač na premiéře v Divadle DISK ještě nebylo úplně všechno vychytáno, udržuje si soubor, zejména po hudební stránce, na amatérské - a nejen na ně! - poměry interpretačně nadále nadstandardní úroveň. Přihoďme k tomu i přesné scénografické vyladění inscenace (blyštivá scéna a kostýmy). Oboje přináší na amatérské - a opět nejen na ně - poměry už jaksi před závorkou nesporné výhody: produkce drží celou dobu tvar, nepadá jí řemen, není třeba se zatěžovat tím, jak je to uděláno - je možné se soustředit na to, co je uděláno.

pátek 6. března 2020

Švejda: Přijde kůň do baru (Městská divadla pražská - Rokoko)

Necelé dva roky po Pařízkově nastudování v Burgtheatru uvádějí adaptaci románu Davida Grossmana Přijde kůň do baru Městská divadla pražská (o rakouské inscenaci tehdy, mimochodem, referoval i současný ředitel MDP Daniel Přibyl).
Jde o svůdně vypadající látku: vystoupení standupového izraelského komika v místním provinčním městě, který však v průběhu odhodí bavičskou masku a začne divákům sdělovat svůj formující příběh z dětství. Potíž je však v tom, že Grossman tuhle situaci přibližuje prostřednictvím druhé osoby - pozorovatele.

úterý 3. března 2020

Zahálka: Jan H. Vitvar píše o divadle

Je to smutně paradoxní situace. Už docela dlouhou dobu doufám, že se v týdeníku Respekt, jehož jsem dlouholetým předplatitelem, bude o oboru, jemuž se věnuji, psát co možná nejméně. Už řadu let tu totiž o divadle píše výhradně vedoucí kulturní rubriky Jan H. Vitvar, který se tu ocitá mimo svou odbornost. A naneštěstí je to znát.

sobota 29. února 2020

Mikulka: Koncové světlo (Národní divadlo)

Potíže jednoho útvaru s porušeným celkem


Moc rád bych o nejnovější Fričově inscenaci napsal něco srozumitelného a přehledného, ale je to marná snaha, není se čeho chytit. Představení začne a skončí monologem o vyrovnávání se se smrtí (tak je také Koncové světlo anoncováno), ale mezitím všechno mnohokrát a z ne úplně jasných příčin kamsi uhne, občas se něco někam vrátí, jindy zas ne, skutečnému konci předchází celá řada konců falešných. Příliš moudrý jsem z toho, přiznám se, nebyl.

pátek 28. února 2020

Švejda: Koncové světlo (Národní divadlo - Nová scéna)

Fričovo a Tošovského Konečné světlo začíná smrtí ženy, po níž následuje její putování kamsi (za asistence "nadpozemských" bytostí). Putování Tošovský (scénář s kolektivem + dramaturgie) vede jako proud meditativní poezie, v němž si vypomáhá citováním nejrůznějších děl - a inscenace se v těchto pasážích velice podobá nedávno uvedenému, tematicky vlastně blízkému Domovu na konci světa Husy na provázku: scénář postrádá jakýkoliv podnětnější nápad, jeho dramatický potenciál je nulový, vše splývá v tok hlubokomyslně se tvářících banalit - a režii nezbývá než vařit vody: tu jen tak ironicky shazuje, tu nasadí chytlavější rastr (prostředí diskotéky, letadla),  tu je efektně obrazoborecká.

čtvrtek 20. února 2020

Dubský: Protokol (Národní divadlo Brno)

Je potěšující vidět, že slova vedení brněnského Národního divadla o uvádění současných her se daří naplňovat i v dramaturgickém plánu. Nová hra Tracyho Lettse se tak do Brna dostává jen necelé tři roky po své premiéře v Chicagu, přičemž na Broadwayi je „opening night“ v plánu teprve v březnu. Bohužel Protokol nedosahuje takových kvalit jako autorovy nejslavnější kusy Zabiják Joe a Srpen v zemi indiánů.

neděle 9. února 2020

Mikulka: Se prendre (festival Cirkopolis)

Za mořskou pannou na Vinohrady


Bytové divadlo a vůbec různé domácí kulturní akce zažívají v posledních letech nenápadnou renesanci. Doma se dá samozřejmě uspořádat ledacos, ale bytový nový cirkus, to je opravdové novum. Tedy alespoň pro mne. V rámci festivalu Cirkopolis si lze tohoto nezvyklého jevu užít v nejmenovaném měšťanském prvorepublikovém bytě kousek od Míráku (a to denně až do příští soboty).

sobota 8. února 2020

Švejda: Homo 40 (Divadlo Letí - Vila Štvanice)

Loni Jan Frič prostřednictvím Burnout aneb Vyhoř! a letos Daniel Špinar pomocí Homo 40 rekapitulují, autorskými inscenacemi, svůj život.
Spolužáci z DAMU a dnes kolegové z Národního vytvořili kdysi na škole ročníkové práce, které se pod názvem Mužské záležitosti hrály společně. Špinarovo Homo 06 bylo zajímavější - především tím, že bylo patrné, že Špinar za ten studentsky "nakopnutý" a neučesaný sled krátkých a rozmanitých obrazů ze života jednoho gaye osobně "ručí", že se jej osobně dotýká.

středa 5. února 2020

Časosběrná pseudoanketa – Karel Král


Karel Král (1992-2018)
Hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.

V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

pondělí 3. února 2020

Švejda: Elefantazie (Městská divadla pražská - ABC)

Městská divadla pražská vsadila uprostřed sezony na své hlavní scéně, v divadle ABC, na jistotu a po provozně provedené Smrti obchodního cestujícího s Miroslavem Donutilem v hlavní roli zařadila muzikálový kýč Elefantazie, vytvořený osvědčeným autorským triem David Drábek (scénář + režie) - Darek Král (hudba) - Tomáš Belko (texty písní), hlavním lákadlem je tentokrát charismatická popová hvězda Tomáš Klus.

úterý 28. ledna 2020

Mikulka: Kočkožrout (Švandovo divadlo)

Existují divadelní inscenace, u kterých si stačí přečíst anotaci a pak přímo na místě v divadle vidět nějakých pět minut akce. Zbytek je jaksi navíc. Přesně tohle je případ Kočkožrouta, variace na Fassbinderovu hru (a film), která je nově k vidění ve studiu Švandova divadla v nastudování Jana Holce.

pondělí 27. ledna 2020

Švejda: Domov na konci světa (Husa na provázku)

Konstrukcí (označení příběh by bylo nemístné), na níž se v Domovu na konci světa navěšuje téma stárnutí a umírání v dnešní společnosti, je schéma ne nepodobné z Přeletu nad kukaččím hnízdem. V domově seniorů, řídícího se ideou co nejzdravějšího stáří (rozuměj přeneseně "života, který nemyslí na smrt"), vládne pevnou (totalitní) rukou "vrchní sestra" (Ivana Hloužková). Jejím praktikám se postaví nově příchozí uklízečka (Sylva Krupanská), která "zřízence ústavu" nakonec de facto přivede ke vzpouře. (Do kontrastu ke světu "idealizovaného stáří" inscenátoři pak ještě staví dokumentární zvukové nahrávky, ve kterých staří lidé autenticky hovoří o svém životě.)

Časosběrná pseudoanketa – Jan Kerbr


Jan Kerbr (1992-2018)
Hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 

V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

neděle 26. ledna 2020

Mikulka: Husitská trilogie (MDP - Komedie)

Občas se nějaký motiv nutkavě vrací, aniž by bylo úplně jasné, jestli je to jen náhoda nebo součást celého trendu. Třeba nápadné množství divadelních inscenací, které by bylo možné charakterizovat slovy „měli jsme skvělý nápad, ale nedokázali jsme si s ním moc přesvědčivě poradit“. Nebo ten nápad zas tak skvělý nebyl, ale tvůrci se ho nedokázali vzdát, což z hlediska výsledku vyjde skoro nastejno. Posledním příspěvkem do této škatulky se stala velmi volná adaptace historických fresek Aloise Jiráska, kterou v Komedii nastudoval slovenský režisér Lukáš Brutovský ve spolupráci s dramaturgem Miro Dachem.

úterý 21. ledna 2020

Časosběrná pseudoanketa – Kateřina Dolenská


Kateřina Dolenská (2007-2018) 
hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)


Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Časosběrná pseudoanketa – Marie Zdeňková (Bílková)


Marie Zdeňková (1992-2018)
hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)


Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Švejda: Jezero (A studio Rubín)

Lucie Ferenzová netlumočí jadrně obrazivý román Bianky Bellové prostřednictvím lineárního vyprávění (což by ostatně při charakteru románu byl i, obávám se, předem ztracený boj), nýbrž jako sérii dramatických výkřiků, usilujících postihnout tresť klíčových zastavení hlavního hrdiny Namiho. Snaží se přitom o to, aby "výkřiky" měly svébytný divadelní ráz, aby působily "neurvale", "punkově" (nejsem si ale úplně jistý, zdali tahle "punkovost" přesně odpovídá syrovosti předlohy, zdali není poněkud jiného charakteru).

pondělí 20. ledna 2020

Časosběrná pseudoanketa – Marie Reslová


Marie Reslová (1992-2018)
hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy) 

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět.
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

pondělí 13. ledna 2020

Časosběrná pseudoanketa (aneb Jak plynuly roky s anketou SADu)



Kolega Švejda, jenž je milovníkem bilancí a zobecňujících souhrnů, přišel před Vánoci s nápadem uspořádat anketu, v níž by respondenti napsali, jaké byly jejich určující divadelní zážitky za posledních třicet let. SADovská sekce Nadivadla kontrovala návrhem zkusit místo toho po Novém roce časosběrnou pseudoanketu, jejímž prostřednictvím by se připomnělo, jak jsme my, pamětníci, hlasovali v jednotlivých ročnících ankety Světa a divadla (po jistou dobu známé i jako Ceny Alfréda Radoka).

Časosběrná pseudoanketa - Jakub Škorpil



Jakub Škorpil (1997-2018) 
hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Časosběrná pseudoanketa - Vladimír Mikulka


Vladimír Mikulka (1994-2018)
hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

Časosběrná pseudoanketa - Martin J. Švejda


Martin J. Švejda (1997-2018)
hlasování v anketě Světa a divadla v kategoriích "inscenace roku" a "talent" (v rámci jednotlivých ročníků jsou jména i inscenace seřazeny podle abecedy)

Pokud by se další pamětníci chtěli k této hře připojit (klidně i v nějaké vlastní variaci), jsou velmi vítáni. Stačí dát vědět. 
V nepravděpodobném případě výpadků paměti nebo kolapsu archivů můžeme vypomoci kompletní sbírkou třiceti ročníků Světa a divadla.

neděle 12. ledna 2020

Švejda: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

DIY: po tátovi Dagmar Radové je napsaná podle stejného receptu jako její předchozí, úspěšná hra (či možná lépe řečeno scénář) Thelma a Selma. Autorka si za východisko bere cizí materiál - zde román Jana Balabána Zeptej se táty - a na jeho půdorysu buduje svůj, vlastně docela jednoduchý, text.

sobota 11. ledna 2020

Mikulka: DIY: po tátovi (A studio Rubín)

V bytě po zemřelém otci se sejdou dvě sestry středního věku, jedna upjatá, druhá rozevlátá, vzpomínají a domlouvají se, co dělat. Do toho nečekaně vpadne o dvacet let mladší muž, který o sobě k jejich nemilému překvapení prohlásí, že je jejich nevlastní bratr, a že ho měl jejich otec z krátkého románku se svou studentkou. Hru, rozvíjející základní situaci románu Zeptej se táty od Jana Balabána, napsala Dagmar Radová, výtvarnou stránku věci obstarala Petra Vlachynská.