Mikulka: Skandální představení Naše násilí a vaše násilí

Slušní lidé vs. Oliver Frjlić

O nepokojích a bitkách v hledišti jsem slýchával pouze na přednáškách z divadelní historie, a teď jsem si to tedy konečně mohl užít naživo v Brně na festivalu Divadelní svět. Na předem vykřičené představení Naše násilí a vaše násilí režiséra Frjliće přišli nejen demonstranti na Zelňák (kromě hloučků evidentních magorů bylo možné zahlédnout i pohotového Miroslava Sládka neblahé paměti), ale především docela početná skupina diváků v bleděmodrých tričkách „Slušní lidé“ s platnými vstupenkami. Slušných lidí bylo asi čtyřicet a převládali mezi nimi vyholení a potetovaní svalovci jako z nějaké posilovny. Zabrali levou část jeviště Husy na provázku a vyhlíželi odhodlaně. My neslušní lidé jsme se tvářili, jako že nic, ale nervozita v sále se dala krájet.

 

Krátká odbočka, abych se pak zbytečně nezdržoval tím méně podstatným: Fljićova inscenace byla přesně tak pitomá a snaživě provokativní, jak se dalo očekávat. Spousta nahoty, do úmoru opakovaná tvrzení, že za všechno zlo světa může Evropa, že blahobyt Evropanů je důsledkem bídy zbytku světa, a že pár obětí teroristických útoků není nic proti milónům mrtvých, které naše fašistické vlády a my všichni nechali za sebou všude možně, na Blízkém východě obzvláště. Blíže neurčení zobecnění Evropané víceméně z plezíru zdlouhavě mučí blíže neurčeného zobecněného Syřana, mimo jiné tak, že mu do úst nacpou prasečí rypák. Došlo samozřejmě i na populární scénku v níž zákeřný Ježíš znásilňuje uplakanou muslimku nebo hodně nevkusnou parodii slavného lotyšského režiséra Hermanise, jenž si dovolil mít na uprchlickou krizi jiný názor než Frljić. Pokud by si o tom všem někdo chtěl přečíst podrobněji, doporučuji článek ve Světě a divadle (zde), nemá smysl se opakovat.

Ale zpátky ke slušným lidem v sále Husy na provázku. Jakmile se účinkující po několika minutách svlékli, spustila levá část sálu ohlušující pískání a povyk, pak se svalovci zvedli, procpali se na jeviště a živým řetězem ho doslova zablokovali. Následovalo asi půlhodinové intermezzo, během kterého se lidé od divadla snažili marně vyjednávat, čekalo se na policii, chvíli se na jevišti dokonce i tančilo. Normální diváci na slušné lidi pokřikovali více i méně vtipné ironické urážky, ti naivnější se pokoušeli diskutovat (padaly přitom za daných okolností absurdní otázky typu „Copak vy nechápete co je to demokracie?“), tu a tam se pokusil něco prohlásit i zástupce slušných lidí, byl ale okamžitě přehlušen pokřikem a posměšky týkajícími se jeho vysokého hlásku. Zaslechl jsem tak jen něco o Nikolu Šuhajovi (myslím, že ho uváděl jako příklad dobrého divadla) a otázku, „Copak je tu někdo, kdo nenávidí Ježíše?“ (afektovaný mladík, sedídí vedle mne, se okamžitě s nadšením přihlásil). Mělo to celé ráz podivného a nutno dodat, že po všech stránkách neobyčejně trapného happeningu. 

Zhruba po půl hodině dorazili členové protikonfliktního týmu a po překvapivě krátké domluvě přiměli slušné lidi k odchodu ze sálu (nutno dodat, že navzdory tomu, jak násilnicky svalovci vypadali, chovali se celou dobu sice asertivně, ale zároveň až úzkostlivě neagresivně). Publikum zatleskalo a hrálo se dál. Představení pak doběhlo vcelku v klidu až do konce, bizarní kolorit dění dodávala pouze skupinka osiřelých slušných žen (ty zůstaly sedět na svých místech a vyvedeny tak nebyly), které se polohlasem pořád dokola modlily Zdrávas Maria a když se dělo něco obzvláště pobuřujícího, nabádaly bez ohledu na posměšky kolemsedící, aby se nedívali.

Z celého večera zbyla nepříjemná pachuť. Jasným vítězem je Oliver Frjlić: má nový zářez na pažbě, podařilo se mu způsobit další skandál a jeho proslulost i akcie na divadelním trhu nepochybně stoupnou. Nezbývá tedy, než do úmoru opakovat, že pár naštvaných omezenců v tričkách „slušní lidé“, není ani v nejmenším zárukou toho, že dílo, které je naštvalo, nabízí nějaké valné divadelní či myšlenkové kvality (obávám se, že řada bojovníků za svobodu projevu má s tímhle rozlišováním trochu problémy). Stejně tak je užitečné si uvědomit, že samotný tvůrce skandální inscenace je ve své podstatě extremistou dosti podobného typu jako „slušní lidé“, pouze opačného znaménka . Kdo poslouchal pečlivě, jistě zachytil pasáž, ve které jeden z herců – evidentně coby hlas autora - deklamoval, že se (mimo mnohé jiné) stydí za divadelní diváky, kteří sedí v hledišti, místo toho, aby “šli a obsadili sídla svých fašistických vlád“. Nemohu si pomoci, ale obávám se, že „slušní lidé“ paradoxně jednali zcela v intencích této výzvy.

Samozřejmě, Frljić (a mnozí jemu podobní), není žádný svalnatý tupec, počíná si mnohem rafinovaněji než slušní lidé, umí pracovat s ironií. Na odpudivé podstatě věci to ale nic nemění, možná ji ony intelektuální mimikry dokonce činí nebezpečnější, protože jsou – a opět to není nic nového - jaksi salónně přijatelné. Jinak řečeno: zdá se mi užitečné, abychom ve svatém nadšení nad obranou svobody slova a s pochopitelnou nechutí ke „slušným lidem“nepřehlédli, koho že to teď vlastně chtě nechtě bráníme.

O celé události jsem hovořil na ČRO Plus 27. 5 (k poslechu zde po 12:20), diskutoval v pořadu rádia Plus Pro a proti (zde) a pak ještě v televizním rozhovoru pro info.cz (zde)

Divadelní svět Brno
fotky jsou posbírané z Facebooků
další články o českých hostováních Olivera Frjliće:
Prokletí (Svět a divadlo, Mikulka ), Frjlić v Brně. Skandál! (Nadivadlo, Mikulka)
O pražském hostování Prokletí jsme psali i na Nadivadle (Mikulka, Etlíková, Švejda, Škorpil)