Mikulka: Letní Letná 2018 (Baro d´evel - Bestias)

Být člověkem už dnes není aktuální

Asi jsem nebyl jediný, kdo se na představení Bestias francouzského souboru Baro d´evel vypravil s pocity trochu zlomyslnými. Jednou z manter nového cirkusu vždy bylo to, že nepoužívá cvičená zvířata – a najednou se z nich stal reklamní tahák. Řeči o tom, že se tu k němým tvářím přistupuje citlivě, skoro jako k lidem, v takovém kontextu vyhlížejí jako alibistické slogany, za které se dá schovat cokoli.

Něco však na nich nicméně opravdu bylo: dva koně, tři papoušci a jedna kavka (poznal-li jsem černobílého opeřence správně) měli v inscenaci trochu lepší a zdánlivě svébytnější postavení, než bývá zvykem v klasickém cirkusu. Odhaduji, že samotná zvířata zrovna tohle nejspíš moc neocení, ale čert to vem. Jde mi totiž o něco úplně jiného: zvířata nezvířata, Bestias  bylo jedno z nejoriginálnějších a nejinvenčnějších představení, jaké jsem kdy v novém cirkusu viděl. Nemyslím tím to úplně nejlepší nebo bezvýhradně skvělé ve všem všudy - ale co do surreálné obrazivosti, divokého střídání nálad nebo schopnosti kombinovat zdánlivě zcela nesourodé prvky bude tahle nenápadná parta hledat konkurenci asi jen stěží.

Popisuje se to dost komplikovaně, zvlášť tady na malém prostoru: podstatou inscenace je neuchopitelná směs výstupů, které plynule přecházejí jeden ve druhý, taneční čísla do mluvených, zpěv do pozemní akrobacie, nepravidelně se objevují akce se zvířaty a třešničku na dortu tvoří absurdně rozvíjené gagy. Třeba když se uprostřed scény, v níž vratce vyčouhlá dívka v průběhu krotitelské akce se třemi papoušky vykládá, jak se správně zamilovat sama do sebe, objeví na scéně chodící kupka sena. Zmateně popochází, na snahy dívky o konverzaci reaguje jen neochotně, pak se objeví další kupky, začnou tančit, dívka jezdí kolem dokola na železné konstrukci a ječí, nejprve nadšeně, pak divoce, nakonec i docela eroticky, také se na kupkách trochu válí, ty ovšem společně tančí dál, až sláma lítá. Načež to všechno utne příchod komisně vyhlížejícího muže s papouškovsky barevným obličejem a s přenosným řečnickým pultíkem. Ten pak v dlouhém proslovu mimo mnohé jiné prohlásí, že „být člověkem už dnes není aktuální“ (mimochodem, v představení se mluví skoro pořád česky, byť lámaně, což je vzhledem k množství textu samo o sobě obdivuhodné), chvíli se přetahuje s kavkou o tužku, načež vše vyústí do duetu, v němž se po něm sápe zpěvačka, která operně školeným hlasem vášnivé vyzpívává své „amore“, zatímco ptačí muž se vytrvale dožaduje zmizelé kavky, se kterou by rád „provozoval byznys“. Zkrátka, jak se kdysi hezky říkávalo, pořádná schíza.



Zíral jsem na to s nevěřícným údivem, a po většinu doby i s velkým potěšením. Odpustil bych si snad jen některé přespříliš lyrické scény a také – omlouvám se – ona emblematická cvičená zvířata. Co je však nejpodstatnější: bez ohledu na dílčí výhrady nabízí Bestias podívanou natolik svéráznou, že by byl hřích nechat si jí utéci.

více viz: Letní Letná 2018