Švejda: Otec hlídá dceru (Národní divadlo)

Novotného a Fričovo Otec hlídá dceru chce zpřítomnit, odečítám-li z inscenace správně (text jsem nečetl), ubíjející banalitu všedního života, která může pod povrchem skrývat velká dramata a vést i k velkým hořím.

Všechna ta obligátní setkání s bývalými láskami, namakanými muskulaturami u venkovních posilovacích zařízeních, všechna ta obligátní péče o malé dítě, o stárnoucího, senilitě podléhajícího otce, i všechna ta drobná manželská neporozumění, která mohou potkat otce, který právě hlídá dceru... Lze potom i pochopit, proč je text převážně veden ve třetí osobě, proč vše tak volně, nezúčastněně, epicky plyne. I Jan Frič tomuto záměru, zdá se mi, plně slouží - jeho režie je (na jeho poměry) střízlivá, takříkajíc patřičná; inscenaci vlastně na první pohled nic neschází. Až na jednu věc: právě na onen spodní, čechovovský proud. Na ono drama uvnitř, které navenek třeba jen lehce probublává, a přitom se do nás hluboce vrývá. Jenomže tady, mám ten dojem, máme co do činění jen s pouhou registrací prefabrikovaných skutečností, s nepřekvapivým zachycením každodennosti. Tady - prostě řečeno - banalita zůstává banalitou. Vlastně jsem se po většinu představení velmi nudil. 

Premiéra 17. a 18. února 2022 na Nové scéně ND. Více informací o inscenaci zde.
Foto Patrik Borecký.