Činoherní klub uvedl ve stávající sezóně, první naostro pod uměleckým vedením Martina Fingera, celkem pět inscenací (pomíjím přitom v září se zpožděním premiérovanou "covidovou" inscenaci Equus): Mayenburgova Ošklivce (prem. 21. 9. 2021; rež. Braňo Holiček), Lettsovo Linda Vista (prem. 21. 11. 2021, rež. Ondřej Sokol), Shakespearova Macbetha (prem. 21. 3. 2022, rež. Ondřej Sokol), Williamsovu Kočku na rozpálené plechové střeše (prem. 19. 4. 2022, rež. Martin Čičvák) a Charmanův Večer na psích dostizích (prem. 17. 6. 2022, rež. David Šiktanc).
Co - alespoň telegraficky - o stávajícím Činoherním klubu vypovídají?
Fingerovo vedení drží kontinuitu Činoherního klubu; přímým pojítkem na "starý dobrý Činoherní klub" se stávají inscenace Ondřeje Sokola, tak jak je vytváří od počátku milénia prostřednictvím textů anglosaské dramatiky. Stručně řečeno: kvalitní, na slovu postavené hry, realizované prostřednictvím kvalitních hereckých výkonů.
Činoherní klub je (v drtivé převaze) "mužskou záležitostí". Středem jeho tematické pozornosti je (se zjednodušením řečeno) svět bílého heterosexuálního muže středního věku (nejpatrnější je to u Linda Vista a Večera na psích dostizích); to, do jakých problémů se tento muž i jeho svět dnes dostává. Činoherní klub bychom mohli (a nemyslím to nijak pejorativně) označit za konzervativní divadlo, divadlo "minulé doby".
Režijní prim hraje v divadle Ondřej Sokol; Linda Vista navazuje na jeho nejpovedenější režie typu Osiřelého západu; Macbeth je i přes svůj nezdar respektabilním pokusem poměřit profilově soubor s náročným, pro Činoherní klub nezvyklým titulem. V Činoherním klubu debutující režiséři Braňo Holiček i David Šiktanc se, myslím, dobře dokázali podřídit potřebám divadla.
Herecky dominují Martin Finger a Lucie Žáčkové. Jejich "konverzační" výstupy v Macbethovi například patří k těm jedněm z mála silných míst inscenace, a podobně stačí, aby se Martin Finger ve Večerech na psích dostizích objevil na scéně, a napětí kusu okamžitě stoupne; stejně tak funguje i bolavá a hystericky zoufalá Margaret Lucie Žáčkové v Linda Vistě. Jakýmsi profilovým hercem divadla ("modelem" onoho bílého heterosexuálního muže) se stal Vasil Fridrich - herec spolehlivých výkonů, kterému ovšem - po mém soudu - schází ono příslovečné "něco navíc", něco, co jeho projev vydělí ze zástupu ostatních. Patrné herecké obohacení představuje účast Ondřeje Malého (Linda Vista, Večer na psích dostizích), nespornou výhrou se stalo angažmá Anny Fialové do role energické, o "místo na Slunci" zápasící Margaret v Kočce na rozpálené plechové střeše. Jako nejproblematičtější vidím obsazování věkově starších postav - Vladimír Kratina i Naďa Konvalinková se například citelně podílejí na propadech Kočky na rozpálené plechové střeše; ostatně: možná i proto většina inscenací stojí na hercích středního věku.
Dramaturgie by si zasloužila být objevnější. Uvést provařeného Ošklivce, tematicky již zastaralý (a nadto u nás již před šesti lety premiérovaný) Večer na psích dostizích či znovu (po jedenácti letech) Tennesseeho Williamse se mi nezdá jako příliš vynalézavé.
Činoherní klub v sezóně 2021/22 myslím úspěšně ukázal kontury svého směřování. Teď je třeba je dále, zejména dramaturgicky a herecky, zpřesňovat.
foto je ilustrační (ze starší inscenace ČK Zrada).
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme