Dubský: Othello (Letní shakespearovské slavnosti)

V letošní novince Letních shakespearovských slavností zůstal režisér Braňo Holiček tak trochu rozkročený mezi moderní interpretací a klasickým nastudováním. Jinakost Othella je ztvárněna pouze tetováním, více zdůrazněna je odlišnost Benátčanů, v jejichž líčení se výrazně prosazuje bílá barva. Pochmurné drama o žárlivosti režisér na mnoha místech odlehčuje drobnými vtípky, vychází to ale jen částečně. Dobře v tomto ohledu dopadly především scény s výtečnou Barborou Bočkovou v roli Jagovy ženy Emílie. Třeba použití světelných mečů zapadá do designu scény tvořené trubkovitým lešením, jinak ale působí spíš jako nahodilý nápad.

Othella hraje Robert Mikluš civilně, není to žádný divoch, ze společnosti ho nevyděluje ani barva pleti ani způsob jednání. I jako žárlivostí sžíraný manžel se chová chladně, emoce probublávají spíš v jeho nitru, je to takový Othello na antidepresivech. Desdemonu naštěstí Hana Kusnjerová nepojala jako nevinnou holčičku, se svým mužem často a ráda koketuje, románek s Cassiem není něčím nepředstavitelným.

Jago je v Holičkově inscenaci o generaci mladším Othellovým souputníkem. Vojtěch Vodochodský ho ztvárnil jako charismatického, šarmantního muže, jemuž nedělá problém psychologicky odhadnout protivníky a tomu přizpůsobit svou taktiku. Nepřišlo mi však úplně šťastné, že je Jago zobrazen jako zlo bez příčiny, chybějící motivace postavu zplošťuje. Tvůrci vyškrtli motiv údajné nevěry Jagovy ženy, manipulátor je navíc mladší, chytřejší a atraktivnější než maurský generál. Závist ani touha po moci se také nezdají být jeho hnacím motorem, zbývá tak jen radost z ovládání druhých.

I přes některá sporná inscenační řešení a trochu rozvláčnější tempo první části se nakonec daří předat intimní drama, které v sobě nese aktuální celospolečenský přesah, jak nebezpečné může být naslouchat neověřeným informacím.

LUKÁŠ DUBSKÝ

více zde
foto Martin Špelda