Mikulka: Ptačí sněm (Divadlo bratří Formanů)

„To je ono, tohleto nic?“

Jakožto dlouholetý příznivec Divadla Bratří Formanů to píši s opravdovou lítostí, ale nemá smysl opatrně chodit kolem horké kaše: dlouho připravovaný Ptačí sněm je s velkým odstupem nejslabší inscenace, jaké se kdy tahle jinak velmi sympatická skupina dopustila.

Dubský: Hrozny hněvu (Horácké divadlo Jihlava)

Adaptací románu Johna Steinbecka Hrozny hněvu pokračuje jihlavské divadlo v trendu náročné dramaturgie, které se v posledních sezonách vytrvale věnuje. V režii Ondřeje Štefaňáka tu ovšem vznikla inscenace divácky dost nevstřícná.

Voska: Noc zlomených nehtů (Divadlo pod Palmovkou)

Divoká jízda, která ne a ne skončit

Našlo by se toho docela dost, co by se Noci zlomených nehtů, údajně prvnímu českému rapovému muzikálu, dalo na první dobrou s úspěchem vytknout. Třeba hodně řvavou stereotypizaci ženských (nebo spíše jakýchkoli) postav, kolísavou kvalitu rapu či několik nadbytečných vulgarismů.

Dubský: Festival Divadlo (neděle 15.9.)

Veřejní nepřátelé (Divadlo Na zábradlí)
Jenom konec světa (HaDivadlo)
Jak jsem nezabil svého otce a jak moc toho lituji (Laznia Nowa, Krakov / Teatr Żeromskiego, Kielce)

Dubský: Festival Divadlo (sobota 14.9.)

Červený balónek (Naivní divadlo Liberec)
Střípky ženy (Divadlo Petra Bezruče)
Pes na cestě (Slovenské národní divadlo, Bratislava)

Mikulka: Vyškrtaný Bůh (Masopust)

Začal festival ...příští vlna/next wave... a zároveň odstartovalo definitivní loučení spolku Masopust. Jiří Adámek Austerlitz společně s dramaturgyněmi Kateřinou Součkovou a Terezou Marečkovou pro tuto příležitost připravili scénické čtení nazvané Vyškrtaný Bůh, které bude po nedělní premiéře v Eliadově knihovně k vidění pouze třikrát (derniéra je ohlášená na půlku prosince).

Dubský: Festival Divadlo (pátek 13.9.)

Deklarace závislostí (Masopust)
Solness (Örkény Színház, Budapešť)
Sága rodu Marxů (Husa na provázku)

Dubský: Hekuba, ne Hekuba (Comédie-Française, Festival Divadlo, čtvrtek 12.9.)

Vzhledem k tomu, že pětihodinová délka berlínské inscenace Extinction mě trochu děsila, zvolil jsem si na úvod letošního ročníku plzeňského festivalu druhé uvedení inscenace Hekuba, ne Hekuba proslulého souboru Comédie-Française. A vlastně mě celkem překvapilo, o jak klasickou činohru se jednalo. Režisér a ředitel Avignonského festivalu Tiago Rodrigues v ní zkombinoval nepříliš hranou Eurípidovu tragédii s aktuálním tématem podfinancované ústavní péče, přičemž ho inspiroval skutečný případ zanedbání péče o postižené, který se stal v Ženevě.

Škorpil: Hekuba, ne Hekuba (Comedie-Français a Festival d'Avignon; MF Divadlo 2024)

Tvrzení, že mne Tiago Rodrigues svou inscenací Hekuba, ne Hekuba nezklamal, může samozřejmě znít poněkud samolibě. Pravda je ovšem ta, že spolu se souborem Comedie-Français předvedl přesně to, co jsem po pět let staré divácké zkušenosti s inscenací Dech (Sopro; psal jsem o ní v SADu 2/2019) lisabonského Teatro Nacional D. Maria II očekával. Na pohled vlastně nenápadnou, okázalých efektů prostou inscenaci soustředěnou k rafinovaně vyprávěnému příběhu a využívající herectví kombinující prožitek s ostrými střihy a vystupováním z postav. A také jistou míru humoru, spíš laskavého než ironického, a nemenší dávku sentimentu.

Voska: Hráči (Činoherní klub)

Nejen párty čepička

Kdo zavítá do Činoherního klubu na představení Hráčů, jistě nepřehlédne, že tato pražská scéna slaví šedesáté narozeniny. Po obligátním hlášení o mobilech je o tom publikum informováno ještě Ondřejem Vetchým (ze záznamu) a v prvních i posledních minutách inscenace jsou využity zvukové ukázky ze čtyřicet let starého uvedení téže hry v režii Ladislava Smočka. Až to na chvilinku vypadá, že nová inscenace Lukáše Brutovského se spokojí s rolí výročního upomínkového předmětu. Naštěstí tomu tak není.