Skoro jako s rodiči
Mami, už tam budem? seznamuje děti starší tří let se vším, co souvisí s cestováním autem. Převažují zde didaktické scény s pohádkovými motivy, které vysvětlují, čím jsou užitečné jednotlivé předměty v autě. Princeznu Fňuknu vysvobodí ze zakletí silný muž s tělem-heverem, padne-li při jízdě mlha, pomůže víla Mlhovka, panenka se světlem místo očí. Divákům se také dostane četných varování podávaných až překvapivě bez servítků. Třeba tatínek (Václav Krátký; roli alternuje také Jiří Jelínek.) se s malými diváky moc nemazlí, když autíčka Rychlomíru a Silomíru odhazuje kamsi do kouta jeviště a dětem záměrně nepřesvědčivým způsobem oznamuje, že teď „leží v sádře“.
Dospělé nejspíš nejvíc zaujmou nepříliš didaktické, ale hravé scény. Časté jsou nonsensové hříčky s divadelními znaky, pro režiséra a herce Jiřího Jelínka typické. Jedna se odehrává v dřevěné maketě žlutého automobilu. Maminka (Lenka Volfová) dostane za způsob jízdy pokutu, ale nechápe, jak překročila pravidla. Policista (Slávek Brabec) jí prozradí, že její auto nemá kola. Objeví se i dojemná pohádka o dvou stěračích-loupežnících v dešti, jimž se nikdy nepodaří okrást voňavý stromeček zavěšený za sklem, protože jim pokaždé uteče.
Nezanedbatelnou součást inscenace tvoří situace, které nejsou příliš vtipné, poetické, ani didaktické, ale zaměstnávají fantazii a důkladně rozvíjejí bizarní nápady. Padne-li například věta „Naše auto strašně žere.“, ukáže se, že má maketa auta ústa-kapotu a v nich dlouhý jazyk, jímž pak nějaký čas požírá všechny předměty na scéně. Neméně zvláštní je třeba píseň o zvracení se slovy „blink, blink“. Dětskému divákovi může být sympatické, pokud vycítí, že tvůrci také rádi „blbnou“ a nechtějí jej jen poučovat.
Inscenace Mami, už tam budem? letos získala ocenění Erik organizace UNIMA za nejinspirativnější počin v oblasti loutkového a alternativního divadla. Nejspíš si jej zasloužila tím, že je jí cizí křečovitý vztah k dětským divákům i přehnaný ohled ke kritériím divadla pro dospělé. Její volná struktura a stylová různorodost připomíná chvíle, v nichž dospělý vezme za vděk jakýmkoliv nápadem, jen aby své dítě zabavil. Malým divákům proto může být tento způsob zábavy přirozenější než vyprávění stylově i strukturně vybroušené pohádky.
BARBORA ETLÍKOVÁ
foto: Petr Neubert
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme