Mikulka: Náhradní existence (Divadlo 3+kk, A Studio Rubín)

S Janem Zábranou, tedy především s tou jeho podobou, jaká se až dlouho po jeho smrti vyloupla zásluhou skvělého deníku, je na divadle tak trochu potíž. Stejně jako s deníkem samotným. Sdělení je tu až příliš jednoznačné, příliš doslovené - a přijít s přímočarou antikomunistickou a antinormalizační obžalobou se dnes už zdá být tak trochu zbytečné. I když, pokud se bude „revizionistická“ skupina českých historiků snažit stejně usilovně jako dosud, třeba i na to ještě časem znovu dojde.

V Rubínu se nicméně přímočarostem vyhýbají, a je to, myslím, s ohledem na divadelní živost inscenace jenom dobře. Náhradní existence používá kromě citací z deníku i řadu dalších zdrojů; s tím výsledkem, že samotný Zábrana vyhlíží spíš jako podivně uťápnutý (a značně nehrdinský) zoufalec. Aby však relativizace nebylo příliš, vše rámuje jeho povídka Psovod Gerža, pojednávající o chlapíkovi, který se rozhodl s režimem pohodlně vycházet, odhodil veškeré morální imperativy - a nakonec se sám stal obětí téměř osudového průšvihu. Což lze chápat jako Zábranovu vysněnou představu jámy, do které exemplárně napadají všichni ti, kteří ji nenáviděnému režimu ochotně pomáhali vykopat.

V Rubínu se snaží i o vizuální atraktivitu. První půlka představení se odehrává v zadýmeném baru a pak se diváci přesunou do sálu, kde se účinkující motají zavěšeni v sítích o jejichž metaforickém významu není žádných pochyb. Celé je to navíc posunuto do polohy lehce groteskní. Když si na závěr zmrzačený psovod hořce stěžoval na nevděčný socialismus a na invalidní důchod, ze kterého se nedá vyžít, část diváků se dokonce smála. S pocitem „patří mu to“, a určitě také tak trochu úlevně. Jako pamětníkovi mi moc do smíchu nebylo. Představení totiž evokovalo - bez jakékoli popisnosti, ale docela intenzivně - svět a pocity, ze kterých se mi dodnes dělá poněkud hnusně.

více informací o inscenaci zde
foto Facebook Divadla 3+kk

recenze vyjde v Deníku N