Epická freska propojuje dějové linky tří žen z různých časových období a mapuje tak posledních sto let ukrajinské historie. Na osobních příbězích se vyjevuje komplikovaná národní identita na území, které zdevastovaly hladomor, války i diktátorské režimy. Postavy nejsou černobílé, jsou schopny hrdinských činů, umí ale i fatálně selhávat.
Pařízkovi se povedlo složitou předlohu převést do relativně srozumitelného tvaru, aniž by ji ovšem příliš zjednodušil. Divákovu pozornost a soustředění udržuje režisér v průběhu třiapůlhodinového představení změnami rytmu – dlouhé monology plné emocí střídají hudební vsuvky, groteskní scény i live cinema. Mění se i nálady jednotlivých částí. Zatímco před přestávkou panuje tísnivá atmosféra spojená s nacistickým vyvražďováním Židů poblíž Kyjeva, druhá polovina začne v komediálním duchu soupeřením dvou spisovatelů o jednu ženu, do kterého se až postupem času prolomí realita období stalinských čistek. To vše je navíc herecky velmi přesně vystavěno, hluchých míst má tenhle kus minimum.
Na téměř prázdné scéně se režisérovi podařilo docílit pozoruhodných efektů, především prostřednictvím hry světla a stínů. K nejsilnějším momentům patří projekce středověkých map s mýtickým jezerem Amadoka na vodní sloupec snášející se na postavy v pasáži z druhé světové války. Mrazivý je úvod inscenace, když se Martin Pechlát pokrýváním obličeje lepicí páskou mění k nepoznání a vstoupí tak do role zraněného vojáka, který se jako jediný vrátil z fronty na Donbasu a jenž vlivem těžké amnézie přišel o svou identitu.
Mozaiku příběhů dokázal Pařízek proplést ve funkční celek, který nejenže mapuje mizející historickou paměť, ale říká hodně i o naší současnosti. Víc takových inscenací!
LUKÁŠ DUBSKÝ
foto Patrik Borecký
více zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme