středa 31. října 2012

Mikulka: Divadlo Na zábradlí - Osamělá srdce

Westova novela Přítelkyně osamělých srdcí je vzácným úkazem. Je ironicky zábavná a součaně z ní mrazí - ironická zpráva o světě, kterému není pomoci. A když se někdo o něco takového pokusí, nejenže špatně skončí, ale taky napáchá spoustu zla a ještě navíc se beznadějně zesměšní. David Jařab se zběsilý vír v hlavě samozvaného spasitele pokusil poctivě zachytit,

jenže se mu stalo cosi podobného, co už vícekrát předtím: není to špatné, ale strhující taky ne. Zatímco originál nabízí drásavý pohled do nitra jednoho zkrachovalého spasitele, divadelní adaptace věci spořádaně sleduje nebo v horším případě ilustruje. Režijně, herecky i výtvarně solidní práce, mráz po zádech z ní ale běhat nebude. Recenze vyjde v Respektu 46/2012 (12.11.)

8 komentářů :

  1. Následující věc jsme sice před časem s Vladimírem probrali osobně, nicméně nedá mi, jakožto námět k diskusi, ji zde nezveřejnit.
    Poněkud mě u kritiků zlobí formulace typu "není to špatné, ale strhující taky ne" (či - tentokrát VM z Lidových novin - "komediální standard, který nepobouří, ale taky nenadchne"). Připadá mi to jako zkratkovité a bezobsažné hodnocení stejného typu, jako když se udílejí procenta či hvězdičky. Pokud takové hodnocení (hvězdičky či procenta) stojí mimo samotný text, jako stručné "shrnutí" recenze pro ty, kdo se nechtějí obtěžovat jejím čtením, budiž; ale takto uvnitř? Působí to na mě povýšenecky, jako takové kritikovo "uplivnutí si".

    OdpovědětSmazat
  2. A nejde skôr o to, ako nejak "vznešenejšie" opísať priemer? Aspoň ja mám z toho textu ten dojem...

    OdpovědětSmazat
  3. pro mne to bylo utrpení, až na muziku a samozřejmě scénografii; ale mám velký odpor už vůči předloze. navíc se ukázalo, že ze zábradlí komedii neuděláš a kromě majera a ornesta to bylo velice slabé herecky.

    OdpovědětSmazat
  4. Administrátorská poznámka: omlouváme se, ale anonymní komentáře budeme mazat. Příspěvky do debaty vítáme, ale prosíme, podepisujte je.

    OdpovědětSmazat
  5. Průměrem bych tedy zrovna Osamělá srdce nenazýval - jakkoli skutečně jsou "tříhvězdičková".

    Problém je v tom, že se inscenace nikdy pořádně nedostane dovnitř. Všechno je to (černo-červeně tónovanou výpravou počínaje a Majerovým podehráváním konče) jakési elegantní, estetizované, ironicky chladné. Chybí ošklivá beznaděj, groteskní ošklivost, zvířecky tupé utrpení neschopné sbereflexe - tedy přesně to, co je na téhle knize opravdu silné.

    A co hůř, obávám se, že to v inscenaci nechybí proto, že by se Jařab úmyslně snažil být elegantní a držet se ironicky nad věcí - spíš se mu to úplně jednoduše nepodařilo postihnout. Řečeno obměnou již napsaného: vlastně to byla docela přijatelná podívaná, rozhodně mě ale nijak nezasáhla.

    OdpovědětSmazat
  6. Načrtol si ďalšiu tému, aspoň pre mňa dosť diskutabilnú - a síce, či je jedinou úlohou divadla nás emocionálne, hlboko, filozoficky a inak zasahovať. netvrdím, že to sama často v divadle nehľadám, len niekedy asi je treba len priznať, že aj bez hĺbky to može byť zábavné či zaujímavé a nemusí to byť negatívne, nie?!

    OdpovědětSmazat
  7. Nemyslím, že bychom byli v tomto bodě v nějakém zásadním rozporu. Je to spíš terminologická otázka - co si kdo představuje pod slovem "zasáhnout". Chraň Bůh, že bych uznával jen hlubokomyslné a citově vypjaté kousky. S chutí se nechám zasáhnout pitomostí, které nejde o nic jiného než o pobavení. Každé dobré divadlo zkrátka má jakýsi "zasahovací" potenciál, ať už jakéhokoli typu či kalibru.

    Pokud by to věci pomohlo, nijak netrvám na výrazu "zasáhnout", to slovo si lze klidně nahradit třeba výrazem "zaujmout" nebo jakýmkoli jiným, v dané situaci vhodnějším výrazem.

    Ale abych se vrátil k tématu. Jiná věc je, že tahle inscenace byla postavená tak, že emocionálně zasáhnout měla. Jenže - na rozdíl od předlohy - nijak zvlášť nezasáhla (ani emocionálně, ani nijak jinak). Tedy mě určitě ne, abych nemluvil za všechny.

    OdpovědětSmazat
  8. Ad Vojěch Varyš:

    Kdo ti připadal "velice slabý"? A proč? Mně se herci zdáli spíš nevýrazní, a to včetně Ornesta a vlastně i Majera, kolem kterého se všechno točilo, takže mu to výraznost dodávalo jaksi automaticky.

    Myslím, že nevýraznost byla tentokrát spíš problémem inscenace jako takové, ne jednotlivých herců.

    OdpovědětSmazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme