Mikulka: Vladimír Just o Ostravaru

NESOLIDNOST JAKO METODA, AROGANCE JAKO STYL

„Letos došlo k pozorovatelné změně, když diskuse místo olomouckého Štefanidese moderoval brněnský Drozd. Patrně větši obměnou byla však absence některých známých firem z předchozích let, díky čemuž byla diskuse věcnější a snad i kultivovanější.“ …pochvaloval si v neděli kolega Varyš v posledním čísle Zpravodaje letošního Ostravaru. Potěšení to ovšem bylo poněkud předčasné: Vladimír Just sice na diskusích chyběl, ve svém shrnujícím článku o Ostravaru v Lidových novinách však s dvoudenním zpožděním názorně předvedl, o čem byla ve Varyšově článku řeč.


Některé myšlenky První část svého textu věnuje Vladimír Just kritice festivalových diskusí. Nejprve blahosklonně uzná „nepopírám, že „na semináři mohly zaznít i některé myšlenky“, pak ale dá průchod znechucení nad prostředím, ve kterém se diskutovalo a oznámí, že zde vydržel sotva půlhodinu. Pro nezasvěcené: semináře jsou celkem tři, dva dvouhodinové a jeden čtyřhodinový. Kdyby Vladimír Just dokázal překonat své znechucení z toho, že se prostor „změnil v kongresovou halu ODS“ mohl se sám přesvědčit, že se letos diskutovalo docela věcně a docela kultivovaně. Když nepřekonal, je s podivem, že cítí tak silnou potřebu se k tomuto tématu vůbec vyjadřovat.

Co přesahuje které hranice Ale čert vem diskuse, horší je, že obdobnou metodu Vladimír Just používá i dále. Hodnocení samotného festivalu začíná sebevědomými slovy: „Ze čtrnácti inscenací letošního ročníku chci upozornit pouze na ty, jež považuji za přesahující hranici regionu.“ Načež zmíní Ivanova, Kuřačky, Správkaře, Plešatou zpěvačku a Amiga. S jeho hodnocením (jakkoli si o něm lze myslet své) zde nemá smysl polemizovat, názor je názor. Vtip je v tom, že naprostou většinu ostatních festivalových inscenací Vladimír Just letos na Ostravaru jednoduše neviděl, protože s námi v Ostravě příliš nepobyl. Vynechal dokonce i Ivanova, kterého se vášnivě zastává; patrně byl v tomto případě odkázán na zážitky z některého staršího představení, ne-li dokonce z jarní premiéry.

Takže pro pořádek: ze všech festivalových titulů hodnotili festivaloví hosté nejvýše S nadějí, i bez ní, Chlív/Paternoster a Jak důležité je mít Filipa. Škoda, že Vladimír Just žádnou z těchto inscenací - které patrně „nepřesáhly hranice regionu“ - neviděl.

Idiotské soudy a tak podobně A to nejtrapnější nakonec. Zhruba čtvrtinu článku věnuje Vladimír Just tomu, aby si bez zjevného důvodu, ale o to arogantněji zapolemizoval se svým dávným soupeřem Josefem Hermanem. Ten si o Ivanovovi myslel něco jiného než Just (konkrétní názory na inscenaci opět nechme stranou), což bylo dostatečným důvodem k jemnůstkám typu „idiotský soud“ nebo „kritik není od Pánaboha nadán právě těmi vlastnostmi, jež požaduje od režiséra“. Mimochodem, kdyby se Vladimír Just obtěžoval přijít nejdřív na festivalové představení Ivanova a pak na debatu, mohl se Páclovy inscenace spolu s J.P.Křížem proti Josefovi Hermanovi a prakticky všem ostatním diskutujícím zastat. J.P.K. ovšem na rozdíl od něj viděl jak premiéru, tak festivalové představení a zapřísahal se, že se premiéra povedla o mnoho lépe.

Celý článek zde: Židem může být kdokoli z nás...