Jednoznačným vrcholem prvního hronovského dne pro mě byly Charmsovy pašije Ruského kroužku při V.A.D. Kladno. Zdar kladenských je pro mě o to větší, že zabodovali v oblíbeném, leč nejednoduchém žánru divadla poezie, kde se zdivadelnění básníkova díla kombinuje s životopisnými fakty. Obvyklá otázka, co proboha má život umělce společného s jeho dílem, zde padnout nemusela - v absurdních Charmsových hříčkách sílí zlověstný spodní tón paralelně s tím, jak sovětský režim utahuje smyčku kolem básníkova krku (aniž by to celé přestalo být takřka po celou dobu podivně, vykloubeně veselé). Obraz Charmse jako mučedníka, evokovaný názvem i užitím Bachovy hudby, je pak účinně relativizován tím, že jej nahlížíme očima jeho manželky, postupně stále víc utrápené mužovými milostnými avantýrami i pitkami s rozličnými veselými kumpány.
Velkou, ansámblovou, obecně přijatelnou činohru první den reprezentovalo Rádobydivadlo Klapý s inscenací Všechno není košer - podle programu dramatizací povídek Šoloma Alejchema, ve skutečnosti koláží z činoherních pasáží muzikálu Šumař na střeše a Gorinovy hry Tovje vdává dcery (morální i autorskoprávní rozměr takového počínání se mi zdá hodně sporný, nemluvě o dramaturgických problémech, které z toho plynou). "Muzikál bez písniček a melodramatický košer humor z výprodeje, který se líbí", napsal Petr Christov, jehož hronovské tweety (k nalezení zde) doporučuji vaší ctěné pozornosti. Dodám jen, že je v té inscenaci dost dobré herecké práce, ale i dost dosebezahleděného figurkaření.
Na konec dvojznačný zážitek - plzeňský soubor Rámus čtyři literárně vybroušená exempla Daniely Fischerové z knihy Duhová jiskra úspěšně uzemnil jevištní obrazností (strom splněných přání zde představuje obyčejná hospodská pípa a atmosféra pouště se navozuje dýmem z cigaret značky Camel), pro mě nepochopitelně je však zarámoval způsobem, který tvar a strukturu představení dává napospas náhodě. Interpreti jednotlivých příběhů si totiž hodem kostkou určí nejen své pořadí, ale i to, kolik minut mohou odehrát ze svého příběhu: všechny jsou tak v jisté fázi přerušeny a dohrávají se v "druhém kole". S Rámusem je sice divadelně příjemno pobýt, ale herní rámec jejich inscenace by se dal úspěšně aplikovat takřka na jakoukoli literaturu (a na leckterou úspěšněji).
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme