úterý 16. září 2014

Mikulka: Hamlet (Schauspielhaus Bochum)

Slovinští sněmující ptáci nechť mi prominou (já jim teda těch nepřečkatelných devadesát minut ve vydýchaném Pekle odpustit nehodlám), ale z nedělní Plzně má smysl psát jen o Klatově Hamletovi. Názory se myslím dost silně různily, takže raději vyložím karty hned na začátku: mně se to líbilo. První půlka dokonce moc. Ke mně do šesté řady naštěstí sperma ani exkrementy nedostříkly, takže jsem na rozdíl od kolegů přede mnou nedoznal žádné úhony. A i kdyby. My, co jsme loni trénovali na Divadelním světě Brno s primátorem Onderkou, jsme v tomto ohledu zvyklí na ledacos.

Na bochumském Hamletovi bylo paradoxně nejlepší to, jak zvysoka Klata kašle na to, aby z proslulé klasiky vytvořil nějaký smysluplný celek. „Je to jiná divadelní tradice“ prohlásí tu mezi řečí kdosi o polském divadle (tuším, že Hamlet-otec, ale úplně jistý si nejsem) a pak se skoro dvě hodiny s nadšením předvádějí nejpříšernější výstřelky, které bývají obvykle spojovány s německým divadlem. Přinejmenším do přestávky se nic neskládalo dohromady, jednotlivé scény se navzájem křiklavě popíraly a vše vyvrcholilo vpravdě šíleneckou variací „Pasti na myši“. V té se Hamlet s Guildensternem a Rosecrantzem do omrzení balí do igelitu a polévají se barvami i výše zmíněnými tělními tekutinami (docela by mě zajímalo, zda to náhodou nebyla parodie fekálního Macbetha, kterého, ovšem vážně, uvedli před necelými deseti lety v Düsseldorfu).

Kdo trval na Shakespearovu Hamletovi a jeho smysluplném výkladu, musel se cítit podvedený (pokoušet se šokovat festivalové publikum je samozřejmě marná práce). Lépe na tom byli ti, kdo byli ochotni prostě jen sledovat divadlo: Klata sice rozbil příběh do nesmyslnosti, dokázal však z jeho trosek vydolovat tolik ryzí divadelnosti a absurdních postřehů, že mu může být odpuštěno. Už jen kvůli reakci královny Gertrudy, kterou příšerné Hamletovo představení nadchne tak silně, že jásavě povykuje jako pyšná maminka při školní besídce: „Podívejte, to je můj syn!“.


Ve druhé půli inscenace k neprospěchu věci zvolní (hrobnická scéna byla paradoxně dost otravná, navzdory vynalézavě rouhavému zacházení s kříži), ale úplně nakonec celé to zběsilé třeštění zpětně osvětlí drsná pointa. Ta přitom opravdu vychází z Hamleta: vojácky primitivní Fortinbras (a pozor, hraje ho stejný herec jako vojácky drsného Hamleta-otce) se chopí vlády a v dlouhém proslovu jasně vyloží, že to podstatné je moc a síla - pokud si v Dánsku raději šíleli a vyváděli, je to jejich chyba. Vzhledem ke knihám, které se na scénu bezmocně sesypaly shůry hned v úvodu, a především při vzpomínce na to, že o pár scén dřív padla v souvislosti s tažením Fortinbrasovy armád do Polska otázka „A jdou obsadit celou zemi nebo jenom část“, vyznělo finále zatraceně mrazivě.

Více informací o inscenaci zde
Recenze vyšla v SADu 1/2015

3 komentáře :

  1. Se mi zdá, že v poslední době nějak ujíždíš na inscenacích s "ryzí divadelností" :) Ano, to jak "Klata kašle na to, aby z proslulé klasiky vytvořil nějaký smysluplný celek", je jádrem sporu. Špinarova inscenace, když už se v Plzni to srovnání nabízelo, byť také výrazně upravující text a přesouvající ho k dnešní době, mi v tomto ohledu přišla prospěšně konzistentnější a smysluplnější. A ty Klatovy nápady po mém soudu zase nebyly tak oslňující - tedy kromě scény souboje s vyrvávanými srdci. To byl opravdu silný a nečekaný nápad.

    OdpovědětSmazat
  2. No tak samozřejmě... vlastně se na jevišti může dít cokoli, ale pokud se na to člověk dívá zásluhou oné "ryzí divadelnosti" s chutí, svým způsobem to stačí. Až pak přichází sdělení, racionální odečítání významů a všechny tyhle záležitosti (nic proti nim, Bůh chraň). Vlastně je to variace tvrzení, že divadlo má být především zábava - v nejširším slova smyslu, samozřejmě. A ta trojice plzeňských inscenací, o kterých jsem tu psal, právě tohle nabídla.
    Mně osobně se ale třeba zrovna ten souboj s trháním srdcí zdál trochu těžkopádný a vyspekulovaný, s mnohem větší chutí jsem sledoval všechny ty divné, často nesrozumitelné a nepasující scény před přestávkou.

    OdpovědětSmazat
  3. Ještě k tomu příchodu Fortinbrase: sugestivitu toho výstupu také zajišťuje jeho polský představitel (jak jsem z propagačních materiálů vyčetl, protagonista Klatovy inscenace Hamleta v gdaňských loděnicích), nabízející jiné, zaťatější herectví. A i když to mělo logiku, vidíš, tohle mně náhle přišlo jaksi příliš "silové".

    OdpovědětSmazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme