Z Plzně... pátek 12.9.
Mám rád divné divadlo. Nebo divadlo, které lze označit hezkým odborným termínem „pakárna“. A o tom, že si tohle čestné označení zaslouží inscenace Sergův efekt, není nejmenších pochyb. Gaëtan Vourch začne bez zjevného důvodu jako kosmonaut, pak dlouze popisuje předměty, které leží před ním (i před diváky, samozřejmě) na stole a na zemi, pak pro několik kamarádů zahraje podivné kratičké výstupy (pro každého zvlášť), načež následuje trochu delší podivný výstup pro všechny dohromady. Výstupy spočívají v absurdně jednoduchém popojíždění autíčkem do rytmu hudby, blikání dětským laserem, blikáním reflektory opravdového Trabanta a pak ve dvou prsknutích jakési pyrotechniky. Chvíli to taky vypadá, že by se do sebe Philippe s jednou divaček mohli zakoukat - ale nezakoukají, to by bylo příliš dějové. Namísto citového happyendu se tak názorně předvede, o čem bude pojednávat příští inscenace, v níž Gaëtan vystupuje v paruce a je neviditelný. Mimochodem, jeho přátelé na návštěvě byli Češi a neherci, na jevišti vypadali dost rozpačitě (tím spíš, že většinou nemluvili francouzsky), bylo ovšem zřejmé, že přinejmenším v hrubých obrysech věděli, co mají dělat.
Gaëtan Vourch se pomalu plouží po scéně, drží neustálý nesměle omluvný úsměv, mluví tiše a vytváří tak dojem, že vlastně vůbec nehraje, že si jen tak cosi pro sebe pomumlává, občas to vypadá, že improvizuje (ale těžko říct). Výsledkem byla podivně vykloubená, posmutněle groteskní nálada, v níž se může stát skoro všechno a nestane se vlastně vůbec nic.
Celé to trvalo něco přes hodinu, občas se to vleklo až k nesnesení a bylo to výborné.
Více informací zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme