pátek 15. května 2015

Mikulka: Vyhnání Gerty Schnirch (HaDivadlo)

Už to bylo napsáno nesčíslněkrát, ale je potřeba to opakovat stále dokola: jakkoli závažné a jakkoli poctivě uchopené téma není zárukou vzniku dobré divadelní inscenace. Třeba v případě hadivadelního Vyhnání Gerty Schnirch. Pro mě zcela nepochopitelně dobrými referencemi ověnčená inscenace byla včera k vidění v Disku při příležitosti předání Ceny Marka Ravenhilla. (Pro pořádek - cenu dostal Buranteatr za Létající dítě).

Vyhnání Gerty Schnirch pojednává o soužití Čechů s Němci, tak trochu brněnsko-sebemrskačsky (což je jistě chvályhodné), v souhrnu ale poctivě a nikoli schematicky či agitačně; neveselý osud dívky z brněnské česko-německé rodiny zrcadlí nejen komplikované dějiny, ale také beznaděj vnějšími okolnostmi determinovaného života (vše je dotaženo až do současnosti). Jenže málo platné: jako divadelní inscenace je Gerta Schnirch pouhým sledem klopotně nenápaditých inscenačních klišé, prošpikovaných pseudopoetickými průpovídkami a občasným polopatickým shrnutím. Co by mělo být zřejmé z viděného, je řečeno. Co bylo řečeno, je pro jistotu taky předvedeno. Na co by stačil jeden kratinký obraz (neřku-li metafora), je naředěno do předlouhých, protivně názorných a divadelně prázdných scének. Hemží se tu konfekční figurky a nefunkční realistické detaily, herci se neustále zbytečné převlékají nebo cosi markýrují (absurdním vrcholem je výstup, ve kterém brněnské Němky, nasazené po válce na práce do zemědělství, vedou vážnou a dlouhou rozmluvu, přičemž před sebou vytrvale pohybují rukama, jako že dojí krávy).


Ne snad, že by úplně chyběly tzv. režijní nápady, jenže co s nimi, když stojí izolovaně, nejsou součástí celku, který by ze série nezáživných výstupů ilustrujících román Kateřiny Tučkové dokázal vykřesat cosi divadelně smysluplného. Určitě není náhodou, že úplně nejpoutavější pasáží tříhodinového představení byl výstup, který na ony "nápady" téměř ostentativně rezignoval: Gertin přítel za mohutného pokuřování popisoval, jak na základě dokumentů zjistil, že oficiální verze událostí kolem divokého odsunu brněnských Němců lžou. Mělo to nádech dokumentárního divadla a trvalo to asi tak pět minut.

Více informací o inscenaci zde
foto Jakub Jíra


Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme