čtvrtek 26. března 2015

Švejda: K situaci Divadla v Dlouhé

Divadlo v Dlouhé se nachází ve stejné situaci jako několik dalších pražských scén: jeho profil je dlouhodobě ustálený. Pokud se ale například u takového Činoherního klubu v poslední době začala vést diskuse nad mírou "živosti" jeho organismu, v případě Divadla v Dlouhé je zatím klid.
Proč by také neměl být: divadlo funguje provozně i dramaturgicky bez chyby, mívá většinou vyprodáno, volí zajímavé tituly, každou sezonu u něj jeden titul uvádí hostující režisér (u něhož se předpokládá, že soubor svým způsobem práce nějak obohatí), má sehraný soubor.
Proč by ale být nemusel: od (znovu)otevření divadla v roce 1996, tedy před již téměř devatenácti lety!, jeho umělecký profil určují stále tíž dva režiséři: Hana Burešová a Jan Borna. Zatímco v případě Jana Borny (i přes jeho zdravotní handicap, který mu, předpokládám, nedovoluje držet režijní otěže jen ve svých rukou) je čerstvost "kodifikovaného" rukopisu i dnes (někdy více: Kabaret Kainar - Kainar, někdy méně: 407 gramů z Bohumila Hrabala) zajišťována něčím, co Jan Šotkovský nedávno nazval "obtížně popsatelným a analyzovatelným pocitem bezprostředního, srdečného setkání" a co se (zřejmě) skutečně dotýká určité prapodstaty divadla, u Hany Burešové si akceptovatelností stávající míry fixace jejího rukopisu jistý tolik nejsem.
Situace je i, zdá se mi, jiná: Hana Burešová je režisérkou, která jde ve stopách krejčovsko-krausovského "divadla dramatu". Text je pro ní veličinou, ke které se dostředivě vztahuje - což, zdá se mi, vede i k tomu, že prostředky, které k tomuto "vztahování se" volí, se v průběhu času rychleji nejen ustalují, ale i opotřebovávají. Mám konkrétně na mysli to, jaké režijní postupy ve svých inscenacích volí a jak pracuje s herci. Burešové inscenace jako by již mnoho let byly pořád stejné - a přitom pokaždé jiné, jak dokazoval David Drozd ve studii Tělo chvějící se v tichu aneb Hledání tragického gesta, otištěné v Divadelní revue 1/2011? Stále víc o tom pochybuji. Byť vždy viditelně připravovány s péčí a erudicí, jako by víc a víc postrádaly sílu původních, neotřelých nápadů a naopak byly stále silněji infiltrovány nápady velmi jednoduchými, i až lidovými (vliv stálého hostování HB v Městském divadle v Brně?), při uchopování textu se spokojovaly s osvědčenými režisérčinými "rastry" (groteskní či tragikomické nazírání skutečnosti, pohrávání si s expresionistickou přepjatostí), využívaly prakticky jen uzavřeného okruhu herců, po nichž (většinou) jako by nebylo vyžadováno víc, než čím se již dávno typově zaškatulkovali; především ale: jako by stále méně šly "za hranu" obecně očekávatelného ("mainstreamového") výkladu textu, něčím v tomto výkladu nejen překvapovaly, ale dotýkaly se vůbec i jeho podstaty (Slečna Jairová, Mnoho povyku pro nic a nejčerstvěji Lidská tragikomedie).

Burešové, jak se mi zdá, "vyprazďňování" stylu možná ani (zejména zásluhou již zmíněného režisérčina pečlivého a erudovaného sledování textu) řadoví diváci nemusí příliš zaznamenat a Divadlo v Dlouhé (tak jako Činoherní klub) tu ve stávající sestavě může klidně fungovat dalších x let a nebude to znamenat nějaký (vážnější) problém. Jen si říkám, zdali by nebylo tuhle obtížně napadanou nezdravou "zatuhlost" organismu lepší řešit nějakým pevně daným "sebeočišťujícím" pravidlem, např. pravidelnou obměnou "intendanství" (či jak to nazvat) těchto divadel bez ohledu na cokoli.


Polemický článek "Klíma to odbrzdil?" Josefa Chuchmy vyšel v Divadelních novinách 8/2015 (k přečtení zde)

25 komentářů :

  1. Tomáš Vokáč27. března 2015 23:39

    Jsem rád, že Vladimír Just již reagoval, a jako obvykle přesně, odborně a s nadhledem. Já, odpusťte mi, musím reagovat přímo a bez nadhledu. Švejdův text s výrazy typu "obtížně napadaná nezdravá zatuhlost organismu" je bezprecedentní kádrovácký styl doby nejhoršího kulturního temna počátku padesátých let. Svodka pro DDR (pověstnou to Divadelní a dramaturgickou radu v čele se soudruhem Kouřilem). Divadlo zavřít, Burešovou odvolat, Bornu poslat do domova důchodců, herecký soubor rozprášit, divadlo obsadit novými, zkušenými kádry, ať se tomu "vyprazdňování stylu" a inscenacím, které jsou "stále silněji infiltrovány nápady velmi jednoduchým, i až lidovými" zatne tipec. Přece nám tady nebudou dělat z vážných věcí legraci!? A že se "řadový" divák baví, o to hůře! Nechci tím říci, že Švejda nemůže napsat: Divadlo v Dlouhé nemám rád, hrají pořád stejně, nebaví mě jejich stereotypní humor a už se nemůžu koukat na monotónnost komediálního hereckého souboru. Proč ale tímto rádoby odborným, enigmatickým a mnohdy zcela nesrozumitelným způsobem, kde již samotným nadpis má dopředu implikovat, že v té Dlouhé něco není v pořádku... Zkrátka, nerozumím.

    OdpovědětVymazat
  2. Zrovna jedu na hory, takže se v téhle debatě musím odmlčet. Reakce je ostatně v tomto případě stejně asi na Martinovi. Ale nedá mi to: pokud ti, Tomáši, text Vladimíra Justa připadá jako příklad polemiky vedené "přesně, odborně a s nadhledem" tak to teda potěš pán Bůh.

    OdpovědětVymazat
  3. Jan Šotkovský28. března 2015 12:37

    Jako zástupce divadla, kam si dle článku soudě jezdí Hana Burešová kazit režijní rukopis (jako divákovi Amfitryona, Síly zvyku, Všemocného pana Krotta či Třech mušketýrů mi z takového tvrzení ovšem jde hlava kolem) jsem samozřejmě potrefená husa, ale nedá mi to. Zaujalo mě, že pro Martina Švejdu je vyšším stupněm JEDNODUCHÉHO nápadu nápad LIDOVÝ. No nic.

    OdpovědětVymazat
  4. Zkusím zareagovat co nejstručněji a jako pars pro toto si vypůjčím Jakubovu poznámku (pod Vladimírovým příspěvkem o Lidské tragikomedii) o Vondráčkově typickém pohazování tu delší tu kratší patkou: to, že o tomto typickém pohazování napíšu kostrbatě, verzálkami a že dokonce třeba patku nazvu ofinou, na této skutečnosti něco změní? Že tím Vondráčkův opakovaný herecký grif, resp. Burešové opakovaný režijní nápad již nebude opakovaným (vyprázdněným) grifem? Prosil bych tedy všechny tři pány, aby se vyjadřovali k této záležitosti, a ne k tomu, co se jádra věci netýká.

    OdpovědětVymazat
  5. Vladimír Hulec30. března 2015 2:04

    Martine,
    některé věci jsou přes míru. Přes míru je tento Tvůj, práci Divadla v Dlouhé z výše intelektuální nadutosti a formulační povšechnosti dehonestující text. Plivanec do tváře. Nedokážeš-li své - velmi problematické - výhrady formulovat citlivě a s otazníky (neb umění a jeho reflexe jsou vždy i aktem nejistoty, empatie a citu), ale napíšeš-li je jako turbulentní traktor, je člověku stydno s Tebou polemizovat.
    A mně po přečtení Tvého textu je.

    OdpovědětVymazat
  6. Vladimíre, promiň, ale co konkrétně je "přes míru"?
    "reagovat citlivě s otazníky"? Jak konkrétně by sis to představoval?
    Tomáši a Vladimíre, co takhle zkusit zareagovat alespoň tak konkrétně jako pan profesor, tedy mluvit alespoň trochu o isnecaneci (ne o divácích - argument bavícím se puiblikem je vážně nejstarší faul a to nejpitiomější kritické měřítko), nikokli o Švejdovi. Chápu že vás může štvát, mě taky, ale taková diskuse vážně nemá smysl.
    (Promińte, že nereaguji obšírněji, Mistr dlí na horách, takže nemáme povely a notičky, a jsme tedy s ostatními snajperskými brusičy, tak trochu v luftě.)

    OdpovědětVymazat
  7. Jan Šotkovský30. března 2015 12:47

    Je vidět, že když je Mistr na horách, nikdo nohsledům nehlídá překlepy. :-)

    OdpovědětVymazat
  8. to neni v Mistrovi, ale v mém blbě nastaveném prohlížeči, který tu dělá tuze malinkatá písmenka

    OdpovědětVymazat
  9. Vladimír Hulec31. března 2015 1:06

    Jakube,
    teď jsem sem psal asi 2 hodiny text, kterej mi "ulítl" kamsi do internetového nebytí - pokud jej najdete někde ve spamu, vyvěs jej, i když byl nehotovej.
    Tedy jen v rychlosti se pokusím zdůvodnit, že diskutovat s hotovým názorem, navíc podle mne arogantním a přezíravým, je zhola zbytečné.
    Pokud Martin tvrdí, že Burešové režijní prostředky se nejen ustalují, ale i opotřebovávají, vidím v tom základní nepochopení celého stylu a směrování DvD jako divadla pro děti a mládež. Právě v nalezení komunikačního kódu s divákem různých věkových kategorií a jejich kulturním zázemím vidím velký a dlouhodobý vklad celého týmu DvD, který by mohl necitlivý zásah ve prospěch inovace či dokonce proměny stylu rychle zahubit. Dramaturgie DvD je tak silná a kvalitní jako málokterá jiná u nás - Ghelderode, Calderón, Dostojevský, čínský Vějíř, Claudel a nyní Ladislav Klíma, kde to najdeme, zvlášť v divadle pro "celou rodinu", jež je zadáním tohoto divadla a proto je divadlo i příspěvkovou organizací města? Zná snad Martin někoho, kdo by toto naplňoval lépe a do takového zadání se dral? Nechť jeho jméno zveřejní a bude možné se - snad - přít.
    A co se týká onoho "vyprázdněného" režijního stylu, to bych rozhodně netvrdil. Jde - snad - o nalezený či ustálený styl, pokaždé ale různě rozvíjený či v návaznosti na titul variovaný, vědomý, vždy postavený na textu a herectví. Vzpomeňme na Faidru, Slečnu Jairovou, Polední úděl. Copak tam lze mluvit o jistotách či o vyprázdněnosti?
    Ale - a budu končit - je třeba si vážit i "lehčích" titulů a přístupů DvD i Hany Burešové. Konkrétně mám z poslední doby na mysli Mnoho povyku pro nic - srovnejme s komerčními LSS, kde v režii Jiřího Menzela vznikl nudný paskvil. Tak živé herecké divadlo se dnes vidí snad jen v Dejvicích, je však jiné, jinak osobnostní, neb vytvářené herci DvD a křehčí rukou Hany Burešové. Je přístupné mnoha věkovým kategoriím, jež se baví na vysoce kvalitní (jak dramaturgickými posuny, tak výtvarným a hudebním zpracováním a samozřejmě i herectvím) a nepodbízivé inscenaci, což jsem si mj. potvrdil dvojí návštěvou.
    Burešová s Otčenáškem zasluhují obdiv, že divadlo pro děti a mládež dlouhodobě vnímají jako dramaturgicky i formálně pestré divadlo mnoha přístupů, že v něm pořádají i festivaly tohoto divadla, že mají i program ve foyeru, a ne kostěně akademické zpochybňování jejich práce.
    Slova "nezdravá ´zatuhlost´ organismu" jsou nezdravě zatuhlá sama o sobě a těžko s nimi polemizovat. Organismus DvD nepůsobí nezdravě ani zatuhle. To spíš autor oněch slov.

    OdpovědětVymazat
  10. Martin Švejda31. března 2015 9:07

    Vladimíre, zkus si, dříve než mě začneš nazývat "nezdravým" a "zatuhlým", přečíst, co jsem napsal - a zjistíš, že mnohé vidíme stejně. Rozdíl je jen v tom, jak se komu ta ustálenost zdá být "čerstvá" a dalšímu "zdraví" tohoto organismu prospěšná. To je meritum věci, o to se přeme. Co je na tom arogantního a přezíravého? Ale ne, že: ty (stejně jako Tomáš Vokáč, a podobně jako Vladimír Just) se nade mnou musíš nejprve morálně rozhořčit (a tím se mě snažit v diskusi jaksi předem znevěrohodnit) a pak teprve začít, když jsi k tomu opakovaně vyzván, věcně argumentovat. Tomu říkám skutečně kritický přístup.

    OdpovědětVymazat
  11. Vojtěch Varyš31. března 2015 15:40

    V civilizované zemi by snad bylo běžné, že ředitel divadla (a s ním jeho tým) má předem vymezené funkční období (4-5-6 let), které mu lze v případě velkého úspěchu (jednou) prodloužit - pak se posouvá dál jak divadlo, tak on sám. Pevné setrvávání a zahřívání se v pozicích je typické nejen pro české divadlo, ale též pro státní správu atd. atd. Povyk, vyvolaný kolem nuceného odchodu např. Petra Kracika z Divadla pod Palmovkou, který už přitom dávno neměl v ředitelně divadla co dělat, staví do obtížné pozice ty, kteří (jako Švejda) nesměle nadhazují, že snad i ti ještě-relativně-snesitelní zahřívači křesel (Dlouhá) by možná měli taky podléhat nějakému systému obměn.

    Řekněme, že "něco jiného", jsou divadla takříkajíc autorská, pevně svázaná se zakladateskou osobností, kterou lze těžko vyměnit (Ypsilonka, Semafor, Cimrmani) - stav zrovna těchto tří divadel nicméně pěkně ilustruje známé pravidlo, že lépe je shořet než pomalu celá léta hnít. (Horší je, že smrad z rozkládající se hmoty, jež snad kdysi byla uměním, zamořuje životní prostředí kolem podobně jako skládka radiokativního odpadu).

    OdpovědětVymazat
  12. Vojtěch Varyš31. března 2015 15:46

    Tak živé herecké divadlo se dnes vidí snad jen v Dejvicích
    Tak živé herecké divadlo se dnes vidí snad jen v Dejvicích
    Tak živé herecké divadlo se dnes vidí snad jen v Dejvicích
    Tak živé herecké divadlo se dnes vidí snad jen v Dejvicích
    Tak živé herecké divadlo se dnes vidí snad jen v Dejvicích

    OdpovědětVymazat
  13. Tomáš Vokáč31. března 2015 23:56

    Pánové, je mi líto, ale utíkáte, možná záměrně, možná nezáměrně od toho podstatného, co jsem se snažil vyjádřit. Text Martina Švejdy je pro mě zkrátka zlý, arogantní a zcela evidentně má snahu Divadlo v Dlouhé denunciovat. Tak málo je v něm toho konstruktivního, po čemž neustále sjednoceni v jeden šik voláte, a tolik principiálního opovržení a skryté zloby na Divadlo v Dlouhé z něho cítím. Až je z toho člověku úzko. O tom píšu. O tom, že si někdo dovolí kádrovat Bornu, Burešovou a další, zda mají vůbec právo dál dělat divadlo v Dlouhé. Vskutku objektivní kritické měřítko. A navíc, je naprostou chimérou, na kterou se zde zase všichni až nekriticky upjali, a v tomto s Tebou, Vojto, musím nesouhlasit, že po šestiletém funkčním období je třeba umělecký tým vyměnit. Z jakého důvodu, ptám se? Kdo stanovil a na základě jakých měřítek, že to tak musí být? A je každý divadelní model, který vznikne v Německu nebo jinde v Evropě skutečně přenositelný do našeho divadelního prostředí, do naší divadelní tradice, do všech typů divadel? Už vidím, jak ve Francii říkají Ariane Mnouchkine, že její mandát v Theatre du Soleil vypršel. Buď jak buď, úspěšnost divadla nakonec tvoří divák. Ano, chápu, Jakube, že pro Tebe a možná i Tvé kolegy může být bavící se divák to nejpitomější kritické měřítko, něco vskutku odpuzujícího, povrchního a hloupě se smějícího. Však se také někteří kritici na premiéře Lidské tragikomedie zle otáčeli na slečnu, která se hlasitě smála. Já zase, přiznávám, nemůžu brát vážně divadelního kritika, který nereflektuje reakce a chování diváka a záměrně přechází úspěšnost divadla u publika.

    OdpovědětVymazat
  14. Vladimír Hulec1. dubna 2015 0:02

    Nevím, Vojtěchu,
    kterou civilizovanou zemi máš na mysli (asi německou jazykovou oblast), ale je spousta (civilizovaných) zemí, které tento systém nemají. Nevím, jak je to ve Francii, Velké Británii, Itálii, Skandinávii či Španělsku, ale z postkomunistických myslím ani v jediné. Ani u nás tento systém dosud zaveden nebyl. Má jistě své výhody, ale i řadu nevýhod. Až se zavede, rozpohybuje se divadelní prostředí, není však zdaleka jisté, zda vždy ku prospěchu. Například - podívám-li se do nedávné historie - v KD HK by velmi pravděpodobně nevznikla éra Vladimíra Morávka, kterého Zeman pozval až po 7 letech svého funkčního období, v Draku by velmi předčasně skončilo období Josefa Krofty, který tam působil od roku 1971 a šéfem byl od roku 1981. Už to, že sám bys vyjímal autorská divadla, je zárodek problému. Která divadla budou dostatečně autorská a která nikoli. Je Vosto5 autorské divadlo a dostane-li - řekněme - tento soubor Divadlo Komedie, má už mít právo tam zůstávat, zatímco Strašnické divadlo či PKD ne? Anebo půjde jen o divadla městem zřizovaná? Tedy vstoupí-li Vosto5 do Ypsilonky, tak...? Anebo jinak? Jak?
    "Smrad rozkládající se hmoty" je efektní pojmenování páně kritika, nic však neříká o skutečném stavu a smyslu konkrétních divadelních subjektů a důvodech jejich existence a podpory, ať jde o kohokoli. A tu se vracím k DvD. Rozklad v DvD je spíše mediální bublinou (a možná přáním, aby potvrdili své akademické teze) několika kritiků kolem Nadivadla, nikoli obecně (byť třeba jen kritikou - což dokládá příspěvek Vladimíra Justa a snad i můj) sdíleným faktem. Něco jiného je - zdůrazňuju - nalezený a používaný styl. Na tom nejen že není nic špatného, ale jak jsem se snažil doložit, vidím to jako dobrý základ k dalšímu rozvíjení a udržení směru nastoupené cesty, což se v DvD - s různými odchylkami či "nádechy" a "výdechy" (tedy ne vždy inscenačními úspěchy), což je logické a v tvorbě nezbytné - děje. Že dramaturgie nevyhovuje určité části kritiky, neznamená, že divadlo pod daným vedením nesplňuje společenskou a uměleckou funkci, pro niž je zřizované.

    P. S. To o všem neznamená, že by forma intendantství či obměny skrze pravidelná konkursní řízení byla špatná a neměla by se v příspěvkových organizacích zavést. Obecně jsem pro (i když dopředu se obávám kompetencí výběrových komisí). V Praze a Brně by asi mnohému pomohla. V regionech si už ale nejsem tak jistý. Pochybuju také o nutnosti opustit post po max. dvou funkčních obdobích. Právě tým Hany Burešové je pro mne dokladem, že by svou existenci měl zatím vždy a bez problému obhájit. Obdobné by to asi bylo s Mošou v Městském divadle Brno nebo kdysi s Petrem Léblem v DNz. Proč by měli Burešová, Borna, Moša, Lébl... kočovat a budovat - po třeba 10 letech - nový soubor či se stávajícím přesídlit jinam, když právě tam, kde jsou, plní svou funkci kvalitně a dokonce možná nezastupitelně, v souladu s uměleckým a společenským zadáním?! Tento systém také vyžaduje - odhaduju - mnohem větší peníze v kultuře. Všichni zmiňovaní by měli být natolik ve svých funkcích zabezpečeni, aby poté mohli být sezonu či dvě bez angažmá. Ale to už je na jinou diskusi.
    Avantgarda vzniká jinde, ne na společenskou zakázku.

    OdpovědětVymazat
  15. Vladimír Hulec1. dubna 2015 0:09

    Martine,
    promiň, ale útoky na text skrze útoky na jejich autora jsi sem zavedl Ty a byl jsme jimi zde mnohokrát častován. Ode mne však nejde o faul, ale o to, že si možná vůbec neuvědomuješ, jak jsi ve svém textu sebejistý s velkým přídechem přehlíživosti vůči lidem, kteří udělali a dělají pro divadlo daleko víc než já nebo Ty.

    OdpovědětVymazat
  16. Jakub Škorpil1. dubna 2015 0:20

    Tomáši, nezlob se, ale tahle diskuse asi vážně nemá smysl. Samozřejmě, že kritik si MUSÍ dovolit kádrovat (tvůj výraz, já bych ho nepoužil) kádrovat Bornu, Burešovou i Mnouchkine. Vždy znovu a znovu, s každou novou inscenací pojmenovávat co dělají a jak to dělají.
    Nevadí mi, ani nikomu koho znám, bavící se divák. Nehledím na to, ZDA se divák baví, ale ČÍM se baví. Zajímá mne, čím je reakce publika podmíněna, jaké prostředky jsou k jeho pobavení se (smutku, šoku, zamyšlení...) použity.

    OdpovědětVymazat
  17. Vladimír Hulec1. dubna 2015 0:32

    Jakube,
    možná jde jen o slova, ale "kádrovat" by podle mě kritik neměl, anebo skutečně jen výjimečně, je-li si jist velkou chybou (či naopak zásluhami) jím kádrovaného a pokud je to v dané chvíli nezbytné. Kádrování je - rozumím-li tomu slovu dobře - přece především hledání důvodů, proč je daný člověk pro danou funkci přijatelný či nikoli. Není to jen o jeho aktuálním díle, ale i o jeho mimouměleckém fungování a postojích. Kritik by měl podle mne především analyzovat a komparovat. A to je podle mne něco jiného než kádrovat.

    OdpovědětVymazat
  18. Jakub Škorpil1. dubna 2015 0:53

    no jasně. ale o kádrování tu mluví jen Tomáš - to je snad z mé reakce jasné. Věřím že to tam vidíš :-)

    OdpovědětVymazat
  19. Vojtěch Varyš1. dubna 2015 15:52

    páč touha po moci a setrvávání na jednom místě a ve stejné funkci je typická pouze pro politiky. a já doufám, že nikdo z českých divadelních ředitelů pořád ještě není Vlaidmir Putin. a obecně, nedovedu si představit člověka, který sám od sebe chce a se stejnou energií a mírou nápadů dělá tutéž práci na tomtéž místě s týmiž lidmi už dvacet let. tak to prostě nefunguje.

    ke zmínce o autorských divadlech a spol.: jsem přesvědčen, že město jako Praha má mít cca- 4-5 divadel, jež zřizuje, financuje a průběžně personálně obměňuje, nezávislých či soukromých subjektů, mezi něž řadím i všechny tzv. autorské projetky může být kolik chce a ve svobodné soutěži se mohou ucházet o granty. Vosto5 je normální bulvární zájezdovka.

    je symptomatické, že zmiňuješ Mošu - je to nepochybně velmi úspěšný divadelní ředitel, s tím malým háčkem, že už léta vede komerční divadlo, jež má být z principu soukromé. co je v tom za veřejnou službu?

    stejěn tak Ladislav Zeman, který si z HK (divadla i festivalu) udělal dobře výnosné samoděržaví, přičemž (občasné) umělecké úspěchy před sebe stavěl coby štít, aby nebyl jakkoli ohrožen.

    OdpovědětVymazat
  20. Vladimír Hulec1. dubna 2015 17:28

    Ad Zeman
    - ukaž mi umělecky úspěšnějšího ředitele oblastního divadla u nás, Samoděržaví Nesamoděržaví (nevím, jak jsi na to přišel).

    Ad. Nedovedu si představit člověka...
    - právě Hana Burešová s Janem Bornou a jejich tým jsou dobrým příkladem onoho "člověka". Jen pro dvacet let stejné kritiky už nejsou novátorští. Jejich styl a přístup je však stále umělecky živý, nefosilní a v rámci českého divadla tohoto směru těžko zastupitelný. Obodbně dlouhé bylo umělecké šéfování Dejvického divadla Miroslavem Krobotem (od r. 1996), které by klidně - bez ztráty kvality - mohlo pokračovat. A je velká škoda, že nebylo umožněno pokračovat v kontinuální práci Petru Léblovi (Osudem) či D. D. Pařízkovi (Magistrátem).

    Ad. Vosto5 + Moša
    - no comment. Taková diskuse by byla už o něčem jiném. Oba příklady jsem uvedl pouze jako pars pro toto.

    OdpovědětVymazat
  21. Martin Švejda1. dubna 2015 22:30

    Já myslím, že v tom je ten jeden z hlavních problémů: házet všechny ty na jednom místě dlouho působící - Miroslava Krobota, Hanu Burešovou, Jana Bornu, Vladimíra Procházku či Zdenka Pecháčka - do jednoho pytle a nerozlišovat. Nezkoumat, jaké to jejich fungování má/mělo vlastně průběh. A pak bys zjistil, že jinak tomu bylo či je v Dejvicích (kde si Krobot cíleně kladl "nové výzvy"), jinak v Dlouhé (kde k nějakému viditelnému "rozrušování" zaběhnutého stylu nedochází) a jinak třeba v Činoherním klubu (kde to zvláště v poslední době, jak jste o tom i sami psali, jde už tak nějak samospádem). Obecně ale souhlasím s tím, co píše VV: "nedovedu si představit člověka, který sám od sebe chce a se stejnou energií a mírou nápadů dělá tutéž práci na tomtéž místě s týmiž lidmi už dvacet let. tak to prostě nefunguje."

    OdpovědětVymazat
  22. Vladimír Hulec2. dubna 2015 4:12

    Já si ty lidi představit dokážu - dokladem budiž šéfování Ondřeje Hraba Archy, Jana Koláře Divadelních novin, Karla Krále Světa a divadla. A mohl bych v divadelním světě pokračovat, od redaktorů SaDu a DN (včetně sebe) přes herce v mnoha divadlech či pracovníky Divadelního ústavu a pedagogy divadelních škol po - třeba - Natašu Zichovou na MK. Upozorňuju, že nemyslím, že je to špatně! Je třeba vždy znát konkrétní situaci a nedávat všechny do onoho "jednoho pytle".
    Tím ale začíná Tvá glosa, Martine, nebo ne?

    OdpovědětVymazat
  23. Martin Švejda2. dubna 2015 13:52

    No vida, takže jsme u tohoto příspěvku dospěli k takovému pěknému konstruktivnímu závěru: budeme práci jednoho každého zvažovat zvlášť a nereagovat ad hominem, nýbrž pro svá tvrzení snášet konkrétní důkazy.(Tahle stať byla přeci jakýmsi zobecněním; toho, co jsem např. já uvedl v recenzích Slečny Jairové v SADu 5/2013 nebo Mnoha povyku pro nic v Lidových novinách 15.4.2014 a Vladimír M. ve zdejší glose Lidské tragikomedie, kterou zajisté rozvede v příštích Divadelních novinách.)
    V čem se vlastně lišil průběh téhle diskuse od té, kterou jste u Vás vedli nad Činoherním klubem - s "výkopem" Dominika Melichara, neadekvátní (hysterickou) protireakcí-dopisem Vladimíra Procházka a následným, již věcnějším probráním v šestce Divadelek? Myslím, že v ničem.
    A příště se můžeme bavit třeba o O. Hrabovi, o Dejvicích (až předvedou "Zásek") a nebo o Minoru, ne?

    OdpovědětVymazat
  24. Vojtěch Varyš2. dubna 2015 22:35

    no nevim, Dejvice jsou umělecky mrtvá scéna, Kolář vlastní egocentričností Divadelní noviny skoro zničil, Archa je trapnej kulturák.

    A Pařízek by bejval v Komedii skončil jako každej rozumnej člověk sám od seb, jen o dva roky později. Takže žádnej magistrát.

    OdpovědětVymazat
  25. Vladimír Hulec3. dubna 2015 2:47

    OK,
    ale někteří i Tvým sítem procházejí. Tedy výjimky existují.

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme