Další dvě pražská představení Buranteatru nabídla docela zajímavý kontrast. V úterý „stará parta“ s osvědčeným a úspěšným Skleněným zvěřincem, ve středu „noví Burani“ se Služkami.
Zvěřinec jsem viděl už před sedmi lety a byl to jeden ze série silných titulů, kterými se tahle na první pohled nenápadná skupinka razantně prosadila na můj soukromý seznam divadel, která stojí za to sledovat pravidelně. Od premiéry sice účinkující viditelně zestárli, což je v případě trojice věkově jasně určených - dospívajících - postav trochu legrační, ale všichni pořád hrají s viditelnou chutí a velmi suverénně.
Místy snad až příliš. Vzpomínky jsou ošidné, ale nemohl jsem se zbavit dojmu že „tehdy“ se na okázalý a místy i trochu prvoplánový efekt zdaleka netlačilo tak silně jako tentokrát. Ale i tak, hra je to výborná, snesla i aktualizaci (trochu zbytečnou a co do řady reálií skřípající) a představení se i po letech dalo sledovat s potěšením. Jinými slovy: divadlo, ve kterém všichni velmi dobře vědí, o co jde, vědí „jak na to“ a svému publiku dokážou s rutinovanou jistotou naservírovat přesně to, co od nich očekává.
Se Služkami to bylo něco úplně jiného. S obtížnou Genetovou hrou si režisérka ani herci viditelně rady nevěděli. Respektive, nepochybuji o tom, že teoreticky bylo všem jasné, že pracují s nerealistickým temným textem, plným nejasných náznaků, nesrozumitelných her a skrytého napětí – jenže na jevišti se z toho stalo jen nešikovné přeříkávání replik ve snaživě nijakých aranžích; bez napětí, bez erotiky, bez tajemna. Vše v okatě „absurdní“ a protivně sebestředné výpravě v podobě jednotně šedivé místnosti se šuplíky a nábytkem zasouvajícími se do zdi. Burani si vždy zakládali na tom, že jsou „herecké“ divadlo, a tak je obzvláště na pováženou, že alespoň trochu na zajímavosti získaly Služky pouze ve střední pasáži, když se na scéně objevila Madam v podání Kateřiny Dostálové (tedy herečky ze „staré party“). Jinak to celé vyhlíželo jako vcelku zaměnitelná amatérská inscenace, která by nejspíš neudělala moc velkou slávu ani na právě probíhajícím Hronově. Pokud chce nová generace udržet dobrou značku Buranteatru i do budoucna, má před sebou spoustu práce s hledáním vlastní tváře.
více informací o inscenaci zde
foto: Petr Chodura
Zvěřinec jsem viděl už před sedmi lety a byl to jeden ze série silných titulů, kterými se tahle na první pohled nenápadná skupinka razantně prosadila na můj soukromý seznam divadel, která stojí za to sledovat pravidelně. Od premiéry sice účinkující viditelně zestárli, což je v případě trojice věkově jasně určených - dospívajících - postav trochu legrační, ale všichni pořád hrají s viditelnou chutí a velmi suverénně.
Místy snad až příliš. Vzpomínky jsou ošidné, ale nemohl jsem se zbavit dojmu že „tehdy“ se na okázalý a místy i trochu prvoplánový efekt zdaleka netlačilo tak silně jako tentokrát. Ale i tak, hra je to výborná, snesla i aktualizaci (trochu zbytečnou a co do řady reálií skřípající) a představení se i po letech dalo sledovat s potěšením. Jinými slovy: divadlo, ve kterém všichni velmi dobře vědí, o co jde, vědí „jak na to“ a svému publiku dokážou s rutinovanou jistotou naservírovat přesně to, co od nich očekává.
Se Služkami to bylo něco úplně jiného. S obtížnou Genetovou hrou si režisérka ani herci viditelně rady nevěděli. Respektive, nepochybuji o tom, že teoreticky bylo všem jasné, že pracují s nerealistickým temným textem, plným nejasných náznaků, nesrozumitelných her a skrytého napětí – jenže na jevišti se z toho stalo jen nešikovné přeříkávání replik ve snaživě nijakých aranžích; bez napětí, bez erotiky, bez tajemna. Vše v okatě „absurdní“ a protivně sebestředné výpravě v podobě jednotně šedivé místnosti se šuplíky a nábytkem zasouvajícími se do zdi. Burani si vždy zakládali na tom, že jsou „herecké“ divadlo, a tak je obzvláště na pováženou, že alespoň trochu na zajímavosti získaly Služky pouze ve střední pasáži, když se na scéně objevila Madam v podání Kateřiny Dostálové (tedy herečky ze „staré party“). Jinak to celé vyhlíželo jako vcelku zaměnitelná amatérská inscenace, která by nejspíš neudělala moc velkou slávu ani na právě probíhajícím Hronově. Pokud chce nová generace udržet dobrou značku Buranteatru i do budoucna, má před sebou spoustu práce s hledáním vlastní tváře.
více informací o inscenaci zde
foto: Petr Chodura
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme