Tak už jen úplně stručný dodatek na téma „nový Buranteatr“. Včerejší Šlabikář bohužel ani trochu nenapravil více než rozpačitý dojem z předchozích dvou inscenací. Další amatérsky působící kousek, tentokrát ve stylu ambiciózního zuškovského recitačního pásma. Jasně, velké téma: od naivního dětství k deziluzi života, ale hraje se bez jiskry, bez nápadu, zato s únavně nadbytečným bubeníkem, vytrvalým poponášením židlí, vespolným přebíháním jevištěm sem a tam a všemi dalším obvyklými nešvary tohoto nehezkého subžánru. Alžběta Vaculčiaková hezky zpívala, jiné pozitivum mě v tuto chvíli jaksi nenapadá.
více informací o inscenaci zde
více informací o inscenaci zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme