čtvrtek 6. prosince 2018

Mikulka: Absolutno – kabaret o konci světa (Dejvické divadlo)

Továrna na bezradnost


Sdělení Čapkovy dystopie Továrna na absolutno není v jádru zas tak komplikované: když se omylem podaří vypustit do světa Boha (nebo jakési nejvyšší duchovno), může to být zázračné, ale taky hodně nebezpečné. Každý má totiž svého vlastního Boha a od jeho absolutního přijetí není daleko k nemilosrdnému potírání těch, kteří to vidí odlišně. Hostující režisérka Anna Davidová (dříve Petrželková) sice toto vyznění víceméně zachovává, ale zároveň jej balí do nepřehledné a nesourodé změti výstupů, které dohromady působí spíš bezradně, než odlehčeně nebo dokonce „kabaretně“.



V inscenaci se sešla řada výborných herců, takže se tu objeví dost výstupů, které jsou samy o sobě velmi povedené. Třeba hned úvodní duet Anny Schmidtmajerové a Simony Babčákové, která nesměle oznamuje, že je druhým vtělením Krista. Nebo téměř montypythonovsky absurdní vatikánská scénka, v níž se papež a několik jeptišek mátožně snaží „odvázat“, aby byla katolická církev více sexy a mohla tak konkurovat nástupu nového duchovna.



Jenže to jsou jen jednotlivosti, utopené mezi pramálo invenčními muzikálovými čísly a scénkami působícími naopak zcela postradatelně. Ty se velmi volně odrážejí od Čapkova románu a zároveň se poněkud těžkopádně snaží „nastavit zrcadlo“ současnému světu. Vystřídá se přitom spousta bizarně efektních kostýmů, ozývá se původní hudba Ivana Achera i pochybné italské a jiné popové hity, žertovně se diskutuje o kvantové fyzice, scéna se zářivě blyští, kouř čmoudí – a všechno se to nevalným tempem valí tak trochu odnikud nikam.



V závěru se překvapivě (protože takřka bez opory v předchozím dění) uzavře i onen v úvodu nastavený rámec, ironicky přepjatý, ale míněný nejspíš docela vážně: Simona Babčáková jako vtělený Ježíš vyžene z válkou zničeného světa ďábla, který se předtím proplétal dějem jako ta úplně nejstříbrnější a nejkřiklavější figurka, rádce, ponoukač, televizní moderátor a pokleslý zpěvák. Takže vlastně happy end. Nesoudržnou inscenaci to už ale nezachrání - převažuje pocit, že se tu hodinu a půl poněkud nadarmo plýtvalo energií i schopnostmi celé řady nepochybně kvalitních divadelníků.

více informací o zde
foto Hynek Glos
o inscenaci jsem mluvil 20. 12 v pořadu Mozaika ČRO Vltava (k poslechu zde mezi 18:29 a 26:21)


Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme