Švejda: Kráska a zvíře (Národní divadlo)

První a poslední dramatický moment Špinarovy inscenace Kráska a zvíře nastane zhruba po hodině, když Zvíře vyzve Krásku, aby se na něj podívala. Jinak ale spíš než divadlo připomíná inscenace vizuální show, sled scénograficky efektních obrazů, které chladně, nezúčastněně předvádějí, nebo lépe řečeno demonstrují dějově vykastrovanou pohádku. Špinar scénicky oslňuje - ale kde zůstal příběh, na který by se diváci (má jít přitom o rodinné představení) mohli nějak napojit? Jde o skořápku bez obsahu.

To, jak je Špinarův přístup kontraproduktivní, nejlépe dosvědčuje pojetí Zvířete. Jde o impozantně hororovou stvůru, trochu zombie, trochu Střihorukého Edwarda, chodící na chůdách a mluvící zvukově zkresleným, přeboostrovaným hlasem. I s přihlédnutím k tomu, že jej hraje jeden z profesně nejdisponovanějších českých herců David Prachař, vyvolává takové pojetí jednak dojem až nechtěné parodie, a jednak: z takto monstrózně pojatého Zvířete vyprchalo jakékoli tajemství, poezie. Zůstal jen onen "obal".

Premiéra 10. ledna 2022 (glosu jsem napsal po zhlédnutí předpremiéry, ale vzhledem k tomu, že jde kvůli nemoci o na poslední chvíli odloženou prosincovou premiéru a předpremiér bylo z provozních důvodů víc, nepovažuji to za nefér).
Více informací o inscenaci zde.  
Foto Petr Neubert