Dubský: Víkend (Divadlo v Dlouhé)

Nejsem fanouškem polopatismu na jevišti, ale u novinky Divadla v Dlouhé bych větší diváckou vstřícnost uvítal, musím totiž přiznat, že se mi příliš nepodařilo rozklíčovat, co mi chtěli tvůrci říct. Jistě, inscenace uměleckého šéfa Dlouhé Ivana Buraje se dotýká řady nosných témat, jako jsou mezigenerační konflikty, rodinné vztahy, nárosnostní otázky (konkrétně česko-slovenské vztahy) či polarizace společnosti. Jenže kolem těchto motivů krouží natolik nezřetelně, že mi z toho žádné podstatnější sdělení nevycházelo. (O inscenaci píše na Nadivadle i Vladimír Mikulka - zde)

Začátek přitom vypadá docela nadějně, pod všedními až banálními dialogy je cítit cosi nevyřčeného, lehce surreálná atmosféra pomáhá budovat napětí. Postupem času ovšem pomalé tempo (s nímž mám u Burajových inscenací problém opakovaně) napětí rozředí. Hororové prvky, jež vnáší do inscenace sympatickou bizarnost, nejsou natolik dominantní, aby se divák mohl bavit alespoň touto příběhovou linkou.

Charaktery pětice postav jsou jen zlehka načrtnuty, což lze pochopit, Buraj se evidentně nesnažil vytvořit psychologické drama, ale třeba postava společensky uvědomělé matky Pavlíny (Marie Turková) mi přišla napsaná vyloženě stereotypně, což naštěstí Turková zachraňovala živelným hereckým projevem. Nejlépe z toho vycházel slovenský otec Richard v tlumeném podání Adriana Jastrabana, jemuž se podařilo udržovat záhadnost otcovské figury.

Možná by inscenace lépe vyzněla v komornějším prostoru s diváky na jevišti, jako je uváděna Vegetariánka z loňské sezony. Určitě by pak dávala větší smysl i hyperrealistická scéna Antonína Šilara a Niny Feriancové, která mi přišla trochu nevyužitá.


LUKÁŠ DUBSKÝ

více informací zde
foto Patrik Borecky