Lidé na československé kře
Česko-slovenskost je jedním z charakteristických rysů Divadla v Dlouhé po celou dobu jeho existence. Nová inscenace Ivana Buraje si ji nyní bere za hlavní téma: co všechno se stane, když za mladou Slovenkou, žijící v Praze banální „korporátní život“, přijedou rodiče odkudsi od Trenčína a na společné večeři se setkají s jejím přítelem a jeho matkou.
V Burajově interpretaci to samozřejmě není přímočará konverzační legrácka na téma jazykových a povahových odlišností a klišé (na obé sice dojde, ale jen okrajově). Víkend se snaží ohledávat řadu hlubších a hůře uchopitelných témat, nejen ćesko-slovenských, ale také generačních a - dejme tomu - světonázorových. Jen máloco je ovšem vyřčeno naplno, všední frustrace a nedorozumění představují pouhou špičku příslovečného ledovce, jehož hrozivé obrysy lze pod kalnou hladinou sotva tušit.
Potud dobře vyhlížející záměry, alespoň jak se mi je dařilo z inscenace odečítat. Jiná věc je, že mě představení v podstatě minulo. Sledoval jsem s větším či menším zájmem co se na scéně odehrává, snažil jsem se dávat si dohromady více či méně nápadné narážky, pokoušel jsem se zahlédnout onen zmíněný ledovec - jenže málo platné, po stránce inscenační, herecké ani tematické nedošlo na nic, co by mě opravdu zaujalo, neřku-li vtáhlo nebo alespoň úplně jednoduše bavilo. (Což je, mimochodem, moje opakovaná zkušenost s inscenacemi Ivana Buraje, takže to nejspíš nebude náhoda.)
Některé postavy vyhlížely zajímavěji, především tajemný a podivně zpomalený národovecký otec, který se mění v upíra (jeho absurdní deathmetalový song byl asi nejlepším momentem večera). Jiné se zdály nahozené dost prvoplánově, typicky obě matky, užvaněná slovenská mamina a česká manažerka, přezíravě sebevědomá hlasatelka správných postojů. A konečně, dcera i syn působili natolik nevýrazně, že vlastně ani nevím, co o nich napsat. Zbývá ještě dodat, že to celé to skončilo ve vykloubeně snové atmosféře jakýmsi vyslyšením „volání krve“. Pokud jsem to tedy správně pochopil. A pokud nepochopil, taky dobře, tajemná neuchopitelnost a interpretační nejednoznačnost zde byly evidentním záměrem.
VLADIMÍR MIKULKA
více informací zde
foto web Divadla v Dlouhé
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme