Švejda: Pýcha a předsudek (Národní divadlo)

Špinarův dekonstruující přístup - zkomediálňování (až zgroteskňování) a ironizování postav, antiiluzivní prvky (mikrofony, vystupování herců z postav a mluvení o nich ve třetí osobě) apod. - jako by měl, zdá se mi, učinit tématem inscenace - samu ironii. To, jak tato ironie vytváří protivenství, jak se stává překážkou pro "potkání se" postav. Na nic jiného jsem, přiznám se, nepřišel.

Mikulka: Něco za něco (Aréna Ostrava)

Standardy  po česku

Jakub Škorpil tu před několika dny označil Ostermeierova Hamleta za „standardní inscenaci standardního divadla“. Pak upřesnil, že měl mysli „standard moderního evropského divadla“. Nemyslím, že je to moc šťastné nálepkování, když si ale z německého festivalu odskočíte na festiválek Ostrava v Praze a uvidíte Shakespeara po česku, začne se to všechno jevit v trochu jiném světle.

Škorpil: The Situation (Gorki Theater Berlin - PDFNJ)

Mám rád ironické inscenace. A jsem přesvědčený, že The Situation je jedna z nich. Na první pohled taková lehká sluníčkářská zábava.

Škorpil: Kameny zmizelých (Badisches Staatstheater Karlsruhe - PDFNJ)

Vídávám ty destičky zasazené do chodníku cestou domů, cestou do práce, s dětmi do školy… a čtu si ta jména a data a říkám si, kdo asi ti lidé byli. A dokonce mne díky nim kdysi napadlo, jaké by to asi bylo, kdyby všichni moji – s odpuštěním – neárijští známí náhle někam zmizeli. Proč to píšu? Proto, abych po následujících řádcích nevypadal jako tak děsivý necita.
V Německu žili Židé a nacisté s nimi krutě zatočili. To jsem věděl, než jsem do Archy přišel a neodcházel jsem o moc bohatší.

Mikulka: Kameny zmizelých (Badisches Staatstheater Karlsruhe - PDFNJ)

Pohodlně nepohodlné divadlo

V proslovu před začátkem představení Ondřej Hrab varoval diváky, že v sále budou nepohodlné sedačky – a dodal, že je to tak správně, protože divadlo má být nepohodlné. A taky, že dnes večer uvidíme představení, které nepohodlné zaručeně bude. Pravda to ovšem byla jen napůl: ohledně sedaček bylo varování zcela na místě (své učinila i dvouapůlhodinová stopáž), samotné divadlo ovšem bylo naopak velmi pohodlné, bezpečné a krotké. Alespoň v té míře, jak může být pohodlné, bezpečné a krotké dokumentární divadlo pojednávající o perzekuci židovských divadelníků v nacistickém Německu.

Škorpil: Hamlet (Schaubühne Berlin - PDFNJ)

„Standardní inscenace standardního souboru.“ – těmito slovy kdysi profesor Lukeš uvedl v Plzni představení Closer v podání Royal National Theatre. Na Ostremeierově Hamletovi jsem na ně hodně vzpomínal.

Etlíková: The Notebook (Forced Entertainment - Festival Akcent - Divadlo Archa)

Forced Entertainment vs. MeetFactory

Tlak situace může v některých případech nepozorovaně proměnit kohokoli v krutého a osamělého zoufalce. Množství interpretací prvního dílu románové trilogie Agoty Kristóf nazvaného Velký sešit potvrzuje, že je důležité pokoušet se pochopit, jak taková proměna vzniká. Sama jsem se v případě The Notebook od skupiny Forced Entertainment na divadle setkala s Velkým sešitem už potřetí za poslední dva roky.

Mikulka: Hamlet (Schaubühne Berlin - PDFNJ)

Ostermeierův Hamlet bezezbytku naplnil pověst, která mu předcházela: je to opravdu „velká“ inscenace. Zároveň je to Hamlet až nečekaně intimní, nepolitický, nestátní, soustředí se téměř výhradně na dánského prince a jeho problémy se sebou samým i se světem, který ho obklopuje. Jistě není náhodou, že proslulé „být či nebýt“ zazní hned v úplném začátku - a pak ještě dvakrát.

Etlíková: Máta (Divadlo Archa - Festival Akcent)

Co vlastně říct?

Před dvěma lety uvízla Olja Michaljuk náhodou uprostřed donbaské okupované oblasti. Na základě dojmů z této události vytvořila inscenaci Máta, která připomíná deník plný nesouvislých poznámek. Je to koláž projekcí, jež autorka komentuje během představení jen sporadicky - a dokonce skoro beze slov, prostřednicitvím konceptuálních maleb křídou na tabuli.

Mikulka: Kreml z cukru (Divadlo Józsefa Katony, Strašnické divadlo - festival Naostro)

Hned na úvod: je velmi potěšující, že se do Strašnického divadla podařilo přivézt Divadlo Józsefa Katony, jeden z nejznámějších maďarských souborů. Mimochodem, festival maďarského divadla Naostro je po „polském“ Palm Off Festu další na první pohled nenápadnou akcí, která nabízí nezpochybnitelně respektuhodné hosty. Jen tak dál, je skvělé, že se za „německý festival“, vlajkovou loď akcí tohoto typu, začínají řadit další plavidla.