neděle 20. listopadu 2016

Etlíková: The Notebook (Forced Entertainment - Festival Akcent - Divadlo Archa)

Forced Entertainment vs. MeetFactory


Tlak situace může v některých případech nepozorovaně proměnit kohokoli v krutého a osamělého zoufalce. Množství interpretací prvního dílu románové trilogie Agoty Kristóf nazvaného Velký sešit potvrzuje, že je důležité pokoušet se pochopit, jak taková proměna vzniká. Sama jsem se v případě The Notebook od skupiny Forced Entertainment na divadle setkala s Velkým sešitem už potřetí za poslední dva roky.

Inscenace Veľký Zošit Jána Luterána v nitranském Divadle Andreja Bagára nemá s The Notebook mnoho společného. Zobrazuje postavy přímo při jednání a rozmluvách s okolím. Tomu se The Notebook a Třetí Lež, kterou uvádí pražská MeetFactory, záměrně vyhýbají. V očích diváků tak do jisté míry oddělují postavy od jejich krutého chování.

Výtvarně stylizované monodrama Třetí Lež v režii Aleše Čermáka zachycuje hlavně atmosféru prostředí, v němž jsou bratři uvěznění jako v pavoučí síti. Nelze žít v tomto světě a současně dávat najevo emoce. Jakýsi neviditelný mechanismus si žádá, aby byla všechna gesta věcná a měla snadno rozpoznatelný, banální účel. Když chce Jakub Gottwald, který zde ztělesňuje oba bratry, vyjádřit například smutek, skloní (sklesle?) hlavu k mikrofonu, do něhož vzápětí začne mluvit, aby to vypadalo, jako že v tomto gestu možná žádná emoce nikdy nebyla. Pouze skrze vyprávění mohou diváci sledovat, jak se vynucená citová zdrženlivost postupně vpíjí do nitra postav, a ty ztrácejí empatii.



Režisér skupiny Forced Entertainment Tim Etchells se spoléhá na vyprávění ještě více - Robin Arthur a Richard Lowdon své repliky od začátku do konce dvouhodinového představení čtou. Všechny jejich minimalistické akce (změny intonace, mluvení unisono, nebo drobné pohyby po strohé scéně) chlapce ukazují se sympatií. Když se diváci z vyprávění dozvídají, že  postavy málem chladnokrevně zabily služku, protože se vysmála vězňům z koncentračních táborů, vidí pouze dva přestárle vyhlížející kluky, kteří se cítí v bezpečí ve vzájemné blízkosti, celkově působí spíš naivně a jejich asociálnost budí úsměv. I v tomto případě je patrné, že za sílící citovou apatičnost postav může situace.



Přestože mají obě inscenace velmi chytrou koncepci a nabízejí i precizní herecké výkony, ani jedna z nich mne nestrhla k napjatému sledování vývoje událostí. Často jsem ztrácela napojení a nedokázala v představení vidět víc než pouhé naplnění úkolu, jak přenést pověstný odosobněný jazyk Agoty Kristóf na jeviště. U Třetí lži to ale částečně vykompenzovala výtvarná a herecká vynalézavost – na rozdíl od nekompromisně úsporného představení The Notebook.

více informací o festivalu zde
foto archiv MeetFactory, Tim Etchells

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme