Mikulka: Sen noci svatojánské (Letní shakespearovské slavnosti)

Kolegové to tentokrát skoro všechno oddřeli za mně: s většinou toho, co o Snu noci svatojánské píší Martin Švejda a Eva Kyselová nelze než souhlasit. Z jednoho důvodu ale mám sklon se na skutrovský Sen dívat o něco vlídněji než oni: před třemi měsíci jsem viděl v ABC Sen čarovné noci a laťku jsem měl díky tomu nastavenou proklatě nízko. Dokonce i ti otravní a zbyteční potetovaní elfové z Hradu byli mnohem (mnohem!) lepší než dívenky, které v ABC snaživě potřásaly ňadry ve stříbrných podprsenkách. A když si pak k tomu jeden ještě navíc znovu přečte článek tamní dramaturgyně Věry Maškové (viz níže), ve kterém sice zmateně, ale o to sebevědoměji obhajuje konzervativní komerci v dotovaných divadlech typu MDP, jeví se hradní produkce téměř jako odvážná divadelní moderna.

A vlastně ještě jedno pozorování. První polovinu jsem strávil na schodech, zatímco ve druhé jsem přeběhl na pohodlnější volné sedadlo ve VIPácké druhé řadě. A z větší dálky to kupodivu bylo mnohem (mnohem!) lepší. Nejenže z odstupu lépe hrál prostor (který byl jedním z plusů celé produkce), ale herci zjevně musí tlačit na pilu tak, aby všechno bylo přijatelně slyšet a vidět i dozadu. Takže zblízka bylo intenzity až příliš. I když ta závěrečná řemeslnická scéna by asi byla stejně hloupá z libovolné vzdálenosti.

Recenze vyšla v Respektu 30/2013

A ten povedený článek pro potěchu masochistů přikládám...