Varyš: Dvakrát Tejnorová (Edge + Kniha o plánu)

Z Edge jsem měl strach a upřímně, nebýt to na festivalu, normálně bych na to asi nešel. K těmto formám dokumentárního/komunitního divadla/grantového projektu zachovávám četné předsudky. Pořád si nemyslím, že úplně neprávem, protože právě na festivalech vidím podobných kousků dost a - ruku na srdce - pár už jich má na svědomí i Petra Tejnorová.

Edge je o partičce starých lidí, vesměs vysloužilých performerů, tanečníků a herců z různých středoevropských zemí včetně Maďarska a Polska (v hlavě se jako ozvěna opakuje "Visegrád, Visegrád..") Jejich vzpomínky, úryvky osobních příběhů, vnímání současné situace, když už jsou (ne všichni) z hlediska profese vyřízení. A lidsky vlastně taky, vztáhneme-li to na současné debaty o opomíjení stáří společností. Když (odhadem) devadesátiletý chlapík ve fraku odloží cylindr a udělá stojku na hlavě, je to prostě působivé. Striptýz jen o něco mladší baletky spojený s relativně vtipným monologem o vaginálním sólu je působivý poněkud méně: to je asi ta dějinná nespravedlnost. Do toho neuvěřitelně vtipný, cynický a drsný Ján Sedal, zřejmě největší devíza tohoto kousku.

Na konci to je i dojemné. Říkali tedy ti slovenští kolegové, co narozdíl ode mne mají srdce. Každopádně to byl silný zážitek s mnoha vtipnými monenty, který "stáří v současnosti" tematizuje mnohem lépe než různé diskuse a  dobře míněné apely.

Ještě před tím se dal na KioSKu vidět snímek Kniha o plánu, půlhodinový film, který natočila Petra Tejnorová s Lukášem Jiřičkou. Připomíná to trochu filmy Bély Tarra a trochu Perfektního člověka Jørgena Letha. V lese je malý asijský chlapec, který se oblékne do smokingu, prochází divočinou, loví zvěř, cituje z Mistra Suna hesla o povaze boje a provádí četné rutinní úkony pravého muže: oholí se břitvou, ubalí a vykouří si cigaretu, rozdělá oheň. Minimalistické, chytré, milé.