Hamlet jako horečnatý sen jednoho emo–mladíka, který je „Mr. Lonely“. Jako hororový příběh pošahaného, panoptikálního panovnického dvora. Daniel Špinar dal textu, jak se předpokládalo, moderní tvář. Vizuál sedmdesátých let minulého století (děj jsem viděl situovaný do nějaké jihoamerické diktatury té doby), vyprávění přímočaré (nahlížející za básnivou, lyrizující masku Shakespearovu), názorné/doslovné, nervní (ano, i na olizování plexiskla došlo); přibližně do scény Poloniova zabití pravidelně odlehčováno drobnými vtípky, poté už hlavně ukřičené a běsnící (což působilo poněkud únavně).
Škrty (zvláště po přestávce, kdy inscenace uhání k závěru poněkud střemhlav), slučování postav (chytře pojaté scény s herci a s hrobníky). Nebudeme-li se za každou cenu ptát, co vlastně chtěli tvůrci říct, jaký je jejich výklad Hamleta tady a teď, a postačí nám, že dnešním jazykem převyprávěli příběh, a učinili to vizuálně i co do navozování příslušných nálad působivě, budeme spokojeni. Takový chytlavý Hamlet pro mladé. To vlastně není málo.
Škrty (zvláště po přestávce, kdy inscenace uhání k závěru poněkud střemhlav), slučování postav (chytře pojaté scény s herci a s hrobníky). Nebudeme-li se za každou cenu ptát, co vlastně chtěli tvůrci říct, jaký je jejich výklad Hamleta tady a teď, a postačí nám, že dnešním jazykem převyprávěli příběh, a učinili to vizuálně i co do navozování příslušných nálad působivě, budeme spokojeni. Takový chytlavý Hamlet pro mladé. To vlastně není málo.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme