Vokáč: Činoherní Krym

Tak, a je hotovo. Činoherák padl, ať žije Činoherák! Tedy ten nový, nepřekážející, konformní, vyhovující normám měšťanského vkusu. Ano, pokorná příspěvkovka, střežená přísným zrakem charakterních kulturních funkcionářů z magistrátu, jejíhož ředitele vybere renomovaná kulturní a auditorská „castingovka“, bude! Absurdit jsme zažili v této kauze nepočítaně, a ústečtí politici jsou politicky stejně mazaní a šikovní jako báťuška Putin. 

Vědí totiž, že stejně jako se Evropa a USA nakonec smíří s anexí Krymu a jeho připojením k zemi, kde zítra znamená včera, tak i čas pozvolna zahladí stopy likvidace Činoherního studia v Ústí. Lidé zapomenou, novináři se přestanou zajímat a všichni se spořádaně a v klidu vrátíme ke své poctivé práci. Pak už stačí pár oslavných zpráv o novém divadelním činoherním kolektivu do místního zpravodaje, zřízení divadelně-dramaturgické rady pro posuzování vhodnosti repertoáru a kádrových profilů umělců nového divadla (vzpomeňme na cenzurní a kádrovací komisi z 50. let), a je to posichrovaný. Občané města dostanou to správné umění a nebudou muset na diskuzních fórech psát, že nedají už ani korunu ze svých daní na nějaké kejklíře a komedianty, kteří beztak v divadle bydlí za pětikačku, chlastají, a kdo ví, co ještě se tam děje!

Dýchla na vás minulost? Bez přehánění, nejsme daleko. Už jen když slyšíte fráze o záchraně Činoheráku z úst předsedy správní rady, který současné divadlo v nynější podobě pomohl zrušit. Jistě, správní rada a zaměstnanci se často dostávají do sporů a bývá mezi nimi napětí, ale její členové by měli být divadlu silnou podporou a pilně pracovat na tom, aby získali prostředky nezbytné k jejímu poslání a fungování. To nemám ze své hlavy, ale cituji Michaela Kaisera, slavného prezidenta uměleckého Centra J.F.Kennedyho ve Washingtonu a jeho knihu Strategické plánování v umění. Doufám, že všichni kdo aspirují na funkci ve správní radě umělecké organizace, jeho závěry znají a snaží se je v dobré víře realizovat a podle nich rozhodovat.

Jedno „odvážné“ rozhodnutí a jednoznačný postoj k celé situaci již ukázalo Ministerstvo kultury, které ve svém posledním prohlášení z 26. 2. 2014 deklarovalo, že nebude do situace nijak zasahovat, nepřiklání se k ani jedné straně a bude nestranným a nezaujatým zprostředkovatelem mezi oběma stranami. Chápu, koaliční smlouva asi nedovoluje více, ale není beznázorovost a absence jakýchkoliv postojů klasickým symbolem vyprázdněnosti naší politiky? Jaký je pak smysl státní instituce, která si bez mrknutí oka nechá zrušit čtyřicetiletou divadelní tradici? Jistě, formálně do toho nemá co mluvit, ale nějaké konkrétní stanovisko bychom si snad zasloužili?

A tak jediné, co můžeme na celém „převzetí“ ústeckého divadla do „správných rukou“ brát pozitivně, je občanská sounáležitost, množství diskusí, článků a akcí, kterou normalizace malého regionálního divadla vyvolala. Vysoké ocenění pak zcela jednoznačně zaslouží všichni členové divadla, kteří nepodlehli, udrželi si morální kredit a neposvětili svými kroky původně plánované, plíživé převzetí divadla, pomocí nenápadné změny financování. Chtěl bych vidět všechny ty zastupitele a radní, kteří káží o morálce, transparentnosti a klidné diskusi, kdyby ze dne na den skončili na dlažbě a bez práce. 

Tomáš Vokáč