středa 3. června 2015

Mikulka: Small Town Boy (Divadlo Letí)

Co mi tak během představení táhlo hlavou. Bez velké hierarchie.


Nenapadá mě nic, co je dnes a v „našich“ kruzích víc in, než se zastávat homosexuálů a brát se za jejich práva. Jen si zkuste mít něco proti. Základním dojmem z představení typu Small Town Boy se tak dost snadno může stát pocit protivně hysterického rozkopávání otevřených dveří.

Zhruba dvě třetiny představení se navzdory tomu hysterii docela obratně vyhýbaly a dokázaly šikovně balancovat na hraně vážnosti a sebeironie.

Ani jeden z odstrašujících „špatných“ výroků o homosexuálech (přetištěných v programu) se mi nezdál tak beznadějně pitomý, jako závěrečný monolog o obraně „mého lidu“, ve kterém se zmateně semelou podstatné body s trivialitami, upachtěnou ironií, ideologizujícími zkratkami i s vyloženými bláboly. Tím hůř, že tady už bohužel došlo i na rozjitřené podání s planoucíma očima zabodnutýma do diváků.



Málokteré inscenaci pomohou tři konce. Nepomohly ani tentokrát.

Erika Stárková výborně zpívá. Fakt výborně.

Jako zpěvák nebyl marný ani Jiří Böhm .

Erika Stárková měla ze všech čtyř účinkujících největší puzení vše ironizovat, shazovat a dopouštět se všelijakých nesouřadných legrácek. Pokud někdo chtěl brát představení úplně vážně, musela mu asi pěkně lézt na nervy. Za sebe hrdě přiznávám, že mě právě tohle bavilo ze všeho nejvíc. Scéna, ve které si starší mocná Evropanka (chápu dobře, že to měla být Angela Merkelová?) platí nešťastného východoevropského gigola, aby hrál „nezkaženého chlapa“ a týral jí dle vzoru Padesáti odstínů šedi, byla skutečně veselá.

Malý coming out: je mi nepříjemné, když se muži na jevišti (nebo na ulici) osahávají a líbají; není mi to ostatně extra příjemné ani u smíšených párů. Bojovná homopředstavení jako Small Town Boy tuhle nechuť ještě zhoršují, protože navozují dojem (doufám, že nesprávný), že všichni gayové berou svou sexuální orientaci stejně ideologicky jako ti divadelní. Je mi líto, pánové.

Více informací o inscenaci zde 
Fotka pochází z Facebooku Letí

2 komentáře :

  1. Barbora Havlová14. června 2015 3:03

    Vážený pane Mikulko,
    na kolik inscenací typu "bojovného homopředstavení" můžete v současné době čtenáře pozvat?
    Dle mého názoru, a tady si zkusím "mít něco proti", nejde o žádnou ideologii, jen prostý boj za rovnoprávnost a úctu. Opravdu máte pocit, že je to pouze součást snahy být in? Vědomí o rovnoprávnosti všech lidí bez rozdílu by měl být v povědomí každého člověka. Názory jako tyto jen podporují bezdůvodnou averzi vůči neheterosexuální menšině.
    Když píšete, že Vám není příjemné, když se páry osahávají a líbají, napsal byste toto k inscenaci, kde se osahává a líbá heterosexuální pár? V této to zrovna nijak markantní nebylo.
    Myslím si, že v inscenaci postavena vyváženě mezi oněmi ironizujícími pasážemi i následným bojovně-angažovaným projevem. Do takového tématu se povětšinou pustí lidé, kterým to, pokud se jich to přímo netýká, není jedno. A v takovém případě se to neobejde bez zabarvení, názoru i možného poselství.
    S přáním pěkného dne
    Barbora Havlová

    OdpovědětVymazat
  2. Vážená paní (nebo slečno) Havlová,


    začnu zprostředka, protože se obávám, že jsem se nevyjádřil úplně přesně. Větu „Zkuste si mít něco proti“ jsem nemyslel jako výhrůžku typu „zkuste si mít něco proti tomu, co tady tvrdím“, ale právě naopak: „zkuste dnes vyslovit jakékoli výhrady proti tomu, když se bojuje za práva homosexuálů“. Zkuste se dnes Česku (a v kruzích, ve kterých se asi oba dva pohybujeme) přiznat, že je vám nepříjemné, když dva muži na jevišti hovoří o tom, jak si vylizovali podpaždí nebo kam si strkali prsty a kolik že těch prstů bylo (čímž Small Town Boy začíná). Je to paradox. Autor sice pateticky vykresluje homosexuály jako utlačované obětí, kterým touží ubližovat celý svět, ale stejně se nemohu zbavit dojmu, že atmosféra kolem mne je taková, že je mnohem těžší napsat něco jako „tohle si snad raději nechte pro sebe“ než se tvářit dokonale korektně a tolerantně. Uznávám, je to jen pocit, tvrdými sociologickými daty Vám to nedoložím. Pokud máte pocit, že takovýto můj malý coming out automaticky znamená „averzi vůči homosexuální menšině“, asi bych vás o opaku stejně nepřesvědčil.

    A co se týče toho, že jsou dnes homosexuální témata in jako máloco jiného, to přece není jen otázka toho, kolik se v Praze hraje takto laděných inscenací. Pokud bych Vám ale přesto měl doporučit nějaké divadlo, zkuste třeba nedávno premiérovanou Špinarovu inscenaci Z mrtvého domu v Národním divadle.

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme