Mikulka: Skupova Plzeň - sobota (Dům u jezera, Tria Fata)

Smrťácká Plzeň

 Tohle nemůže být náhoda. Po pátečním umírání morčete, Elvise a milovaného pejska surfuje Skupovka na smrťácké vlně i o víkendu. O výborném britském The Table (s umíráním Mojžíšovým) jsem s předstihem psal tady, následoval izraelský kabaret s ozvuky holocaustu a francouzská rakvičkárna o tom, jak si pro starou porodní bábu přijde smrt. To jsou mi věci. Děti, choďte na loutkové divadlo, dozvíte tam se spoustu užitečných věcí o tom, co vás čeká, ale dědečka s babičkou raději nechte doma, po třetím-čtvrtém představení by se už mohli cítit nesví.

Izraelský soubor Yael Rasooly zahrál v Pekle představení Dům u Jezera. Je to tak trochu pohádka, tak trochu kabaret, tak trochu Tři sestry a především tak trochu docela dost variace na Deník Anne Frankové. Neřekne se to úplně natvrdo, ale ta situace je jasná: tři děvčátka sedí schovaná kdesi doma, učí se hudbu, jazyky a správné mravy a zpívají písničky o tom, že až přijde krásný princ, jednu si vybere a ty zbývající dvě sežere příšerná jezerní obluda. Zvenčí se tu a tam ozývají výhrůžné zvuky, pochody, štěkání psů, zvuk odjíždějícího vlaku, střelba; děvčátka (a panenkovité loutky, do kterých se převtělují) vypadají občas dost vyděšeně, ale jinak je to celé roztomilé, veselé – a špatně to skončí. Smysl je jasný, stejně jako historie i emoce, které se za příběhem skrývají - ale nemohu si pomoci, úplně prudce mě to nezasáhlo. Všemožných klišé a až příliš chtěných kontrastů krutosti světa s dětskou roztomilostí bylo nějak moc. Když se to takhle napíše, bude to znít hnusně, ale od toho jsou tu kritici, aby občas říkali i hnusné věci: představení pojednávající o umírání morčete může být silnější, než představení o holocastu a umírání dětí. Téma není zárukou, je nutné opakovat až do omrzení.

Compagnie La Pendue vtrhla do Depa zostra s představením Tria Fata. One-man band (bicí, akordeon a klarinet najednou), svůdná smrtka a umírající žena, která chce naposledy převyprávět svůj příběh. A pak brutálně rakvičkářská scéna porodu, při kterém si loutka provádí sama na sobě císařský řez elektrickým nožem (znáte z okének s kebabem), secvakává si břicho kancelářskou sešívačkou, a teprve potom se plácne do čela, že někde na konci pupeční šňůry se přece musí houpat děcko. Ve druhé půlce už představení trochu zvážní a snaží se dobrat obecnějších pravd (bohužel tím poněkud oslabí původní bezohledně drastický šmrnc), ale i tak to bylo sympatické a velmi dobře zahrané loutkově-činoherně-hudební divadlo. 

Článek o Skupově Plzni 2015 vyjde v SADu 6/2015
Více informací o festivalu zde