Zhruba do půlky představení je Posedlost docela příjemné sledovat. Jednotlivé scénky na téma vztahu mužů a žen sice spolu příliš nesouvisí a vedle těch povedených se objevují i nápady úrovně poněkud středoškolské, ale řada výstupů nepostrádá sympaticky absurdní nebo cynický vtip. Dvoupatrová výprava je efektní a na Zábradlí to umějí hezky zahrát (tentokrát, vlastně už zase, září především Jana Plodková).
Jenže pak se definitivně ukáže, že to celé nikam nevede, že je to opravdu jen sled více či méně povedených scének. Z předvedeného materiálu by se dal nejspíš udělat skvělý půlhodinový televizní pořad, pro devadesátiminutovou inscenaci však chybí jak nápady, tak především jednotící smysl. A co hůř: jen stěží se lze bránit pochybnostem, jestli už zdejší metoda vytváření inscenací pomocí „kolektivní improvizace na téma“ nenarazila na svoje meze.
Recenze vyšla v SADu 3/2016
Více informací o inscenaci zde
foto KIVA
Jenže pak se definitivně ukáže, že to celé nikam nevede, že je to opravdu jen sled více či méně povedených scének. Z předvedeného materiálu by se dal nejspíš udělat skvělý půlhodinový televizní pořad, pro devadesátiminutovou inscenaci však chybí jak nápady, tak především jednotící smysl. A co hůř: jen stěží se lze bránit pochybnostem, jestli už zdejší metoda vytváření inscenací pomocí „kolektivní improvizace na téma“ nenarazila na svoje meze.
Recenze vyšla v SADu 3/2016
Více informací o inscenaci zde
foto KIVA
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme