Švejda: Ad Jan Vedral: Jsem vinohradofilní (Divadelní noviny 10/2016)

Nové číslo Divadelních novin (10/2016) uveřejnilo dva materiály, týkající se současného stavu Divadla na Vinohradech. Zatímco kulatý stůl Josefa Hermana s Janou Paterovou, Radmilou Hrdinovou a Vladimírem Justem zajímavě, ze všech možných stran ohledává problém "kulatého čtverce", s nímž se stávající vedení tohoto divadla potýká, rozhovor s dramaturgem Janem Vedralem (nutno odemknout heslem, uveřejněným v tištěném vydání) nabízí vskutku neuvěřitelné čtení. Pan profesor v něm vystupuje bezmála jako prototyp intelektuála z Havlových her, který je schopný se svými slovními piruetami ze všeho vylhat, najít pro cokoli nějaké zdůvodnění - jen aby se snad třeba neukázalo, že ta skutečná chyba se může skrývat v něm.
Vedral se snaží odpovědět na otázky, proč to na Vinohradech nejde zrovna tak, jak si při nástupu předsevzali, a nachází pro to tisíce důvodů. Samozřejmě jen v těch druhých. Proměnilo se postavení divadla ve společnosti, diváci v divadle vyhledávají především odpočinek, mají konzervativní vkus, jsou méně vzdělaní než ti bývalí, kritikové jsou zlí, frustrovaní a neproduktivní... aby nakonec dospěl k závěru, že model souborového divadla je vlastně asi už neudržitelný a dělat tedy "velkou činohru" není dost dobře možné.
Nejenže nejednou nemístně paušalizuje a neříká pravdu, nejenže jen tak obligátně stařecky nadává na dnešek, protože dříve to pochopitelně bylo lepší, on si především nepoloží tu kruciální otázku, jestli už se styl divadla, který dělá, esteticky dávno nepřežil, a jestli mýtický "vinohradský divák", kterého se tak pořád snaží oslovit, už se dávno neproměnil, nenašel si jiné adresy, na kterých nachází své uspokojení, a hrát tedy pro něj v tomto typu divadla je bez nadsázky trestuhodné plýtvání veřejnými penězi.
Všeobecně známou věc, že je třeba do vinohradského divadla pozvat divadelníky, kteří "velkou činohru" budou dělat jinak, současnými vyjadřovacími prorostředky, a kteří se budou snažit oslovit úplně jiný typ diváků než jaký na Vinohrady nyní chodí, bychom ale tomuto Eduardu Humlovi asi těžko vysvětlili.