středa 6. února 2013

Škorpil: Demo Demokracie (Studio Ypsilon)


Holičkovo Demo Demokracie připomíná v mnoha ohledech performance Jiřího Adámka. Také se zde pracuje s jazykem, který Holiček v přesně odměřovaných blocích nechává pětici herců improvizovaně i vázaně variovat, skládat a rozkládat. Je to sice místy poněkud mechanické s rychle čitelným „klíčem“, ale vždy vlastně alespoň trochu zábavné a – s odpuštěním - roztomilé.

Těžkou zkoušku pro diváky však představuje úvodní půlhodina strávená společným sledováním přímého přenosu zpráv TV Nova. Pro jen trochu inteligentního diváka (ale který jiný do Ypsilonky na Holička přijde?) je to čiré utrpení, které je opravdu k nepřečkání. Z herců, kteří v několika improvizacích na shlédnuté reagují, to navíc dělá „novácké diváky“. A to už je i trochu ideový problém. V Politickém kabaretu jsem oceňoval, že se Holiček s Tošovským nesmějí jen „těm zlým nahoře“. Tady ale jakoby je zastoupili „ti blbí dole“. S trochou zlomyslnosti by se pak poselství inscenace dalo číst i tak, je-li demokracie dobrá opravdu pro všechny.

Opět se tak vrací podle mého kardinální problém veškerého politického či angažovaného divadla. Jak opravdu zasáhnout, angažovat a politizovat ty, co divadla přijdou a ne jim jen umožnit se (pohodlně) vymezit vůči „těm venku“.

recenze vyjde v SADu

stránky inscenace zde

23 komentářů :

  1. Vladimír Hulec6. února 2013 3:57

    Jakube
    (trochu se ostýchám na tyto stránky vstupovat, ale vzhledem k naší nedokončené diskusi na obdobné téma u Rozrazilu mi to nedá),
    je (jediným) smyslem politického či angažovaného divadla "zasáhnout, angažovat a politizovat ty, co do divadla přijdou"? Podle mne je důležité se i veřejně vyslovovat, nemlčet, dodávat - vznešeně řečeno - divákům sílu existovat a přesvědčení, že nejsou sami. Připomenu slova Petra Oslzlého z aktuálního vydání časopisu Rozrazil: "Stálým úkolem divadla je aktivně žít uprostřed společnosti a pokoušet se spolu s ní porozumět světu." Myslím, že o to se projekty typu Rozrazil v Brně či Holičkovy, Bambuškovy, Steigerwaldovy, Adámkovy ad. snaží. Samozřejmě každý jinak - někdo patosem, jiný ironií či výsměchem, někdo jemně, jiný razantně, líp či hůř. Ale to už se vracím na začátek našich (ne)porozumění. Pevně však věřím, že by o tak velká názorová míjení jít nemuselo.

    OdpovědětVymazat
  2. Jakub Škorpil6. února 2013 8:58

    odpovím ti historkou: kdysi jsem se Marka Browna ptal jestli viděl anglický originál Enronu Lucy Prebble (a jestli by o něm nechtěl napsat). Odpověděl mi, že ne - "proč bych se měl chodit do divadla dívat na něco, co vím".
    Vztaženo na Demo Demokracie - já vím, že zpávy TV Nova jsou neobyčejně hloupé, hysterické a vůbec fuj. Proto se na ně nedívám. Ale vím, že většina naší společnosti (včetně mých nejbližších) je sleduje. A vím, že mluvíme (tady už se nevyjímám) a uvažujeme mnohdy hloupě. Tohle všechno vím. Je opravdu potřeba abych kvůli tomu chodil do divadla?
    Onu diskusi jsem četl a věta co cituješ jedna z mála rozumných. A teď: opravdu se divadlo o kterém tu neustále mluvíme (ať se vyhnu blbým nálepkám), "snaží porozumět"? Jde opravdu o průbežnou snahu dozvídat se něco společně o naší společnosti a světu? Já mám spíš pocit že začasté jde o jen o utvrzení se v předem hotovém názoru a postoji. tedy o demonstraci.

    OdpovědětVymazat
  3. Jakub Škorpil6. února 2013 9:35



    Když už na sebe „taháme“ tu rozrazilovskou diskusi:


    „Rychlík: Jako divadlo můžeme ve veřejném prostoru
    formulovat různé zneklidňující postoje, dotazy a myšlenky. Přímé
    politické divadlo dnes úplně nelze dělat, protože ho nahrazuje všechno jiné: od
    internetu po nejrůznější média. Tam se lidé dočtou šílenější věci, než jsme
    schopni vůbec v divadle vyslovit. Můžeme však poskytovat přesah a
    dávat naději, ale nesmíme se uzavírat v našem úzkém okruhu.“
    (podtržení
    jsou samozřejmě moje)


    OdpovědětVymazat
  4. Vladimír Hulec6. února 2013 12:00

    Ale jo, Jakube,
    uzavřenost současného divadelního světa je velký problém, o kterém by možná stálo za to uspořádat nějakou širší veřejnou diskusi - tedy, zda se má rozbíjet a otevírat (a jak), anebo zkrátka respektovat jako nějaká n% minorita, která jen čas od času zasáhne do společenského dění.
    Tohoto Holička jsem zase neviděl já, tak nemohu konkrétně polemizovat, zda užití TV zpráv je zcela pitomé, anebo částečně, či je skvělé a provokativní. O osobních "libostech" a antipatiích k politickému divadlu jsme zde už psali, tam nic nového nevykřešem.
    Tak se jen pokusím připomenout, že problematika "preaching to converted" se týká všeho divadla, nejen politického. I inscenace nejoceňovanějších režisérů jsou v podstatě intelektuální divácké a kritické onanie pro tímto směrem poznamenané a bulvár je bulvár, tam ani za ničím jiným diváci nechodí. Přesto má podle mne divadlo hluboký kulturně-společenský smysl a politické (angažované) jakbysmet. Ony důvody by však asi lépe vystihl kulturolog, sociolog nebo politilog, případně filosof než my, kteří - zdá se mi - žijeme v neměnnosti svých náhledů na smysl své práce. Tím se, upozorňuju, nevyhýbám střetům a diskusím, naopak.

    OdpovědětVymazat
  5. Petr Pavlovsky6. února 2013 18:00

    Pánové, zkuste zaostřit své uvažování od politického divadla všeobecně na jeho zvláštní případ - politickou satiru. I když si promítnete jenom její české dějiny od současnosti až do začátku min. století je zřejmé, že politická satira nejenom že je možná a potřebná, ale že může být i vrcholným uměním, které se zapíše zlatým písmem do dějin literatury, malířství (např. karikatury J. Lady) nebo filmu.
    Divadlo, jako ještě pohotovější a především kontaktnější médium ná v tomto směfru takovou POTENCIALITU, JAKO NIC JINÉHO. M. j. pro kolektivitu vnímání jeho artefaktů, kdy se "politicky uspokojovaní" diváci svými reakcemi navzájem podněcují, čímž se zážitek násobí.

    OdpovědětVymazat
  6. Vladimír Hulec7. února 2013 12:37

    Stojí-li zde, Petře,
    o nás (jako že asi ne), tak v kontextu této diskuse a Tebou navrženého zúžení politického divadla na politickou satiru by mne v tom historickém kontextu zajímalo, kolik bylo té, jež nebyla "vrcholným uměním". Odhaduji, že mnohem víc, neb aby se objevila vrcholná kvalita, musí vesměs existovat nějaká "základna", tedy průměr i hluboký podprůměr. A zda byla či spíš dnes je vnímaná existence oné druhé části spektra (tedy "nekvality") jako divadlo, jež bylo zbytečné a nemělo vůbec být. Protože o to se, zdá se mi přem. Zda politické divadlo má vůbec (případně v dnešní době) smysl, není-li vrcholným uměním. A jaký je vůbec jeho smysl.
    Zdálo se mi - možná se mýlím - že Martin Švejda zpochybňuje politické divadlo jako takové (nepatří do divadla), Vladimír Mikulka s Jakubem Škorpilem mají k němu či jeho dnešnímu projevování se u nás despekt, neboť nevidí jeho smysl v prostředí, jež s divadelníky automaticky souzní. Tedy i kdyby bylo sebevíc kvalitní, je zbytečné a (možná) by nemělo vůbec vznikat. V tomto ohledu by bylo zajímavé zmínit Tiká tiká politiku, jež je podle mne vrcholnou satirou (karikaturou). Adámek ji uváděl jak pro "preaching to converted" na festivalu 4+4 dny (zbytečné?), tak na náměstích během demonstrací Za Prahu kulturní. Podobně se projevuje i Husa na provázku či HaDivadlo (demonstrace proti brněnské radnici), vztáhnu-li to na Rozrazil. Naopak Holiček - pokud vím - zatím své projekty uzavírá do divadelních sálů (MeetFactory, Y). Přesto si myslím, že všechny tyto aktivity mají velký smysl a jsou vzájemně propojené.

    OdpovědětVymazat
  7. Petr Pavlovsky7. února 2013 13:20

    1. Kvalitativně má veškeré umění  všech dějin charakter pyramidy: dole, na hranicíh mezi uměním a neuměním, je nejméně 50% všeho, co je "kunstbezogen", o si vůbec dělá nějaké nároky být zváno uměním, co je "umělecky ambiciózní". Do dějin pak naopak vstupuje sotva horních cca 5%. Z toho plyne, že o  70% českého politického divadla XX. stol. (především produkce kabaretního a revuálního, popř. estrádního typu) už vůbec nevíme. Není důvod proč by to dnes mělo být zásadně kvalitativně jiné.
    2. Vrcholné politické divadlo je v Evropě přítomno už od antiky, Aishylova Oresteia byla výsostné politikum, protože plédovala pro čerstvou změnu funkce aeropagu v athénském politickém systému - kdo mi nevěří, ať si to jde nastudovat.
    Macbeth byl mj. zdůrazněním královské legitimity momentálního panovníka, resp. jeho rodu. Z představení Němé z Portici šli diváci ve fracích rovnou stavět barikády. A to pořád píši o vážných kusech, ne o satiře, která je komediální.
    Politické divadlo - v širším slova smyslu - je pomalu každý druhý slavný titul! Hry a A. Millera, F. Dürrenmatta, Bernharda, Jelinekové, o B. Brechtovi nemluvě. Politické divadlo jsou Vlasy, politické divadlo byly azebník Sevillský i Figarova svatba stejně jakoTartuffe či Don Juan. Vždyť ještě za "normalizace" zakázali po druhé repríze v Tylově divadle jeho insenaci s M. Růžkem v titulní roli kvůli "nevhodným reakcím publika" při závěrečném monologu Sganarella (Č. Řanda). 
    Pokud si naši absolventi myslí, že politické divadlo je něčím okrajovým, až zbytným, studovali dějiny divadla špatně. Já mám alibi, já jsem dějiny nikdy neučil!

    OdpovědětVymazat
  8. Jakub Škorpil7. února 2013 15:49

    - mám despekt ke špatnému divadlu. politickému či jinému.
    ale zvláštní je, že nikdo z nás neřekne: bylo to blbé a mizerné divadlo, ale byla to tragedie (komedie etc... "lidi se smáli/plakali") a je tudíž důležité, že takové projekty vznikají a mají svou společenskou hodnotu.
    - Tikání je (bylo) dobré divadlo založené na originálním nápadu a perfektním provedení. (a navíc bylo nestranické a neideologické). kolik podobných momentálně je k vidění?
    něco jiného je divadelní dílo použitelné shodou okolností i na demonstraci (ale hráli ho celé, nebo jen úryvek?) a něco jiného je agitka/scénka/výstup napsaná přímo pro demonstraci (třeba Roman Sikora se mi chlubil že psal "scénáře" k několika odborářským a proAlt demonstracím)

    OdpovědětVymazat
  9. Martin J. Švejda7. února 2013 17:03

    Když už jsme tedy u té slavné Tiká tiká politika (s níž Jiří Adámek prorazil - i do světa): ano, snad byla nestranická a neideologická, ale pořád šlo, po mém soudu, o mělkou a lacinou satirku na "zlé" politiky. Inscenaci jsem viděl teprve před rokem, tedy velice dlouho od premiéry, a opravdu mě udivilo, čím - pokud jde o její obsah - mohla tak zaujmout... No, vlastně mě to neudivilo: byla jednou z prvních "politických" prací u nás, která obecenstvu (znovu) jasně vymezila "nepřítele".
    Ale (naštěstí): tyto její nedostatky v podstatné míře zakrylo to, JAK originálně byla udělaná (o tom ale už psali mnozí). 

    OdpovědětVymazat
  10. Petr Pavlovsky7. února 2013 17:35

    OPRAVA: Inscenaci jste, Martine, neviděl, nejde to! Viděl jste její představení.
    A už mě, prosím, nezlobte, nežil (nepracoval) jsem přece nadarmo!

    OdpovědětVymazat
  11. Jitka Šotkovská7. února 2013 18:39

    Tiká tiká politika jsem narozdíl od Martina viděla už poměrně dávno, ale vzpomínám si hlavně na svoje nadšení z toho, jak byla inscenace udělaná. Tenkrát mi to přišlo jako výsostně zábavná a originální forma. Ten prvek divadelnosti podle mě hraje v politickém divadle zásadní roli, protože pro provokování k diskuzi nebo jen pro utvrzování se ve společně sdíleném je dnes opravdu asi vhodnějším médiem internet. To, co Tiká tiká politika, by sebelepší esej nebo politický komentář nikdy nesdělil. 

    OdpovědětVymazat
  12. Vladimír Hulec7. února 2013 22:46

    Rád bych zareagoval na Jakuba:
    "mám despekt ke špatnému divadlu, politickému či jinému" - v tom se asi s většinou autorů zde a možná i současnou českou kritikou neshodnu a možná v tom je "jádro pudla" našich nedorozumění. Já nemám despekt k žádnému divadlu, ani špatnému ani amatérskému ani dětskému ani bulvárnímu ani jakémukoli jinému. Vždy mne prvotně zajímá jako jev, jako součást nějakého dění, uvažování, směrování... Pak teprv zkoumám i jeho kvalitu. Většina kritiků to zřejmě dělá právě naopak, k čemuž je (vás) zřejmě vede vaše teatrologické vzdělání, kterého se mi nedostává. Proto já, Jakube, říkám i "byla to tragédie, komedie, bulvár..., a je dobré, že takové projekty vznikají. Dojdu-li k nebezpečnosti či podvodnosti projektu v rámci takto nahlíženého oboru, zahrnu to do své reflexe, a někdy i důrazně, jako tomu bylo například v případě Zlatého draka v NDB, což bylo svým způsobem taky politické divadlo. Ale ne pro jeho nekvality umělecké, formu či žánr, ale pro jeho podprahový a společensky nebezpečný obsah.

    Ad Tiká tiká...
    Myslím, že nebylo/není "prázdné". Skrze dokonale zvládnutou a velice vtipnou formu ukazuje prázdnotu politických floskulí a manipulovatelnost mediálních slov, čímž má podle mne blízko třeba až k Elfriede Jelinek. V tom velmi souhlasím s Jitkou Šotkovskou a to je jeden z nezastupitelných smyslů umění - sdělovat to, co by a jak by politický referát ani projev sdělit nemohl. Vztáhneme-li to zpět k Rozrazilu (Demo Demokracie jsem bohužel neviděl), autorům se právě toto nedařilo v míře, v jaké si ji většina diváků představovala. Proto ona rozčarování. V celkovém pocitu s nimi souhlasím, v jednotlivostech si však myslím, že tam i tyto parametry byly (Tálská, Petrželková, Buraj)

    OdpovědětVymazat
  13. Jakub Škorpil7. února 2013 23:24

    - kdo z nás napsal, že Tikání bylo prázdné? já mluvil o formě (ale nikde jsem to neoznačil za pouze formalistické, nejsem blbý), Martin ji má za "satirku" a s Jitkou Š. souhlasíš
    - jak můžeš udělat tuto řadu "špatné-amaterské-dětské..." to je přece blbost a vůči a mě snad i trochu i faul. Víš dobře z dob společného porotcování na Písečcích, že k dobrému (zajímavému, podnětnému...) amatérskému (dětskému...) divadlu despekt nemám. Ale blbé divadlo je prostě blbé divadlo i kdyby mělo sebevětší sociálně-politické funkce.
    - přesně: "sdělovat to, co by a jak by politický referát ani projev sdělit nemohl". v tom je přeci jádro pudla celé téhle diskuse. Rozrazil, to, jak přiznáváš nedokázal. Bestie to neumí. V Enronu to nebylo. V Demu jen trochu. V Politickém kabaretu o neco málo víc. V Tikání - z toho co jsem viděl - asi nejvíc.
    A víš co pro mě bylo jedno z nejlepších politických divadel poslední doby: Alföldiho inscenace Sperrových Loveckých příběhů z Dolního Bavorska - inscenace bez jediné aktualizace a zcela bez politiky. A přitom dokonalé divadlo ze kterého mrazilo.

    OdpovědětVymazat
  14. Vladimír Hulec8. února 2013 2:40

    Jen technická:
    Slova Martina Švejdy o Tiká tiká... "mělká a laciná satirka na "zlé" politiky" a "opravdu mě udivilo, čím - pokud jde o její obsah - mohla tak zaujmout" jsem si přeložil, že Tiká tiká byla "prázdná". Odtud má reakce.
    Faulovat jsem nechtěl, jen poukázat na své jiné - více sociální a antropologické a méně primárně kritické - přístupy k hodnocení divadla. S Tvým hodnocením Svobodových Bestií ani Dočekalova Enronu nesouhlasím, Lovecké příběhy jsem neviděl. A mám-li za sebe jmenovat významné politické divadlo z poslední doby, tak jím jsou projekty Miroslava Bambuška Perzekuce.cz a Cesty energie. Pokud bych přijal Tvou teorii aktuálnosti skrze vrcholné umělecké výsledky, ze kterých mrazí, pak to bylo zhruba pět posledních let Pražského komorního divadla.

    OdpovědětVymazat
  15. Vladimír Hulec8. února 2013 2:44

    Sorry
    místo "aktuálnosti" ve 2. řádku odspodu má být "političnosti"

    OdpovědětVymazat
  16. Petr Pavlovsky8. února 2013 3:46

    K zajímavé diskusi metodická poznámka:
    Jste si všichni jisti, že pro všechny "uživatele diskuse" má pojem politické divadlo (dále PD) týž význam? Nebylo by na místě nejdřív si tento žánr (ano, napovídám, je to pojmenování taxonu žánr) alespoň rámcově, třeba jenom pro tuto diskusi, definovat, aby bylo zřejmé, co tam (do PD) ještě patří, co už ne a podle jakýh kritérií?
    Ono by pak totiž, například, lépe vysvitlo, jaké kvalitativní normy jsou zde na místě, jestli stačí ty obecně-divadelní nebo jestli je třeba užít nějaké speifické, jak naznačuje Vladimír.
    Konkrétní dotaz: Insenace her Petra Kolečka jsou znamenitou satirou, na tom se asi shodneme. Je to ale satira PD? Popř. které ano, a které už ne? A proč?

    OdpovědětVymazat
  17. Vojtěch Varyš8. února 2013 12:26

    u současného českého politického divadla je spíš zarážející ta mělkost, ta banalita sdělení - i divadelně vydařené inscenace, jako jsou třeba Mikuláškovy Europeana či Nenápadný půvab, nebo Pařízkův Odpad město, nepřichází s žádným objevným pohledem na věc.
    a za druhé - fascinuje mě ta názorová jednolitost jak u tvůrců, tak těch, co jejich tvorbu reflektují; od politického divadla se více méně očekává, že bude (ultra)levicové - Sikora, Enron atd., případně antikomunistické (ke komunismu se ale vymezuje morálně, nikoli ideologicky - Steigerwald, Bambušek). Divadlo "fašizující" je zjevně nepřijatelné - viz poznámka Vl. Hulce o Zlatém drakovi.Vlastně mě napadá, že velmi politickým divadlem je také Církev ve studiu Hrdinů...

    OdpovědětVymazat
  18. Petr Pavlovsky8. února 2013 13:15

    Blonďatá bestie nebyla ani (ultra)levicová, ani antikomunistická, ale politické divadlo to určitě bylo.
    Politickým divadlem v širším slova smyslu jsou po mém soudu i lehce levicové "1984" (D 21)  a Nebe nad Berlínem (Švandovo d.).
    Opakuji: pro další smysluplnou diskusi nám chybí široká, ale všemi diskutéry přijatá definice.

    OdpovědětVymazat
  19. Vladimir Hulec8. února 2013 13:56

    Vojto,
    fašizující divadlo (jakož i politické postoje) je skutečně nepřijatelné. Není divu, po zkušenostech holokaustu a 2. světové války. Pravicové divadlo, to už je něco jiného. Myslím, že takové Divadlo U stolu pravicové je. Anebo Ta Fantastika.
    Kde je hranice politického divadla, je jistě relativní. Někdo může - právem - říkat, že každé divadlo je politikum, a tedy je politické. Stanovit jednoznačnější definici pro tuto diskusi by sice možná stálo za to, ale nechal bych to na Panu Domácím, abychom se vzájemně terminologicky nepřeli. Současně ona terminologická rozvolněnost umožňuje i názorovější barevnost, což je taky celkem zajímavé.

    OdpovědětVymazat
  20. Vojtěch Varyš8. února 2013 15:23

    A komunistický postoj přijatelný je, po gulazích, Stalinovi a RAF?

    Je Církev pro tebe nepřijatelné divadlo? Nebo tvoje oblíbená Skočná?
    Nicméně, antisemitismus mezi lidmi je, byl a bude. Tím, že ho zakážeme, nezajistíme, že zmizí.

    OdpovědětVymazat
  21. Petr Pavlovsky8. února 2013 16:08

    Půlstoletá bolest valné části evropských intelektuálů spočívá v neschopnosti a neochotě položit rovnítko mezi zločiny komunismu a nacismu (nemluvě o pojmoslovně vadném zaměňování fašismu a nacismu).
    Daleko nejmasovějším vrahem dějin byl komunista Stalin, vyhlazovací gulagy o 10 ldet předcházely německé koncentráky.
    Na druhém místě je, co do počtu obětí, komunista Mao-Ce- Tung.
    Až třetí je Hitler, rovněž levicový politik, jak vyplývá nejenom z názvu jeho strany NSDAP - Národně socialistická strana  německých dělníků - ale i ze státních, de facto socialistických (rozhodně ne pravicových) zásahů do soukromého podnikání, především v předválečném Německu.
    Pravicové jihoevropské fašismy(Portugalsko, Španělsko, mItálie, Chorvatsko, Řecko), často klerikální (to nacisté nikdy!), vytvořily sice autoritativní kruté režimy, ale nikoli v míru masově vraždící totality (příznačné pro levici -SSSR, Čína, III. říše,  Pol Pot, Kuba, Sev. Korea). Ani antisemitismus fašistů a nacistů nesnese srovnání - fašisté holocaust neprovozovali, zato např. Ukrajinci ano (Babij Jar).  Stalinovo vyvražďování Židů bylo rovněž masové.

    OdpovědětVymazat
  22. Vladimir Hulec8. února 2013 19:19

    Nepřijatelné a zakazované
    je něco jiného, byť - pravda - fašismus jako oficiální ideologie zakázaný je, zatímco komunismus, byť se dopustil srovnatelných zločinů, není. Ten rozpor nevyřešíme a nechci se zde pouštět do ideologických sporů. Jsi-li obhájcem fašismu a antisemitismu, stejně ti to nevymluvím.
    Co se týká Církve a Celina vůbec, je mi svými názory a postoji protivnej, ale je to velký spisovatel a jeho zápas za - řekněme - absolutno stojí za to sledovat. Obdobně jako třeba - stejně názorově těžko pro mne přijatelných, ale fascinujících - experimentátorů s lidskou psýché i fyzis de Sada či Geneta.
    A... Ty myslíš, že Zlatým drakem nějak fašismus bude mizet?! Nezískává s ním, tedy s dračím uznáním skrze inscenaci v "národním divadle"spíš na síle? Upozorňuj - cítíš-li nebezpečí - na projevy komunismu, to je OK, ale považuju za pitomost chtít oproti jeho (tedy neokomunistickým) projevům (kde je v oficiálních divadlech vidíš?) dávat prostor neofašistům či antisemitům. Byť mezi lidmi jsou.

    OdpovědětVymazat
  23. Petr Pavlovsky10. února 2013 13:52

    Teprve teď jsem si v Domovním řádu Nadivadla přečetl, že "...politické řeči se zapovídají".
    Nebyla tohle vlastně "politická řeč" (pravičáka)?
    Pakliže ano, omlouvám se!

    OdpovědětVymazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme