Spíše než o dokument, jde o „filmovou koláž“. Jan Kačena s Nikol Krutilovou evidentně nemají ambici říci cokoli o „Léblovi v Izraeli“ a ještě méně o Cyranovi v Habimě, takže schází (naštěstí) jakékoli mluvící hlavy atp. Výsledek je vlastně podobný Léblovým výstřižkovým deníkům: pro nezúčastněného nepřehledná změť střípků, výstřižků, nesmyslných detailů a nepochopitelných poznámek a šifer. Kdo chce – a těžko se tomu vyhnout – může samozřejmě sestřih Léblových home-videí sledovat z pozice „poučeného voyeura“ a odečítat si, pokoušet se proniknout za obraz, hledat náznaky a stopy toho či onoho.
Tvůrci, kteří byli nejspíš ve stejné pozici, tomu ostatně jdou částečně naproti, když vše rámují záběry pustých a zpustošených zákoutí Tel Avivu a končí velkým detailem Lébla v džínách a bílém tričku blížícího se ke kameře, aby ji vypnul. Naštěstí jen v těchto momentech jdou naproti „mýtu a fenoménu Lébl“. Největší část z půlhodinového sestřihu však zabírají „hry“ Petra Lébla a Kateřiny Štefkové (ktrou má Léblova kamera ale opravdu ráda a které to tu nebývale sluší) na fiktivní dokument, jakési úmyslně banální minirozhovory, které neustále rozbíjí vzájemné odbourávání se. (Nemám šanci odtušit, zda ovšem Kačena s Krutilovou úmyslně nevybrali jen ty nepovedené záběry, které jsou pochopitelně autentičtější a bezprostřednější.) Dva mladí lidé, dva přátelé, kteří si jen tak blbnou, kteří si evidentně nebývale rozumí a dokážou jeden druhého pobavit a rozesmát.
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme