středa 2. listopadu 2016

Mikulka: AnnaBerthaCecilia (Krepsko – Palác Akropolis, Mimefest)

Krepsko se vrací


Na českou premiéru nové inscenace Krepska jsem šel se smíšenými pocity. Tenhle soubor jsem míval moc rád, jeho hořkosladká poetika mi šla po srsti – jenže pak se Krepsko nadlouho ztratilo z českého obzoru, a když se asi před půlrokem začalo vracet se svými dávnými kousky, bylo z toho velké zklamání. Teď ale Linnea Happonen s Jiřím Zemanem přivezli čerstvou novinku a ukázalo se, že ze své přesvědčivosti nic podstatného neztratili. Jaká úleva.


AnnaBerthaCecilia byla ohlášená jako inscenace „o abecedě“, ale vlastně o to moc nejde, žádný velký děj nebo logicky vedený příběh se nekoná. Představení místo toho nabídne magický, nostalgický a lehce surreálný sled obrazů, ve kterém se může stát téměř cokoli. Když se žena-muž po delší a záměrně pokleslé klaunské scéně předkloní, ukáže se, že její velká paruka skrývá opravdové loutkové divadlo. Jiné loutkové divadlo přinesou oba performeři na scénu jako knihu, pomalu listují a ze stránek povstávají další a další trojrozměrné (a velmi romantické) obrazy. Tygr v pomuchlaném obleku vyšívá na miniaturním šicím stroji tričko s nápisem „T“ a jaksi bokem sežere panenku s kufrem (kterou mu do tlamy spustí artistka zavěšená na hrazdě). Z jejího miniaturního zavazadla pak kouzelnickým trikem vytáhne obrovský šátek. Mimochodem, Happonen vodila loutku rukama i nohama zároveň, to jsem ještě nikdy neviděl.

Jiná panenka se snese na jeviště na krásně osvětleném padáku, Happonen si s ní chvíli hraje a pak jí zdánlivě náhodou upustí na zem, až jí praskne keramická hlava (to křupnutí slyším ještě teď). Bezhlavé torzo si nechá podat od diváka z první řady – a ukáže se, že panenka má v krku stočený papír s písmenem. Právě písmena jsou totiž jedinou zřetelnější spojnicí mezi jinak samostatnými výstupy: odněkud se překvapivě vynoří a předznamenají příchod nové situace. A samozřejmě, všechno to sjednocuje nostalgická, lehce zašlá, téměř domácky útulná atmosféra, jaká byla pro Krepsko vždycky charakteristická. Poslední scéna, ve které Jiří Zeman povlává loutkou pod vodou ve velkém akváriu by sice mohla být o dost kratší, ale stejně: byla to více než příjemná třičtvrtěhodinka plná divadelního (trochu překvapivě především loutkářského) čarování. Milé setkání se starými známými, chce se napsat na závěr.

více informací o inscenaci a festivalu Mimefest zde
foto David Konečný

Žádné komentáře :

Okomentovat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme