Švejda: Evropa (Divadlo NoD)

Vstup do inscenace Viktorie Čermákové svou hypnotičností připomene úvod "jiné" Evropy, filmu Larse von Triera (z roku 1991). A naléhavý, hypnotický ráz si inscenace udrží i v některých dalších pasážích. Ty - spolu s nervním, energickým výkonem Marie Štípkové - patří k jejím nejlepším místům. Zásadní problém kusu je však bohužel v tom, že hra Davida Greiga je z roku 1994. Reflektuje, či přesněji publicisticky demonstruje (se vším tím transparentně působícím arsenálem běženců, frustrovaných našinců a "kosmopolitních" šmelinářů), tehdejší situaci v Evropě; rozpad "starého", "přehledného" světa (zřetelnou inspirací tu byl dramatikovi především rozpad tehdejší Jugoslávie), který s sebou nese vzedmutí nejrůznější (nejen nacionalistické) agrese.

Je jasné, co NoD vedlo k nastudování hry: současná situace v Evropě, která se může s tou tehdejší jevit v něčem podobná. Jsou to ale jen hodně vnějškové podobnosti. Evropa dnes, rozkolísaná uprchlickou krizí a agresivitou Ruska, je zcela jinde. A jinde je, mimochodem, po těch dvaceti a více letech i současné drama. Třeba přinejmenším díky in-yer-face dramatice. Evropa působí jako retro. Kdyby Čermáková a spol. svou práci v tomto směru nějak "zazávorkovali", dalo by se možná s Greigovou hrou nějak pracovat. Takto ale inscenace prakticky po celou dobu běží jaksi naprázdno.
Dramaturgický omyl, dalo by se říct.