Samotný Aneckxander je důsledným naplněním této teoretické vize. Vantournhout může vzbudit obdiv už tím, že našel odhodlání po celé představení vyjma krátkého úvodu vystupovat nahý. Nahota na scéně doposud snadno vzbudí rozpaky, které ztěžují jakýkoliv uvolněný rozhovor.
Artistická čísla řadí performer za sebou v různé posloupnosti, střídá úkony fyzicky náročné (salta), vzbuzující strach (pohled na nahého muže, který rychle a zdánlivě nekontrolovaně padá do provazu), náročné, leč nemotorně stylizované (pády a třískání tělem o zem), anebo radostně bezúčelné (pobíhání tanečními kroky po scéně). Kombinace těchto krátkých vstupů se vracejí ve smyčkách, které mohou působit až hypnoticky.
Zatáhnout diváky do hry a částečně je vysvobodit z rozpaků se daří teprve skrz druhou rovinu inscenace. Vantournhoutovo držení těla, výraz v obličeji a některé taneční prvky naznačují v průběhu celého představení, že se trochu stydí. Lze díky tomu uvěřit, že se v žádném smyslu nejedná o exhibicionistu. Měla jsem pocit, že vztah mezi ním a hledištěm tak získává charakter intimity a vzájemné důvěry. Současně mi však připadlo, že by stačilo jediné příliš sebevědomé nebo nejisté performerovo gesto, a tento vztah by se rozpadl.
Na Aneckxanderu asi obdivuji nejvíc fakt, že se Vantournhoutovi podařilo udržet si po celou dobu důvěru, minimálně tu moji. Celkově ale inscenace nepřesahuje teoretický model, který performer nastínil v diskusi. Je sice efektní, po technické stránce dokonale vyvážená a dokáže se vyhnout stereotypním postupům, ale nesnaží se navázat dialog a přináší poněkud plochý zážitek. Mám za to, že Vantournhout v diskusi komunikační možnosti nového cirkusu trochu podcenil.
foto www.memoryhouseproductions.cz
info o festivalu zde
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme