Veverková: Mlčení bobříků + Přísně tajné: Hrubá nemravnost (Studio PALM OFF)

Co je pravda, a co ne?

… přemýšlím u inscenací Mlčení bobříků a Přísně tajné: Hrubá nemravnost. Autorem obou divadelních her je Tomáš Dianiška, který se při psaní nechal „inspirovat“ skutečnými osobnostmi, událostmi a celkovou atmosférou dané doby.

Byl Turing gay? Vedla Bedřiška Synková skautský oddíl Ostříž? Pozvali Turinga do talk show, kde se mu posmívala Marilyn Monroe? Stál otec Bedřišky modelem sochařce Marii Uchytilové-Kučové? Byla to opravdu jen zkouška odvahy? Běží mi hlavou jak v hledišti, tak ještě dlouho doma.

Hranice mezi zobrazením pravdy a fantazie se zdá být tenčí než obvykle, zvlášť když jsou nám předkládána reálná jména, informace a citáty, které jsme již někde slyšeli. Ale co ten zbytek? Je to pravda? Prošel si Dianiška archívy a nyní nám s notnou dávkou humoru, nadsázky a divadelní hravosti předkládá něco jako dokudrama? Nebo použil jen informace z wikipedie a zbytek si vymyslel, aby byl příběh atraktivnější, vtipnější a provokativnější? A záleží na tom vůbec?

Nedávno jsem viděla rozhovor s Janou Štěpánkovou, která komentovala poslední díl seriálu Bohéma. Postavy nesoucí jména jejích rodičů se chovaly zcela jinak než jejich předobrazy. Reakce skautů či historiků na Mlčení bobříků nebyly také zrovna pochvalné. Signatáři stížnosti poukazují na vulgaritu, urážlivost a rozpor s ověřitelnými fakty. Tvůrci argumentují uměleckou licencí. Kolik diváků se však bude pídit po tom, jak vše doopravdy bylo, a kolik z nich bude umělecké dílo vnímat jako obraz tehdejších let?

Inscenace Dianiškových her v režii Holička a Friče jsou na rozdíl od Bohémy (jež působí svou umírněností jako by se realitu opravdu zachytit snažila) vyhnané do extrému. Jak neustálými sexuálními scénami, tak třeba prostředky béčkových hororů. Díky tomu je jasné, že předkládaný obraz zcela neodpovídá skutečnosti. Jakmile se jednou naruší naše víra v pravdivost, začneme zpochybňovat vše, co je před námi. A nezpochybnitelnými se poté stávají pouze ty věci, jimiž jsme si naprosto jistí – Gottwald byl prezident, to je fakt, komunismus perzekuoval skauty, to se dělo. Ale co vše ostatní? Najednou začneme zpochybňovat i informace, které jsou sice pravdivé, ale my je neznáme. Například pokud nevíme, že na korunové minci byla doopravdy vyobrazena vedoucí skautského oddílu, zdá se nám, že jde pouze o další vtípek ze strany tvůrců.

Při sledování Bobříků i Nemravnosti jsem jako divák vhozena do pozice detektiva. Mohla bych se odpoutat od svých historických znalostí a číst příběh jako vymyšlený (asi by se mi snáze hodnotila jeho umělecká kvalita…), ale protože mi tvůrci neustále předkládají fakta, nedokážu to a musím stále uvažovat, co se stalo, co se mohlo stát a co se určitě nestalo. Bedřiška Synková nejspíš nemasturbovala s bronzovou hlavou Gottwalda, soudci v talárech pravděpodobně nesouložili při vyřčení rozsudku, říkám si. Po skončení představení googluju. Aha, za sochařkou nešel otec Bedřišky, ale její matka. Aha, žádná talk show s Turingem v televizi nebyla.

Ale co fakta, jež si ověřit neumím či nejsou tak snadno dostupná? Musela Uchytilová komunistickému pohlaváři podržet, aby soutěž vyhrála? Prozradil Turing citlivé informace při sexu? Nejistota, kterou ve mně tyto dvě inscenace vytvářejí, mě baví.

LENKA VEVERKOVÁ

foto Lenka Veverková
info o inscenacích zde a zde