Švejda: Havelka jako režisér politického divadla

Rok 2017 byl pro Jiřího Havelku - pomineme-li jeho loutkovou inscenaci Blátem po hlavě v DRAKu - ve znamení společensko - kritického, ba přímo politického divadla: Elity ve Slovenském národném divadle, Společenstvo vlastníků s Vosto5 a Vražda krále Gonzaga v Dejvickém divadle. Doba přitvrdila a je třeba se k ní postavit čelem, jako by stálo v pozadí režisérových úvah. Velmocenská, agresivní politika Vladimira Putina, rozpínavost a bezskrupulóznost Andreje Babiše (a dalších bývalých komunistických kádrů) jsou jejich tématy. Volí k tomu přitom prostředky dokumentárního divadla - formát domovní schůze (kterou každý z nás důvěrně zná) ve Společenstvu vlastníků, strohého reprodukování záznamů ze spisů StB v Elitách či neméně střídmé rekonstrukce otrávení Alexandra Litviněnka ve Vraždě krále Gonzaga -, u kterých však nezůstává, ale naopak s nimi sofistikovaně pracuje.

foto Hynek Glos

Líčení Litviněnkovy smrti je tělem inscenace v Dejvickém divadle. První část večera (samostatné, autobiograficky laděné výstupy herců) tvoří její ouverturu či rámec, který by ji rád zasadil do širšího, zobecnňujícího kontextu. Rámec je to bohužel až příliš rozbíhavý a vlastně zbytný, nicméně inscenace se bez něj neobejde, protože je s druhou částí provázán spoustou drobných nitek a připraví pro ni půdu. Zvláště pro to, jakým způsobem je Litviněnkovo umírání zpodobněno. Herci, s textem v ruce (u kterého mám ale pocit, že jde o pouhou rekvizitu, neboť drží staré diliácké výtisky), těmi nejprimitivnějšími scénickými prostředky rekonstruují Litviněnkovy poslední dny - díky jejich velice výmluvné znakovosti (kterou představili již v prvé části v předvedení Shakespearova divadla na divadle z Hamleta), strhujícímu spádu vyprávění a - nikoli v poslední řadě - výtečné schopnosti herecké zkratky protagonistů jde ale o velice sugestivní zážitek
Dokumentární divadlo nikoli jako cíl (který sám o sobě nepředstavuje nějakou hodnotu), ale jako prostředek, s nímž se dá velice šikovně a účinně pracovat. To se mi také zdá na Vraždě krále Gonzaga i na Elitách (Společenstvo vlastníků znám zatím jen zprostředkovaně) nejpřínosnější.