Základ stylu utváří herci doslova chrlený proud slov, který přese všechnu až surrealistickou rozbíhavost (při které se opravdu může potkat kdeco s kdečím, pospojováno i notně bizarními můstky) obdivuhodně osciluje kolem jedné osy - zde osoby Jana Opletala. Spodní dějová (dá-li se to tak říct) linie ("kdo zabil Jana Opletala") sice není natolik silná, aby udržela představení v kompaktním celku a zhruba po půlhodině se vyčerpá, ale nové nosné nápady nakonec ani ne hodinovou produkci dovedou do finále (zlověstně akcentujícího téma národního svědomí) se zdarem. Jako hlavní téma se přitom mezi mnoha mnoha dalšími (vyskytujícími se třeba jen v pouhé narážce) objevuje navýsost aktuální problematika postfaktického světa - o Opletalovi v inscenaci zazní spousta informací, z nichž jen zlomku lze skutečně věřit. Hába to přitom činí zábavnou a intelektuálně zdatnou formou: neplácá nesmysly, jeho humor je chytrý, (společensko) kritický, ironický i sebereflexivní. A celé to běží ve velice svižném tempu, lehce a s nakažlivou energií.
Opletala, zakořeněného - jak už jsem řekl - v kabaretním žánru, nejde považovat za "velkou" inscenaci, ale spíš za "menší". Nicméně za hodně milou.
O inscenaci psal na Nadivadle též Jakub Škorpil (čti zde)
Žádné komentáře :
Okomentovat
Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme