Škorpil: Opletal + 29 a 1/2 + Král Karel (Divadlo na cucky, Stoka, Toy Machine)

páteční kutnohorské mžitky
Opletal – Klíčové slovo Hábovy inscenace připravené v olomouckém Divadle na cucky je provokace. O ničem jiném se tu vlastně nehraje. Tedy kromě dosti bláznivého „detektivního“ pátrání po tom, kdo zabil Jana Opletala. Provokováno, a všelijak pokoušeno, je tu leccos: česká potřeba hrdinů, klišé politického a vůbec angažovaného divadla, pravidla detektivek…
A tak například podlaha jeviště má podobu české vlajky, po které se samozřejmě bezostyšně šlape (čehož si v sedleckém pivovaru lze – což kvituji – všimnou až dost pozdě); jeden z herců „tupí Čechy“ dokud po něm někdo nehodí rozdané rajče; Opletal je tak dlouho zaměňován za Palacha, až musí druhý z martyrů vystoupit v podobě loutky (což ho jak sám říká „dost jako se*e“) a vše uvést na pravou míru; nechybí žerty na téma Ježíše souložícího s muslimkou; přednáška o historii chlebíčků… některé vtipy a vtípky jsou slabší, ale nejde se dost těch, co jsou perfektně „na hraně“. Je to celé hodně velká „ptákovina“ podaná s výborným odstupem, smyslem pro timing a – omlouvám se za to klišé – nakažlivým nasazením trojice Adam Joura, Ondřej Jiráček a Růžena Dvořáková.

29 a ½ - Pro světovou premiéru své třicáté inscenace si Stoka vybrala právě kutnohorský festival. Jako už tradičně jde o sumář toho, co vznikalo „metódou kolektívnej tvorby od 11. júla 2018“. Braňo Mosný a Michaela Fech (Halcinová) se tentokrát obejdou prakticky beze slov. Oblečeni jen do dosti ohyzdných vycpávek tělové barvy a za pomoci zhruba tuctu malých štokrlat a živého doprovodu perkusisty Igora Fecha rozehrávají inscenaci, jež se místy dostává (díky různým hrám s oněmi stoličkami) až na hranu nového cirkusu. Jako téma se po jediném nočním zhlédnutí odvažují číst obecně lidskou, či partnerskou komunikaci a snad i (tolikrát se staví ze stoliček věž) o zbytečnosti (?) jazyka. Přiznávám, že na rozdíl od předchozího Postfaktóta (viz SAD 4/2018 nebo ZDE) není 29 a ½ tak úplně můj šálek čaje. Jako kdyby se bez slov nedařilo až tolik pointovat a inscenace díky tomu nabírala (sebe)vážný „uměleckoidní“ ráz.

Král Karel – A na dobrou noc pohádka od Toy Machine. Pod širým nebem, na dvorku. Pohádka o tom, jak se mladý Lucemburk stal králem Karlem. Nic víc, nic míň. Tomášové Běhal a Podrazil v rolích žebravých loutkářů rozehrávají s jednoduchými (ale hezkými) loutkami a náznakovou scénografií především spory Elišky Přemyslovny a Jana Lucemburského, užívají si kontakt s publikem a vědomi si pozdní hodiny i dospělého obecenstva přidávají spoustu nekorektních vtípků. Drobnička – s odpuštěním - vskutku roztomilá.