Dubský: Lakomec (Klicperovo divadlo Hradec Králové

Hábův Lakomec není nic pro diváky libující si v pietním nastudování klasiky, přesto bych řekl, že se režisér velmi přiblížil Molièrově skeptickému náhledu na lidské charaktery.

Výprava Adriany Černé sestává ze svítivě žluté, prázdné scény a vyumělkovaných černých kostýmů. Obejde se téměř bez mobiliáře, výraznějším prvkem scénografie je jen obrovské černé plyšové prase, sloužící chvílemi jako pohovka. Hába vedl herce k výrazně grotesknímu pojetí rolí. Filmovou grotesku připomínají i ostré střihy a místy až trochu přehnaný počet krkolomných pádů. Inscenace slušně odsýpá, celou komedii zvládnou v Hradci sehrát za 100 minut bez přestávky, přesto jsem neměl dojem, že by něco podstatného z Molièrovy předlohy scházelo.

Harpagon ve zběsilém podání Filipa Richtermoce není v hradecké inscenaci zdaleka jediným odpudivým charakterem. Je obklopen společností, která si s ním v cynismu a prospěchářství v ničem nezadá. Všichni tady jdou bezohledně za svými cíli, ať už je to snaha namastit si kapsu nebo vyvzdorovat sňatek. Neupřímnost z jejich počínání vysloveně čiší. Z Hábova přístupu je znát snaha o kritiku dnešního bezbřehého individualismu, který se výrazně promítá do mezilidských vztahů. Harpagonova chorobná touha po penězích jakoby nakazila celou společnost, divák se tak může bavit ztřeštěnými situacemi v duchu commedia del´arte, ale zároveň musí spolknout hořkou pilulku v podobě neexistujícího happy endu.
Skvěle se v téhle stylizaci pohybují především Natálie Holíková a Matěj Anděl. Působivě cynickou tečkou je pak oběšení jediné bez přetvářky jednající postavy – kuchtíka Jakuba v podání Zory Valchařové Poulové, čemuž za zvuků budovatelské písně Ten dělá to a ten zas tohle z filmu Císařův pekař a pekařův císař asistují všechny zbývající postavy.
Na někoho může být té exprese příliš, ale už dlouho jsem neviděl tak stylově čistou inscenaci.