úterý 18. listopadu 2014

Mikulka: Po sametu (Národní divadlo)

Glosář Ivana Lampera v Respektu se už dávno stal svého druhu institucí - a zkusit vystavět na jeho základě inscenaci, která se výročně ohlíží za pětadvaceti lety české demokracie, vypadá jako velmi dobrý nápad. Jenže výsledek je spíš zklamáním. Navzdory tomu, že si Jiří Adámek dokázal po čistě divadelní stránce nezvykle dobře poradit nejen s nástrahami nevlídné ho prostoru Nové scény, ale i s proslulým „prokletím Národního divadla“, které už stáhlo pod hladinu průměrnosti kdejakého nadějného tvůrce.

Jenže problém Po sametu není v tom, jak je ta inscenace udělaná, ale v tom, co se podařilo, respektive spíše nepodařilo sdělit. Divadelně docela sofistikovaným způsobem se tu totiž vlastně neřekne nic moc jiného, než co se dnes a denně dočetete z naštvaných statusů přátel na Facebooku, nebo co by se dalo stejně dobře jako z Lampera poskládat z několika povrchně kritických hovorů dnes tak populární „pražské kavárny“. Stručně řečeno: polistopadové okouzlení rychle pominulo, doba je zlá, Zeman, Paroubek, Topolánek a obzvláště Klaus jsou směšní a omezení pitomci, politici kradou a lžou, Češi jsou rasisti. Adámkova inscenace záměrně pracuje s banalitou jako se svým základním stavebním kamenem, jenže se skrze banalitu nedostane k ničemu jinému než ironicky štítivému přeorávání té úplně nejsvrchnější vrstvy momentálně panující verze „blbé nálady“. 



I když… ono to celkové vyznění vlastně zas tak úplně banální není, jen nevím, zda se právě k němu chtěli inscenátoři zrovna u příležitosti výročí 17. listopadu propracovat. Přesněji řečeno, byl bych strašně rád, kdyby nechtěli, ale úplně jistý si nejsem. Po sametu se totiž intelektuálnímu publiku v hledišti Nové scény podbízí v principu stejným způsobem, jakým se Andrej Babiš podbízí lidu: jen se na tu trapnou spoušť podívejte! Máte to vy, slušní lidé v hledišti, zapotřebí? Copak má smysl se v tom hnoji vrtat do hloubky? Máte právo být spravedlivě rozhořčeni! No a pak už jen zbývá, aby se našel někdo, kdo na sebe vezme zodpovědný úkol přestat žvanit, zamakat a všechnu tu verbež prostě vymést. Pak bude líp.

P.S.
Ani trochu nepodezírám Jiřího Adámka a spol. ze sympatií k Andreji Babišovi nebo nějakém jinému potenciálnímu vůdci. Vtip je v tom, že zrovna tohle bývá těm vůdcům celkem ukradené. Ale já bych fakt strašně nerad šel za pár let při nějakém příštím výročí na premiéru Adámkova bytového divadla nazvanou Takhle jsme si to nepředstavovali.

Více informací o inscenaci zde

14 komentářů :

  1. A - odhlédneme-li od Vašich nesplněných očekávání - není to náhodou výborně udělané divadlo? Musí mít divadlo onen vzývaný "celkový smysl"?

    OdpovědětSmazat
  2. Tahle glosa se zaměřovala spíš na "politické vyznění" celé inscenace, než na to, jak je udělaná po divadelní stránce (myslím, že po divadelní stránce ta inscenace vychází podstatně lépe, než co se týče "sdělení", i když je taky poněkud problematická).
    Kdybych Vám měl odpovědět zcela obecně: "Samozřejmě, že ne, nemusí". Jenže zrovna tahle inscenace zcela jistě "celkový smysl" má. A je to její, obávám se, velký problém - proč si to myslím, jsem se snažil napsat v oné výše zmíněné glose...

    OdpovědětSmazat
  3. Naprosto rozumím, jen si nemyslím, že by bylo do Lamperových fragmentárních textů vkládat něco, co tam není - tedy vyznění, zacílení, jiný smysl - nebo jak bychom to mohli nazvat. Podle mne je inscenace skvělou interpretací naprosto nedivadelního materiálu - a jeho transcendencí do jiné roviny, aniž by ho chtěla jakkoliv politicky interpretovat. S pozdravem MN

    OdpovědětSmazat
  4. oprava: "že by bylo možné"

    OdpovědětSmazat
  5. Já jako vnější pozorovatel samozřejmě nedokážu dost dobře posoudit, co do svého díla inscenátoři chtěli vložit záměrně a co se tam objevilo, aniž by o to úmyslně usilovali. Ale jedním dechem dodávám, že na tom nezáleží - podstatné je, zda tam takový smysl či vyznění je. Stejně tak není v tomto smyslu podstatné, s jakým materiálem tvůrci inscenace pracovali. Já se mohu vyjadřovat pouze k tomu, co bylo na jevišti k vidění. A tady si opravdu trvám na tom, že základním vyzněním Po sametu je cosi jako: "všechno je špatně, uplynulých 25 let bylo trapnou etapou, politici byli zkorumpovaní ubožáci atd." , to vše s jasným podtextem - a od toho se my, slušní lidé, musíme distancovat.

    Rozčiluje mne banalita této paušalizace. Smutné se mi zdá, jak moc se Po sametu shoduje s viděním, se kterým válcuje veřejný prostor třeba takový Andrej Babiš. A děsí mne, že tímto způsobem - třeba nezáměrně - je Babišův (a nejen jeho, samozřejmě) model světa jaksi "intelektuálně" legitimizován.

    OdpovědětSmazat
  6. Hrozně jsem si sliboval, že to neudělám, ale... můžu vás ujistit, že Vámi čtené "sdělení" v žádném případě nebylo naším záměrem. Kde jste prosím vyčetl tu výzvu, aby se slušný občan distancoval? Nemůžu si pomoct, ale (i vzhledem k další kritické reakci) se mi zdá, že řada z vás přišla do divadla tak trochu s předem hotovým názorem. Za tvůrčí tým můžu říct, že jsme se naopak to "temné", nevydařené, zkorumpované snažili vyvažovat - ať už pozitivními zprávami v meziprojekcích, nebo celkovým důrazem na jakýsi nárůst občanského uvědomění, vzájemné slušnosti apod. Řada méně "otrlých" diváků to takto přečetla. Myslím, že velký problém je ve značné otevřenosti té inscenace - bezpochyby nabízí více výkladů - takže pokud přicházíte s výkladem už trochu hotovým (jako Jakub Škorpil, který čekal "něco mezi Evropany a Politickým kabaretem", nebo jak to bylo), pochopitelně ho tam přečtete. Překvapuje mě, že se nikdo z kritické obce nepokusil výrazněji reflektovat vlastní reflexi - u takto zaměřené inscenace by to možná nebylo od věci. Ale jednodušší je napsat, že to měl dělat "někdo jiný, jinde a jinak a pokud možno nejlépe něco jiného" (necituji, parafrázuji). Ideálně asi bez Klause, Zemana a dalších, abychom se vyhnuli povrchnosti a "banální paušalizaci". Možná taky není dobré říkat, že Češi jsou rasisti, protože pak by se od toho slušný občan mohl distancovat... což by z něho rázem učinilo snadnou oběť pro Babiše. Co myslíte?

    OdpovědětSmazat
  7. Nic jsem nečekal. Popsal jsem svůj dojem z četby textu. Inscenace mi ho nakonec vyvrátila, protože (bohužel) nebyla ni jedno, ani druhé. Přicházet do divadla s již hotovým očekáváním, je samozřejmě úděl kritika: nemůže se zbavit povědomí o dosavadní tvorbě autorů, většinou zná předlohu atd atd.
    Vaše inscenace vskutku otevřená výkladům není. Byť mne to nepopouzí tak jako VM (dobře víte, jak rád jsem měl Politický kabaret), přináší velmi důraznou a nepokrytou karikaturu politiků. Snad jen Václav Havel z toho vyšel jakžtakž dobře. Ostatní jsou zavrženíhodná pakáž. Stejně tak je obžalobou Čechů z rasismu. To není výklad, či moje čtení, ale pouhé konstatování faktu. A pokud to nebylo vaším cílem, je někde chyba. Zdá se mi, že přeceňujete ono vyvažování: růstem občanské společnosti myslíte ony skandované názvy webových stránek? A pozitivní zprávy v meziprojekcích animovaných zvířátek? Když pominu, že jsem oboje četl/vnímal ironicky (zejm. ta zvířátka), ani jedno z toho nemá šanci vyrovnat se karikatuře (obecně) nenáviděného pohlavára.
    Po panu Nejtkovi jste už druhý, kdo jakoby se snažil odmítnout tezi (nebo možnost teze), že Po sametu je politické, angažované, „topical“ divadlo. Proč? proč by se něco takového nemohlo v ND, a navíc 17. listopadu 2014, objevit? Nebojte se, stůjte si za tím. Ale nedivte se zároveň, že tento vyhraněný názor bude leckdo kritizovat.
    Co byste si prosím představoval jako reflexi naší reflexe? O tom, jak jsme inscenaci viděli a jak se na ni díváme a proč píšeme přece vždycky. Jak jinak byste si to představoval?

    OdpovědětSmazat
  8. Na většinu otázek či námitek, směřovaných na mě, už odpověděl Jakub.Takže nebudu opakovat jeho argumenty a zkusím dál rozvést to, na co jsem narážel ve své původní glose.

    Je normální, že existuje cosi jako společenská nálada, ať už radostně revoluční na začátku 90. let, po ní kapitalisticky gründerská a pak zase třeba ta legendární blbá. V uplynulých pár letech se postupně vytvořila nálada "všechno je špatně", a na té se k moci doklouzali lidé jako je třeba Babiš. Smutná pointa je v tom, že tuhle destruktivní náladu spolu s Babišem a jeho družstvem výrazně spoluvytvářeli lidi, kteří to takzvaně "mysleli dobře".

    Problém je ve svůdné lehkosti paušální naštvanosti. Asi se shodneme na tom, že tvrzení typu "všechno je špatně, všichni jsou grázlové" se bohužel skoro vždycky dočká souhlesného potlesku. Dokud to zůstávává na úrovni hospodského rozčílení, je to jaksi v řádu věci, v hospodě se předpokládá ukřivděnost a naopak nepředpokládá schopnost cosi si pamatovat, vidět věci v souvislostech a domýšlet svá tvrzení do důsledků. Jenže součástí dnešní nálady "všechno je špatně" se k mé hrůze stává i to, že takové vidění světa přejímají lidé, od kterých bych čekal podstatně víc (pokud už tedy máme mluvit o nějakém "očekávání"). Pokud zaujímají takový postoj nevědomky, automaticky, a mají sami přitom sami ze sebe dojem, že "vyvažují", je to snad ještě horší. V tom smyslu, že v takovém případě jsou vzorce uvažovaní typu "všechno je špatně" zažrané opravdu hluboce.

    Tady přece vůbec nejde o to, že se nesmí někdo nebo něco kritizovat nebo že je všechno skvělé.Úplně jednoduše mám strach, aby se nějakým způsobem nezopakovala dvacátá a třicátá léta, kdy lidé, kteří to nepochybně "mysleli dobře" rozbourali (nepochybně nedokonalý) tehdejší politický systém tak dokonale, že otevřeli cestu fašismu, nacismu a komunismu. Jinými slovy: jakmile se i v "dobré společnosti" prosadí pocit, že je všechno špatně, zbývá už jen krůček k logické úvaze "je nutné to všechno udělat úplně jinak". Zkušenost bohužel praví, že ono "úplně jinak" si pak ochotně vezmou na triko lidi, kteří to dokáží provést způsobem, o kterém se těm, kteří jim připravovali cestu, ani nesnilo.

    OdpovědětSmazat
  9. No jo... začal jsem si, že ano? Nechci se pouštět do veselé a nekonečné diskuse jako onehdá nejmenovaní kolegové a nemám problém s tím, že kritika inscenaci příliš nechválí - to je její právo a do určité míry i úkol. Ale v řadě věcí s vámi, Jakube, nesouhlasím. Píšete, že kritik je z definice předpojatý. No dobře, ale není součástí profese tuto předpojatost umět aspoň částečně odložit? Pak se totiž vystavujete riziku, že opravdu koukáte na jinou inscenaci než všichni ostatní diváci (a odvažuju se tvrdit, že v tomhle případě to platí dvojnásob). Jistě, naše inscenace obsahuje obžalobu české společnosti z rasismu, jistě, děláme si v ní legraci z politiků - ale to je opravdu všechno, co jste viděli? Jistě, proč by ND nemohlo uvést angažované politické divadlo - ale jste si jist, že jím je právě tato inscenace? Na základě toho, že znáte předchozí práci autorů? Dokonce mě mile vyzýváte, abych se nebál si za tím stát - ale je to opravdu tenhle případ? Samozřejmě nebudu vykládat, co jsme mysleli či nemysleli - souhlasím s V. Mikulkou, že platí jen to, co je k vidění na jevišti - ale opravdu je tam k vidění jen to, o čem píšete? Ujišťujete mě, že inscenace skutečně nemá více výkladů - ale moje rozhovory s diváky svědčí o opaku. A to mám na mysli, když mluvím o reflexi vaší reflexe: inscenace mluví o době, kterou většina z nás nějak zažila, každý po svém, v závislosti na věku i osobní historii. Dá se předpokládat (a zkušenost to potvrzuje), že každý divák ji bude vnímat velice osobně a po svém. Takže mě zaráží, jak snadno s ní je většina kritiky hotova. Budu-li jízlivý, vnímám to jako stejnou banální paušalizaci, kterou VM vytýká nám. Netrpím přehnaným sebevědomím ani přeceněním své práce, ale přece jen bych od kritiky, která chce být smysluplnou součástí divadla, očekával větší investici.

    OdpovědětSmazat
  10. Upřímně by mne - a to beze vší ironie - ta jiná "čtení" zajímala.
    Já tam fakt mnoho jiných možností nevidím. (ano, nevyjmenoval jsem ještě takový lehce pobavený pohled na to jak pro nás byly některé věci nové , počasí, houby, sem tam ufony, hokej a Jardu Jágra. Vladimíra Železného, Viktora Koženého a spol. s odpuštěním počítám mezi "pohlaváry" a ti prostě inscenaci kralují.)
    No jistě, že kritik je předpojatý z principu, ale snaží s to odložit v šatně a samo představení vnímat "z nuly". Vždycky ale uvidí inscenaci jinak než normální divák. vy taky nikdy nevidíte žádné divadlo jako běžný divák. Jednou jste "od fochu" a toho se nezbavíte.
    A upřímně, kdybych do své reflexe tahal, jak jsem tu dobu viděl já, jak jsem ji žil atp. připadal bych si teprve zaujatý a neobjektivní. Přistupuji k tomu jako k vaší volbě. vy jste z Lampera vybrali toto, takto to poskládali a takto to hrajete. A na mne to působilo tak a tak.
    Diskutujte. Vždyť diskutujete jinak než "tamti dva". Od toho tady přece tenhle blog (taky) je.

    OdpovědětSmazat
  11. Už toho nechám, jen krátce: mě prostě překvapuje, že tu inscenaci vnímáte takhle. Osobně v pocitu "všechno je špatně" nežiju, soudím, že ani Jirka, do inscenace jsme ho rozhodně vědomě nevkládali a já ho v ní prostě nevidím - stejně jako řada diváků, s nimiž jsem o tom mluvil. Jestli už se mám dopustit té trapnosti a říct, co je třeba pro mě vyzněním inscenace, tak je to spíš "je to na nás". Ale jestliže vám vyčítám zaujatost, pak pro mě to platí stonásob. Nicméně se nemůžu zbavit dojmu, že to čtete velmi svojským způsobem - což je přirozené, ale od kritika bych nějak čekal, že právě toto bude reflektovat. Tolik můj nářek, mějte se.

    OdpovědětSmazat
  12. A teď jsem v pěti větách použil dvakrát "prostě", což mě definitivně usvědčuje;)

    OdpovědětSmazat
  13. Tak já taky naposled... jasněže to takhle určitě nevnímá každý. A váš výklad je legitimní (ale opakuju a snad se mi podařilo prokázat - není jediný možný). A tvrdím, že emoce převážné většiny diváků, kteří z představení odcházejí, není naštvanost nebo frustrace. A už vůbec ne hospodská ublíženost. Proto mi taky vadí ta příliš sebejistá a jednostranná kritika - vy třeba vnímáte zobrazení politiků jako parodické či karikaturní. Snad to platí do určité míry o Klausovi - ale i u něj je podstatnější snaha uchopit nějaký vnitřní rys dané osobnosti, který je velice lidský. Tvrdím, že naše zobrazení politiků není vedeno nenávistí. A z druhé strany - máme se tvářit, že opoziční smlouva či Harvardské fondy nebyly? Nebo že Zeman se nechoval a nechová jako hulvát? Ve dřívějším příspěvku píšete o ztrátě paměti - a neslouží tahle inscenace mimo jiné třeba právě připomínání? To přece není žádná negace. A do třetice - po jevišti se pohybuje určitý kolektiv, jednotliví herci z něj vždy pouze na chvíli vyplují, aby na sebe dočasně vzali roli politika či jiného "zvířete" a vzápětí se vrátili. Nic?

    OdpovědětSmazat
  14. Tady ještě ty jiné pohledy kritiků (vedle Nadivadla), dostupné on-line:
    Marie Reslová (http://archiv.ihned.cz/c1-63199000-narodni-divadlo-po-sametu)
    Josef Mlejnek (http://www.divadelni-noviny.cz/narodni-divadlo-i-lamper-j-adamek-po-sametu-recenze)
    Lukáš Dubský(http://www.i-divadlo.cz/recenze/po-25-letech-neni-treba-lamat-nad-ceskym-narodem-hul)
    Petra Boltíková (http://generace21.cz/103075-narodni-divadlo-nabizi-vylet-do-porevolucni-historie/)

    OdpovědětSmazat

Jsme rádi, když diskutujete, ale prosíme, podepisujte se celým jménem.
Anonymní i nedostatečně podepsané příspěvky budou vymazány.
Vulgarity, urážky a off-topic komentáře se zapovídají.
Děkjueme