Mikulka: Linda Vista (Činoherní klub)

Kolega Švejda v neděli napsal glosu o inscenacích, které „drží prst na tepu doby“, a jmenoval přitom Století ryb z A-Studia, která se nám oběma líbilo (Švejdovi takto a mně takhle). Večer jsme pak shodou okolností seděli vedle sebe v Činoherním klubu na premiéře Linda Vista - a úplně nezávisle na sobě nás napadlo to samé: Ondřej Sokol přišel s kusem, který je čímsi jako Století ryb pro starší a pokročilé. 

Prim zde nehrají mileniálové, ale padesátníci, z nichž někteří bez velkého nadšení žijí ve spořádaném manželství, a jiní - tedy hlavně ústřední hrdina - se v životě plácají tak zmateně, že nezůstane suchá nit na nich samotných ani na jejich okolí. Pikantní je navíc i to, že obě inscenace ironicky pointuje tatáž píseň, Creep od skupiny Radiohead, a obě také na konci nabízejí svým hrdinům (nebo spíš útlocitnějším divákům) alespoň jakýs takýs nadějeplný výhled.

Linda Vista je hra sice dost upovídaná, ale napsaná je velmi šikovně. A jak tomu často u anglosaské dramatické tvorby bývá, poskytuje výborné herecké příležitosti. Čehož režisér Ondřej Sokol i jeho herci dokázali naplno využít (osobně se mi nejvíc líbili ti v rolích spíše vedlejších: Lucie Žáčková, Dalibor Gondík a Ondřej Malý). Inscenace je silnější v jednotlivostech než jako celek, z divadelního hlediska nedojde na nic překvapivého nebo objevného, podstatné tu ale je něco jiného: pokud máte rádi herecké divadlo tradičního typu, nikoli však staromódní, je činoherní Linda Vista správnou volbou. S ohledem na tradici to je přesně ten inscenační styl, který do Smeček patří - a jedním dechem nutno dodat i to, že podobných kousků v současné divadelní Praze zas tak moc nenajdete.

více informací zde
foto ze zkoušky